Fifty shades of Levi

3.

Dnešní den mi vycházel kupodivu dobře.  Ráno jsem vstal nic neupustil a ani nerozbil, což se v mém případě stává pořád.  Oblékl se a vydal se do mé práce. 

Byl jsem nervózní ne kvůli práci, ale kvůli tomu, že jsem měl pocit jakoby měl někdo přijet. Někdo mně významný.  Možná Levi? 

Ne to je blbost...proč by jezdil a hlavně za někým koho sotva zná, ale něco mi říkalo, že bych tomu měl věřit.

Nechtěl jsem na to myslet a radši se soustředil na práci, aby nedošlo k vyhazovu. Nerad bych přišel o práci, když jsem ještě studentem.

Bylo skoro odpoledne a mně za několik málo hodin končí směna, ale těsně před koncem se objevil někdo u koho jsem to vůbec nečekal.  ,,Levi..." lapal jsem po dechu.  To není možný. 

,,Erene...slyšel jsem, že teď končíš. Chci tě někam vzít," zíral jsem na něj a nedokázal říct, ani jedno pitomé slovo.

,,Erene?"

,,Jo...eh...končim, až za hodinu tak jestli počkáte," vykoktal jsem.

,,Ne končíš teď," chytím mě za ruku a vedl z kavárny. 

,,Ale..." přerušil mě,, U šéfa jsem to domluvil."

Bez žádného slova jsem se vrátil a vzal si své věci.  Následoval jsem ho, až k jeho velmi drahému autu a nasedl.  Tiskl jsem k sobě tašku a neodvážil se na něj podívat.  Byl jsem nervózní, ale nakonec jsem se na něj podíval. 

Jeho černé vlasy mu padaly do obličeje. Měl kamennou tvář, ale i tak se mi na něm něco líbilo. Jeho krásný oči, jeho rty a jeho nádherný hlas.

,,Zíráš na mě?" neodtrhl oči od řízení. ,,Eh...ne," zrudl jsem a pohlédl jinam. Bylo mi teď tak trapně. ,,Kam vůbec jedeme? Už nejsme ve městě."

,,Jedeš strávit svou dovolenou na mé letní sídlo," řekl chladně a zatočil doleva na odlehlou polní cestičku. 

,,Mou dovolenou? Jak..." zarazil mě. ,,Vím všechno od tvého šéfa. Toť vše," pousmál se.

Pak celou cestu bylo ticho. Nikdo z nás neprohodil ani jediné slovo.  Pozoroval jsem krajinu a poslouchal písničky z rádia, které vycházelo z jeho repráků v autě. Opřel jsem se hlavou o okénko a pousmál se.

Auto zastavilo před jeho obrovským sídlem. Otevřel jsem pusu a zíral na něj. Nádherná zahrada a nádherný dům, který vlastní nádherný muž. 

Nejspíš jsem zemřel a teď budu v nebi, protože tohle není možný a nebo jen sním.  ,,Je to nádherný..." vydechl jsem úžasem a neuvědomil si, že stojí za mnou.