"Vážně pojedeš?" Koukl se na mě Tae s jiskřičkami v očích.
"No.. Ano, ale musím to říct Dawnovi a dětem takže.." Znervózněl jsem.. Nevěděl jsem, jestli s tím budou souhlasit.. Bál jsem se reakce dětí, protože ho dlouho neviděli a přestali mu skoro důvěřovat i když z toho furt nemají ani pořádně rozum..
"To chápu, tak mi pomalu půjdeme.. Děkujeme za oběd a pak nám dej vědět, číslo na nás furt snad máš" Znervózněl Jin a zkoumavě se na mě podíval.
"Ano mám, ale nebral jsem vám to, protože by to bylo těžký.. Omlouvám se" Omluvně jsem se na ně podíval a usmál se.
"To chápu.. Tak tedy jdeme ahoj!" Řekl Jin a odkráčel si na chodbu.
"Ahoj.. Tak pak tedy napiš nebo něco" Nervózně se usmál a ještě mi při odchodu zamával. Jediný co jsem jim stihl říct bylo ahoj nazpátek a už jsem je neviděl..
Uklidil jsem vše co se dalo a nádobí dal do myčky. Sedl jsem si na gauč a koukal před sebe.. Furt jsem nechápal situaci, která se odehrála ani ne před hodinou. Myslel jsem na to, proč vlastně chtěl vyhovět mě a dětem místo aby jemu se nic nestalo.
Nedávalo mi to sebemenší smysl a tak jsem si zašel pro něco k snědku a sedl si zase zpět. Stále hledíc dopředu před sebe jsem pomalu zakousával sendvič a ani jsem si nevšiml, že už je tu i někdo jiný než já.
"Jsi v pohodě?" Řekl Dawn a šel ke mě. Lekl jsem se tak moc, že jsem se málem udusil tím sendvičem.
"Jo proč? Jen jsem se teď kvůli tobě málem po.." Usmál jsem e na něj s 'naštvaním' ve tváři. "Byl tady L a Jin..." Dodal jsem k tomu a koukl na zem.
"A proto tady sedíš a koukáš se na televizi kde nic neběží?" Zasmál se. "A co chtěli?" Zajímal se dál a přisedl si.
Nevím co jsem psát 😅možná vyjde ještě jedna 😄😊
ČTEŠ
Najdu Tě Vůbec?
FanficPokračování knížky: Neznámý číslo Kim Taehyung po své chybě hledá svého manžela i 2 děti.. Nemůže je najít a nakonec mu zbývá jen poslední místo. Upozornění: Žádné není 😁 Možná jedno.. A to, že se zde objeví občas i vulgární slova..
