Another Life In The Gotham

Pravda, nejhorší věc v životě

Nemohla jsem pohnout jedinou částí těla. Neposlouchalo mě. Ruce, nohy dokonce i oční víčka. Po chvíli se mi konečně toho démona jménem Chloroform podařilo vyhnat z těla. Pomalu jsem otevřela oči. Nějaké šmouhy. Snažila jsem se zaostřit. Podařilo se. Posadila jsem se. Měla jsem pocit, jako by mě někdo majznul po hlavě kladivem.

,,Koukám, že ses už uráčela vzbudit se." Přede mnou za stolem seděl Joker a s úsměvem mě sledoval. ,,Proč nejsem mrtvá?",,Proč bych tě zabíjel?",,Protože jsi psychopat." Odpověděla jsem tišeji. Na to už nic neodpovídal. ,,No nic, určitě máš hlad, dojdu ti pro něco k jídlo." ,,Hodláš mě otrávit?" sklopila jsem opět oči. ,,Vážně mi tak nevěříš?" popošel blíž ke mně a ušklíbl se. ,,A proč bych měla?" usmála jsem se. ,,Třeba v naději, že pak s tebou budu zacházet jako v rukavičkách? Zamysli se nad tím." a odešel.

Seděla jsem chvíli jako pecka, zvědavost je ale potvora. Došlo mi, že je to nejspíš jeho pracovna. Drahej nábytek, potazěný kůží, na stěnách pověšené zbraně a nad stolem pověšená mapa Gothamu. Vstala jsem z gauče, pořád zabalená v dece a vydala se ke stolu. V mapě bylo zapíchaných pár špendlíků a visely tam obrázky různých lidí. V jedné části města Falcon v druhé Maroni, u nočního klubu Fish Mooney a u Arkhamu Jerome Valeska a bývalá Harleen Quinzel, nikoho z ostatních jsem neznala.

Na stole ležely ňáký papíry. Bad side of me se projevila. Než jsem se stačila okřiknout už se moje oči nedokázali odtrhnout od papíru. "Žádost o adopci" stálo tam. V pravém dolním rohu byla fotka. Ta, co nosila máma v peněžence, dokud jí neukradli peněženku. Já, jako malý mimino.

Ledové ostří jsem pocítila na krku. ,,Možná jsi měla pravdu. Měl jsem tě zabít."šeptal mi do ucha Joker. ,,Proč je na tom papíře o adopci moje fotka?"pustil mě. Otočila jsem se na něj. V jedné ruce držel nůž a v druhé pistoli. ,,Čti." namířil na mě. Roztřeseně jsem sebrala papír. ,,Souhlasím, že moje dcera bude svěřena do péče matce, Christianě Bakerové, a že nadále nubudu nikde uváděn jako zákonný zástupce a nikdy se mnou nebude spojována. Podpis."cítila jsem jak mi rudnou oči. ,,Řekni to."pořád na mě mířil. ,,Řekni to!" zařval. ,,Ty.....ty jsi....můj....otec...."kolelena se mi podlomila, svět se zatočil a zem mě opět pohladila po tváři.

,,Už jsem si začínal říkat, že seš asi mrtvá" probralo mě. ,,No na to, že seš feťák vydržíš fakt mizerně." Promnula jsem si oči. ,,Řekni mi, že to byl jen sen.",,Nop,,"vstala jsem a utíkala ke dveřím. Zamčeno, jak nečekané. ,,Ty jsem asi vážně dost zoufalá."usmál se. Opět se ke mně přiblížil. ,,Jen chci abys věděla, že ti nechci ublížit a ani tě zabít. Jsme stejná krev." ,,Lžeš.",,Posílal jsem celý ty roky tvojí mámě prachy abyste měli vůbec z čeho žít, když celý dny chlastala nebo šukala se všema na potkání."křičel. ,,Ona ti lhala ne já."teď byl zase važnej. ,,Neboj teď bude líp uvidíš." usmál se a obejmul mě? Moje přesvědšení o tom, že je blázen se potvrdilo. Dala jsem mu ruce okolo ramen.

Slíbil mi, že zítra bude sranda. Dal mi pokoj, nějaký oblečení a nůž se slovy "klidně mě zabi ve spánku." Věděl, že to neudělám. Nešlo mi spát, bála jsem se. Nakonec jsem se rozhodla, že budu věřit psychopatovi. Usnula jsem.