Daughter Hel

Mysl bez myšlenek

Loki se vzbudil v nějaké místnosti ,kterou doposud nikdy neviděl. Bylo to tu celkem temné ,ale i tak šly rozpoznat nějaké obrysy. Do místnosti procházelo skrze mříže měsíční světlo a zeď byla z cihel. Byly špinavé a dost opotřebované. Na zemi nebylo nic. Jen velká vrstva prachu a v rohu byla nějaká pavučina.

Loki chtěl vstát ,ale až teď zjistil ,že má své ruce připoutané řetězy ke zdi. Navíc mu po celém těle proběhla obrovská bolest. Mírně zasténal a snažil se zadržet křik ,aby neupotal na někoho pozornost.

Vtom uslyšel zvuk ,který přicházel ode dveří. Loki pomalu zvednul hlavu a vyhledal dveře. Uviděl slabé světlo ,které se dostalo skrze mezeru polootevřených dveřích a zdí.

Po chvíli se dveře otevřely dokořán a Loki uviděl černou stojící postavu. Podle postavy a vlasů ihned poznal ,kdo to je.

Jakmile si přivyknul na příval světla ,uviděl její černo-zelený oblek a její obličej. Jako vždy její oči lemovaly černé stíny a její ústa vytvořila úsměv.

,,Zdravím ,otče,"řekla a to oslovení řekla s odporem a nechutí.

,,Jakpak se máš? Doufám ,že dobře. Zařídila jsem ti i tvůj vlastní pokoj,"dodala a usmála se.

,,Hel..."zachraptil Loki a podivil se ,co má s hlasem.

,,Tiše. Určitě si dost vyčerpaný. Ale já pro tebe mám nějakou zábavu,"řekla a zlostně se usmála.

Loki si mírně povzdechl a podíval se na dveře. Hel tam již nebyla a trochu se podivil.

Po nějaké době ,když se Hel pořád nevracela ,tak začal stresovat. Co mu chce provést? Jak si ona představuje zábavu? Sakra. Tohle dopadne špatně.

Vtom uslyšel zvuk ode dveří. Na sucho polknul a nehodlal se podívat tím směrem. Stále se díval do země a čekal ,až něco Hel řekne.

,,No tak ,Loki. Podívej se sem."

Uslyšel Hel a z nechutí si odfrknul. Nehodlal se dívat. Prostě nehodlal. Bál se co uvidí.

,,Myslím si ,že tenhle pohled bude pro tebe k nezaplacení,"dodala jízlivě.

Loki se zhluboka nadechnul a zavřel oči. Cítil ,jak se mu malá slaná slza plazila po tváři.

,,Fajn. Ukáži ti to tedy sama."

Loki přivřel oči ještě víc a začal myslet na něco hezkého. Že je na Ásgardu společně se Skadi a s Narfim. Hrají si v královských zahradách a kolem nich poletují motýli.

Po chvíli z nějakého důvodu otevřel oči a ve svém úhlu pohledu uviděl něco ,co tam předtím ještě nebylo. Uviděl špičky něčích noh. Byly od krve a na nártu šla vidět velká modrá modřina.

Loki se zděsil a podíval se trochu víš. Uviděl poškrábané stehna. Poté uviděl lehké tenké šaty. Stále šel se svým pohledem nahoru ,až narazil na její obličej.

Skadi.

Po tvářích jí tekly slzy. Vlasy měla úplně rozcuchané a měla v nich nějaké větvičky a měla je špinavé od hlíny. Vyděšeně se na něj dívala.

Ale před ním nebyla jen ona. Vedle ní bylo dítě. Již o něco větší ,než ho viděl naposledy. Blonďaté vlasy,modré oči a místo krásného úsměvu měl na ústech roubík. V očích se mu značil strach a bezmoc.

,,Co...Co jsi to udělala?"vysoukal Loki ze sebe tiše.

,,Jen to ,co jsem chtěla. Pamatuješ ,co jsem ti říkala? Je mi jedno ,kdo kvůli mě zemře. Klidně ať zemře ona nebo on!"řekla a s oběma trhla.

,,Proč?"řekl se slzami v očích ,ale snažil se je zadržet.

,,Nejspíš si mě předtím vůbec neposlouchal. Proč? Protože tě chci vidět trpět,"řekla a odhodila Skadi.

*Následující děj může být pro někoho znepokojující*

Skadi se začala svíjet v klubíčku a začala tiše vzlykat. Co ale Loki nečekal bylo to ,že Hel si vykouzlila svůj meč a sladce se usmála. Následující scéna byla dost šokující a ani Loki si nebyl vědom toho ,že by něco takového mohla jeho dcera udělat.

V následujících sekundách šel slyšet dětský křik a to i přes železný roubík. Všude na zemi byla krev a na zemi se válel jeden předmět. Byla to dětská ruka a vytékala z ní krev.

Loki stále nemohl uvěřit svým očím. Přestal úplně vnímat svět. V uších uslyšel tlumeně šokovaný křik Skadi a pláč Narfiho. Stále se díval na odpadlou ruku.

*Konec znepokojujícího děje*

To se již Loki ale neudržel. Začal řvát a začal se zmítat různě v řetězech. Po tvářích mu začaly téct slzy a přestal vnímat jeho bolest ,kterou cítil v celém těle.

Když přestal křičet a přestal se zmítat ,podíval se na Hel ,jak drží Narfiho. Jakmile se na ni Loki podíval ,ona Narfiho odhodila.

Náhle si k němu klekla a vzala jeho bradu do své ruky. ,,Říkala jsem ,že budeš trpět. Za vše. Za vše co jsi mi provedl. A ještě dnes toho co jsi mi udělal ,budeš litovat,"řekla a dívala se mu upřeně do očí.

Potom vstala a vzala Skadi s Narfim zpět do svých rukou. Naposled se ve dveřích na něj otočila a se zlomyslným úsměvem se na něj usmála. Po chvíli se zavřely dveře a on se nemohl vzpamatovat z toho ,co se stalo.

———{}———

Nejspíš již uplynulo několik dní a ruka ,která ještě nedávno byla úplně v 'čerstvém' stavu ,byla teď napůl snězená místními krysami.

Loki celé dny jen seděl a díval se do blba. Ani nevěděl o čem má přemýšlet ,když mu Hel dala pokoj. Jeho mysl byla úplně prázdná a zdálo se ,že je jako obživlá mrtvola.

Občas ho Hel navštívila jen proto ,aby mu dala vodu nebo jídlo. I když by měl být Loki rád za jídlo ,nejedl ho. Maximálně si toho krajíce chleba ukousnul ,ale jinak nic.

Žízeň měl však daleko větší. Vždy když se mu dostala voda ,hned začal pít. Ale nechal si ji i na později ,aby poté nemusel trpět bolestí hlavy z nedostatku příjmu tekutin.

Bolest mu projížděla tělem stále dokola. Někdy si Loki myslel ,že se z ní zblázní. Ale nezbláznil se už?

Jeho oblek byl špinavý a dost smrděl. Jeho vlasy byly mastné a občas se tam zavěsila nějaká pavučina. Pod očima měl velké napuchlé kruhy ,jelikož kvůli okovům ,které měl kolem zápěstí ,skoro vůbec nespal. Na těle měl různé šrámy ještě z boje a okolo okovů se mu objevily modřiny.

Kdy tohle už skončí?

Fajneee. Dnes je taková deep kapitola ,ale každá kapitola nemůže být vždy naplněná štěstím🤷‍♀️💞. Co si o tomto zatím myslíte?