Daughter Hel

Pochyby

,,Zlato!"zavolala na něj Skadi, která se před chvíli šla projít s Narfim a čekala netrpělivě před zamčenými dveřmi od jejich ložnice, ve které byl zamčený Loki.

On pomalu otevřel dveře a šlo v jeho obličeji vidět, že ho něco opravdu trápí, a že to nebude jen tak něco malého.

,,Víš, když ses probudil z té noční můry, chtěla jsem vědět, co se ti honí hlavou a...Byla jsem v šoku z toho, na co myslíš,"řekla vážně Skadi a Loki se podíval do země.

,,Ty jsi mi četla myš-."

,,O to teď vůbec nejde!"přerušila ho a vešla do místnosti. Narfiho položila na zem a on se začal hrát se svými hračkami. ,,Proč si myslíš, že se Hel vrátí a zničí Ásgard?"zeptala se ho a v očích se jí zajiskřila malá jiskra pochyb.

,,Měl jsem...sen. Kde byla má matka a řekla mi, že pro Ásgard a pro naši rodinu nastanou zlé časy, jelikož jsem naprosto hloupý a Hel jsem nezabil!"vyčítal si a přitom neklidně pochodoval po místnosti.

,,Byl to jen sen. Výplod tvé fa-."

,,To nebyl jen sen!"přerušil ji ostře. ,,Byla to pravda. Musíme se připravit na boj s Hel. Je mi jasné, že moc dlouho čekat nebude, a že na nás zaútočí hned, jak to půjde,"řekl již klidněji.

,,Musíme ochránit co nejvíce lidí. Jejich rodiny, jejich přátelé a jejich domovy. Je mi jedno, jestli kvůli tomu všemu položím život, jen chci zachránit ostatní,"řekl a odešel z ložnice, nechávaje Skadi udivenou uprostřed místnosti.

———{}———

Uběhly dva týdny a stále se nic nedělo. Hel na Ásgard nezaútočila a zdálo se, že Lokiho sen byla opravdu jen bujná fantazie.

Lokimu se však pořád něco nezdálo. Zvýšil ochranu celého Ásgardu. Snad na každém kroku byli strážní a Skadi se začala bát toho, co se s Lokim děje.

Narfi se již podobal šestiletému dítěti na Midgardu. Pomalu se učil číst a psát. Ale ne jen to. Začal se učit bojovat a Loki ho doučoval magii. Ale jelikož byl Loki vcelku mimo, jejich hodiny nevypadaly až tak dobře. Navíc to Narfimu zatím moc nešlo, ale snažil se, aby nezklamal svého otce.

,,Otče, proč jsi poslední dobou tak vykolejený?"zeptal se ho Narfi svým tenkým hlasem a podíval se na něj.

On se díval z okna a ani se na něj neotočil. ,,Víš, Narfi. Bylo to pro mě těžké období. Tam...na Helheimu. Ještě se z toho potřebuji dostat,"mírně zalhal a podíval se na něj.

Narfi měl na sobě tenkou košili s hnědým přehozem. Volné hnědé kalhoty a vysoké hnědé boty. Připomínal mu ho samého, akorát jako mladšího. Stark mu vyrobil železnou náhradní ruku. Alespoň se nemusel dívat, jak Narfi nemůže zvednou nějakou těžší věc, jen kvůli tomu, že nemá druhou ruku.

Loki si povzdechl, ale stále si Narfiho prohlížel. ,,Nemáš mít náhodou trénink?"pokusil se změnit téma a uvolnit napjatou atmosféru

,,Trénink jsem už měl, otče. Měl by ses začít trochu soustředit. Obyvatelé Ásgardu tě potřebují víc, než kohokoliv jiného,"řekl a hluboko se mu zadíval do očí.

Lokiho fascinovalo, jak dokázal Narfi krásně mluvit. A dokonce mluvil pravdu.

Lid...Lid mě potřebuje. Řekl si v hlavě a vstal ze svého křesla.

,,Dobře. Jdu opět plnit své královské povinnosti. Běž zatím za matkou. Bude ráda za tvoji společnost,"nabídl mu a on kývl. Následně se z místnosti vypařil a Loki se vydal do své pracovny.

~~~

,,Ach, ta jeho hloupost snad překypuje celý Yggdrasil,"řekla královna pekla, jakmile již rozhovor mezi otcem a jeho synem doposlouchala. ,,Boj se. Boj se, otče! Nastolím totiž v Ásgardu chaos a zničím kohokoli a cokoli, kdo nebo co, mi bude stát v cestě. A ty? Ty budeš trpět ze všech nejvíce. Ty budeš nést ty všechny řezné rány. Tobě bude téct z úst krev! O to...se postarám úplně hravě,"dořekla a pro sebe se zlomyslně zašklebila.

~~~

,,Přijdeš alespoň na večeři?"zeptala se ho Skadi, zatímco si na zmíněnou večeři chystala šat. ,,Poslední dobou jsi byl zamčený v pokoji a jedl tam. No...většinou si ani nic nesnědl."

,,Dnes přijdu. Nemůžu se donekonečna trápit. A navíc, už byl dva týdny klid,"odpověděl Loki dívajíc se z okna.

,,Jsem ráda, že ses už přes to nějakým způsobem přenesl. Ujišťuji tě, že od teď bude vše v pořádku, ano?"řekla mu uklidňujícím hlasem a obejmula ho ze zadu.

,,Dobře. Věřím ti,"odpověděl, otočil se na ni a políbil ji letmo na čelo. ,,Teď si jdu vybrat oblečení na tu večeři,"dodal a usmál se.

Skadi se usmála na něj též. Ahh. Jak mi ten úsměv chyběl. Řekla si v hlavě. A opravdu. Dlouho jeho úsměv neviděla a byla ráda, že ho mohla opět vidět. Jeho úsměv jí dodával sílu a měla větší smysl žít. Dodával jí podporu a vždy, když ho uviděla, cítila se, jakoby se vznášela.

,,Zajímavé myšlenky,"okomentoval Loki otočen k ní zády, vybírajíc oblečení na jejich společnou večeři.

,,Ale no tak!"povzdechla si a zasmála se. ,,Baví tě číst mé myšlenky, když mluvím o tobě, co?"

,,Vždy mi to podzvedne sebevědomí. V takovéto situaci je to přímo perfektní. A já vím, že můj úsměv je okouzlující,"odpověděl se samolibým úsměvem.

,,Egoisto,"poznamenala a přeměnila si své šaty. Loki se na ni otočil s povytáhnutým obočím a ona se neubránila smíchu.

,,Ty se mi budeš smát? Králi Ásgardu? To je nehoráznost! Potrestám tě tím největším trestem!"řekl pobaveně.

,,A jaký pak je ten trest? Pověsíš mě snad? A nebo mi usekneš hlavu?"dobírala si ho a přitom se smála.

,,Zlechtám tě, až z toho zešílíš!"zvolal a svalil ji na postel. V tu chvíli ji začal lechtat a Skadi se pod ním svíjela smíchy.

,,Řekni, že jsem ten nejlepší bůh na všech devíti světech!"řekl a začal ji lechtat ještě více.

,,Js-sem t-ta nejlepší boh-bohyně na všech de-devíti světech!"řekla mezi smíchem a on ji začal lechtat o dost více.

,,No tak! Řekni to!"neztrácel trpělivost.

Loki ji přestal na chvíli lechtat a čekal na reakci. ,,Jsi ten nejlepší bůh na všech devíti světech! A k tomu můj!"zvolala a políbila ho na tvář.

,,Dobře, to by šlo,"odpověděl uznale a slezl z ní.