Problematika TRANSGENDEROVÉ Ideologie

• Číslo 14: "Byl jsem první americký ne-binární člověk." •

BYL JSEM PRVNÍ AMERICKÝ
NE-BINÁRNÍ ČLOVĚK.
VŠECHNO TO BYLA JEN PŘETVÁŘKA:

Čtyři roky zpátky jsem napsal o svém rozhodnutí žít jako žena do The New York Times. Psal jsem, že jsem chtěl "autenticky žít jako žena, kterou jsem vždy byl" a že jsem se "účinně zřekl svého privilegia bílého muže, abych se stal jednou z nejvíce nenáviděných menšin v Americe."

Před třemi lety jsem se rozhodl, že nejsem ani muž, ani žena, nýbrž jsem ne-binární - a dostal jsem se do novin poté, co Oregonský soudce odsouhlasil, že se můžu identifikovat jako třetí pohlaví a ne jako muž, či žena.

Teď chci opět žít jako muž, kterým skutečně jsem.

Jsem však jedním z těch šťastlivějších. Navzdory šesti létům účasti na transgenderové medikaci jsem stále celý pohromadě. Většina lidí, co upustí od svých transgenderových identit až po genderových změnách nemůže říct to samé.

To ale neznamená, že jsem vyvázl bez škrábnutí. Moje psychika bude už napořád zjizvená a navíc mám hordu zdravotních potíží z toho velkolepého medicínského experimentu.

Jak to všechno ale začalo.

Po tom, co jsem sám sebe během těžké duševní krize přesvědčil, že jsem skutečně žena, navštívil jsem v roce 2013 licencovanou ošetřovatelku a požádal ji o předepsání hormonů. "Pokud mi ty léky nedáš, pořídím si je z internetu," vyhrožoval jsem.

A i když mě nikdy předtím neviděla, zavolala pro předpis na 2 mg estrogenu na orální užití a 200 mg Spironolactonu hned ten den.

Ta ošetřovatelka naprosto ignorovala, že jsem měl chronickou post-traumatickou stresovou poruchu, jelikož jsem předtím sloužil 18 let v armádě. Všichni mí doktoři se na tom shodují. Jiní věří, že mám bipolární poruchu a pravděpodobně i hraniční poruchu osobnosti.

Měli mě zastavit, ale z-rukou-vymknutý transgenderový aktivismus učinil tu lékařku tak vyděšenou, že nebyla schopná odmítnout.

Zjistil jsem, jak se stát ženou, z internetových zdravotních dokumentů webových stránek nemocnice Ministerstva pro záležitosti veteránů.

Poté, co jsem začal konzumovat opačno-pohlavní hormony, jsem započal terapii na genderové klinice v Pittsburghu, aby mi lidé svolili transgenderové operace, které jsem měl v plánu prodělat.

Jediné, co jsem potřeboval, bylo prohodit hormonální benzín, na který běželo moje tělo, a nechat si z penisu vymodelovat vagínu. Pak bych byl stejný, jako kdejaká žena. Tuhle pohádku mi navykládala transgenderová komunita. Lež, kterou jsem spolknul i s navijákem a věřil jí.

Jen jedna terapeutka se mě pokusila zastavit před vplazením do téhle zakouřené zaječí nory. Jakmile tak učinila, nejen, že jsem ji vyhodil, ještě jsem na ni vyplnil formální stížnost. "Ona je vrátný," řekla trans' komunita.

Profesionální stigmatismus proti "konverzní terapii" znemožnil terapeutům jakékoliv dotazování mých motivů pro touhu změnit si pohlaví.

"Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch" (Pátá Edice) uvádí, že jedním z příznaků Genderové dysfórie je domnění, že máte stereotypní pocity opačného pohlaví. Já se tak o sobě cítil a přesto o tom se mnou žádný terapeut nehovořil.