Na nic jsem nečekal a hned ho obejmul.. "Promiň, hrozně mě mrzí, že jsem tě nenechal to vysvětlit už před tím, ale pochop moji situaci.. Ani nevím jestli ti mužů odpustit tak snadno.. Uběhla dlouhá doba a nejspíše jsme se oba hodně změnili.." Říkal jsem mu do ramene a zároveň mu ho pomalu a jistě promáčel slzami.
"Já to chápu Kookie.. Jen mi zkus prosím odpustit.. Tak strašně mě to mrzí.. Ani si neumíš představit jak moc.. Nejradši bych tě teď odvezl zpět tam kam patříš a začal od znovu.. Tohle vše.." Pustil mě a byl vidět v jeho očích strach.. Strach z neodpuštění a následné poslání někam...
"Dej mi čas.. Našel jsem si super kamarády a mého nejlepšího kamaráda Dawna, který tady také bydlí, ale je v práci.." Koukl jsem se na hodiny.. Bylo teprve 10, myslel jsem si, že budou aspoň tak 2/3 odpoledne..
"Tady máš ty kytky.. Já nebudu otravovat a zítra kdyžtak přijdu.." Řekl a postavil se.. Dal mi kytky a pomalu odcházel pryč, ale u dveří se zastavil a koukl se zpět na mě a na Jina.
"Kookie.. Zítra tedy přijdeme a my tě nebudeme otravovat.. Tak zase zítra.. Ahoj" Taky brečel, ale chápal jsem je.. Oba.. Hledali mě a pak se dozvědí tohle..
"Čekejte.. Nebudete tu na oběd?" Nabídl jsem a Jin se na mě otočil.
"Můžeme.. Stejně nemáme nic k jídlu" Usmál se a já mu úsměv oplatil.. Utřel jsem si slzy a šel k Taemu.
"Tae.. Nebreč prosím, hrozně mě to ničí. Nemůžu tě vidět se trápit i když jsi se určitě trápil do teď.." Koukl jsem mu do očí a utřel mu slzu, která mu tekla po tváří.
"Tak jdeme něco uvařit!" Křikl jsem a šel směrem do kuchyně. Jin byl hned za mnou a Tae se smutným výrazem na tváři hned za ním.
"Tak co uvaříme?" Zeptal jsem se a koukl na Jina, který se jen usmíval od ucha k uchu.
Nevím co píšu.. Asi nějaký cringe 😅
Předepsané 😊✌
ČTEŠ
Najdu Tě Vůbec?
Fiksi PenggemarPokračování knížky: Neznámý číslo Kim Taehyung po své chybě hledá svého manžela i 2 děti.. Nemůže je najít a nakonec mu zbývá jen poslední místo. Upozornění: Žádné není 😁 Možná jedno.. A to, že se zde objeví občas i vulgární slova..
