Najdu Tě Vůbec?

~5~

"Viděl jsem Kookieho! Je tady! Jine okamžitě přijeď z té Prahy sem!" Křikl jsme do mobilu a chodil sem tam po pokoji.

"Vážně?! Za tak 3 hoďky jsem tam" Řekl a zavěsil to.

Kookie. Zítra si pro tebe přijdu.. Nebo spíše Jin. Lehl jsem si do postele a přemýšlel, jak mu to vlastně říct.. Nevěděl jsem jak mu to vše vysvětlit tak, aby to pochopil..

Nebude mě stejně poslouchat.. A nebude poslouchat ani nikoho jiného.. Podle mě, na nás všechny skoro zapoměl..

Tak strašně to bolí.. Nemůžu zapomenout na to co jsem uděla, ale svým způsobem jsem ho zachránil..

Uběhlo skoro celé století (😂) a Jin konečně přijel, hned jak jsem ho uviděl, jsem ho obejmul..

"Vážně je tady? Po tak dlouhé době ho zase uvidíme?" Málem se rozbrečel, ale stále se mi koukal do očí.

"Ano.. Je tady a vím kde teď bydlí, takže nebude problém, za ním dojít a promluvit si s sním.." Usmál jsem se.

Chvíli na mě koukal a pak řekl. "Nelžeš.. Vidím ti to na očích.. " Rozbrečel se a šel si sednout na postel, kde si dal obličej do dlaní.

"Zítra za ním zajdeme" Řekl jsem a sedl si k němu.

"Ano zajdeme, na 100% k němu zajdeme.. I kdyby nechtěl, tak tam půjdu" Právě mi přečetl myšlenky.. Úplně do detailu..

"Tak pojď spát.. Je brzo, ale bude lepší, když se vyspíme" Řekl jsem a koukl na něj.

"Jo.. Já si jen skočím do sprchy" Usmál se vzal si pár věcí a odešel do koupelny.

Když už nějakou dobu nepřicházel a já už jsem byl hrozně unavenej.. Tak jsem se na to vykašlal a šel spát.

.... Konec?

(Kapitoly 😁)