If I had you

Part 5 - Promise not to betray us

*Loki* 

„Jak to vypadá? Nějací pronásledovatelé?" rozlehla se Lokiho otázka kokpitem Comodora, když usedl před řídící panel po boku svého bratra.

Jen stěží zamazkovával zklamání, které mu rozdmýchávalo jotunheimskou krev. Taková primitivní chyba! Chybělo tak málo, a mohl si teď z plných doušků vychutnávat tělesné radovánky za grandmastery přízně, která mu právem náležela! O to spíš, když by ten samotný prožitek násobila Thorova sladká nevědomost, jenž by v tu samou chvíli prchal v doprovodu Lokiho bezchybného klona, o jehož záměně by neměl ani zdání. Všechno vypadalo tak skvěle, ale to by tu nesměla být ONA! Při té myšlence jen bolestivě zaskřípal zubama a ze všech sil se držel, aby pěstmi neudeřil do pilotního pultu. Za tohle mi krutě zaplatíš, ty prachsprostá děvko!

„Zatím ne, až mě to udivuje..." zakroutil hlavou ásgardský dědic a dál zadumaně hleděl před sebe, jako by každým okamžikem čekal útok.

Loki jen ztěžka spolknul hořkost dosavadní porážky. Nasadil ten nejbezstarostnější úsměv a prudce se stočil na bratra: „Je vidět, že neznáš Grandmastera."

„Je tak hloupý, že by nás nechal utéct?"

„Ne, tak vychytralý, že nám dá náskok."

„A proč by to celé riskoval?" podíval se Thor nechápavě na svého černovlasého bratra.

„Protože pak pro něj bude mnohem snazší nás zabít?"

„Možná by nás dokázal ušetřit, kdyby ses nerozhodnul s sebou táhnout tu holku!" plivl bůh hromu výčitku do Lokiho obličeje.

„Asi se ti z hlavy vytratilo slovíčko „rukojmí".

„Ty ji chceš použít jako rukojmí?"

„Máš snad lepší nápad?!" Thor nad bratrovými slovy zůstal bez reakce. Musel uznat, že má pravdu. Pokud je pro Grandmastera tak významná, jak mu Loki už nejednou naznačil, mají alespoň pojistku pro případ nouze.

„Kde vůbec je?" zeptal se již o poznání klidněji.

„Vzadu."

Thor se bez čekání vymrštil z křesla a namířil si to do míst, kam jeho černovlasý bratr umístil onu křehkou dívku, která se rvala silou deseti zkušených válečníků. Nemusel ani dávat pokyn k tomu, aby ho Loki následoval – udělal to automaticky.

Sotva vyšli ven z pilotní kabiny, zahnuli dvakrát doleva a jednou do prava, kde na ně v menší ubikaci čekalo bezmocné dívčí tělo sedící na posteli se svěšenou hlavou a rukama spoutanýma v silných řetězech ve výšce nad hlavou.

Bůh hromu se zastavil a s otazníky pohlédl do smaragdových očí, které se pyšně kochaly nad výsledkem své práce.

„Řetězy?" nechápal Thor a pro jistotu ukázal směrem k Fjorn, aby se ujistil, že oba ví, o čem mluví. Měl pocit, že ho šálí zrak.

Jenže k jeho překvapení Loki jen dál pyšně stál s rukama skříženýma na prsou a hrdě přejížděl bezvládné tělo dívky: „Krásná práce, že?" pochválil se.

„Spoutat ji metry řetězu, které by stačily na tři Surty?"

„Jistě!" odsekl dotčený bůh falše, jehož trpce zamrzelo bratrovo zneuznání: „I tak mám pocit, že je to málo."

„Blázníš?" vyvalil se na něj pár modrých očí, „Vždyť nemá téměř vidět ruce."

„A?" Loki nechápal. Jeho práce byla přece dokonalá!