If I had you

Part 4 - Run away?

*Loki*

 „Nikdy bych nevěřil, že se za mnou odvážíš až sem." rozezněl se rezignovaný hlas potemnělou místností.

„I já sám sebe občas překvapím." Odsekl arogantně asgárský princ a od hlavy až k patě si přeměřil svého pomláceného bratra sedícího na chladné kamenné zemi kousek od něj. Loki by nikdy nevěřil, že se dobrovolně sníží k něčemu takovému, jako byla návštěva bratrovi cely. Ach ano, jak sám sebe občas překvapoval.

„Přišel jsi mi snad osobně poblahopřát k dnešnímu vítězství v těch zpropadených hrách?" procedil sarkasticky Thór a konečně odtrhl pohled od rozpité lahve s čímsi, co zdánlivě připomínalo alkoholický nápoj. Svůj planoucí zrak zabořil do důvěrně známých smaragdových očí, v nichž se nenávistně zablesklo.

„Řekněme...." odsekl mu černovlasý bůh a neodpustil si ledabylé povytažení ramen.

Thór se nad jízlivostí mladšího Ódinova syna pousmál. Jen stěží udržel nutkání odplivnout si k Lokiho nohám. To ponížení, do kterého jej jeho neuvážlivý sourozenec snad už po tisící dostal, ho sžíralo do morku kostí. A jak bylo z Lokiho znamenitě dokonalého vzhledu vidno, zas tak spěchat s jeho záchranou nemusel. On se o sebe totiž vždy dokázal excelentně postarat. A ani Sakaar tedy nejspíš nebyl výjimkou. „A já doufal, že už se v tobě objevila jiskra lidskosti a jdeš se přesvědčit, jestli ještě dýchám. Pravda, to bys nebyl ty..." poznamenal Thor jízlivě.

„Chceš se mi snad vysmívat?" vpálil Loki bohovi hromu, který své rty znovu smočil v chladném moku. Sotva polkl, věnoval mu Thor odevzdaný výraz.

„Tobě?" uchechtl se snažíc, aby v jeho hlase byl znát alespoň kousek pobavení: „Jak bych mohl? Vždyť ty nikoho nepotřebuješ...ani Ódina, ani mě či matku. Nikoho ze své rodiny...

„Nejste moje rodina!" vykřikl pln zloby bledý princ.

„Mysli si co chceš, ale ty pro nás rodina vždycky budeš. I když si pokaždé najdeš cestičku, jak se proplácávat tím svým prázdným životem sám, jsi naše součást." Thór opatrně pohlédl na svého bratra a nechal místností rozeznít prázdné ticho, které mezi oběma bohy pomalu umocňovalo sílu okamžiku.

„Dobrou noc." odsekl Loki se staženým krkem a otočil se na patě, aby se dal na odchod.

Avšak Thor se odmítal vzdát. Vystřelil na nohy a se silnou naléhavostí za bratrem zvolal takovým způsobem, že jej donutil se ve vteřině zastavil: „Loki, ty sem nepatříš! Tohle nejsi ty. No tak, vrať se se mnou domů...bratře můj..."

Bůh Hromu několik málo vteřin sledoval bratrova těžkým dechem se pohupující záda. Ta nekonečná chvíle s každou další vteřinou pohřbívala Thorovu naději o návratu s bratrem bok po boku o něco hlouběji do ztracena.

„A proč bych to měl dělat?" prolomila Lokiho křehká slova ďábelské ticho.

„Protože ..." v tom jakoby Thorovi došla řeč. Avšak skutečnost byla jiná. Hledal sílu říct něco, co si sám dlouhá léta odmítal připustit. Nechtěl znovu prožít to, čemu s Lokiho údajnou smrtí čelil. Jenže s každým dalším dnem bez jeho mladšího bratra jakoby umírala i část jeho samého, a to bylo něco, co mu ukázalo cestu.. Zhluboka se nadechl a zapřel oči do zad mladého černovlasého prince: „Mám tě rád, Loki... mysli si co chceš, ale pro mě jsi můj bratr. Patříme k sobě a já tě tu nenechám napospas tomu cvokovi."

V tom se Lokiho hlava napřímila a přes rameno pohlédla do Thorovy tváře: „Takže ty mi navrhuješ utéct od cvoka, který mi zobe z ruky a odletět s tebou do Ásgárdu, kde mě přinejmenším čeká chladná a vlhká cela?" Loki zakroutil hlavou a neubránil se pobavenému smíchu: „To myslíš vážně, bratře? Tebe do té hlavy museli hodně praštit..."