Daughter Hel

Prohra nebo vítězství

Valkýra s obdivem pozorovala Bannera, jak se pere s obřím vlkem ve své zelené podobě. Loki však už nevydržel jen sedět a nic nedělat.

Ihned zamířil s lodí dolů. Valkýra se podivila a malém spadla do bojujícího davu.

,,Hej! Co děláš?!" zařvala na něj, ale on ji ignoroval.

Rychle letěl a hledal nějaké přístupné místo na přistání.

Po chvíli ho našel. Co nejrychleji, ale zároveň nejopatrněji přistál na plochu.

Hbitě vstal ze sedačky a rychlou chůzí vystoupil z lodi. Ovšem že slyšel, jak na něj za zády křičí Valkýra něco ve smyslu 'Kam jdeš? Vrať se! Nenechávej mě tu!'

Avšak Loki si razil svou cestu sám. Rychlými a přesnými kroky mířil do své komnaty. Tušil, že by se tam mohla schovávat Skadi s Narfim.

Vkročil do paláce a vtom se jeho rychlá a ladná chůze změnila v rozpačitý běh.

Nevěděl, jestli opravdu budou v té komnatě. Byla i možnost, že jsou oba dva mrtví. Okamžitě zavrtěl hlavou a snažil se myšlenku na to setřást.

Byl přímo přede dveřmi své komnaty. Když přiložil své ucho na dveře, neslyšel zhola nic.

Začal se třást, potit a do očí se mu nahrnuly slzy. Bál se, že když otevře dveře, nalezne Skadi s Narfim ležet na podlaze v kalužích krve.

Natáhl svou roztřesenou ruku ke klice a opatrně ji položil na ni. Chtěl za ni zatáhnout a vkročit jednoduše dovnitř. Dozvědět se pravdu. Dozvědět se, jestli jsou Skadi s Narfim v té místnosti mrtví a nebo jestli tam vůbec jsou. Ale to se nestalo.

,,Otče."

Uslyšel ten chladný bezcitný hlas. Rozechvěl se. Nedokázal se pustit kliky. Strnul v pohybu. Začali v něj vířit různé emoce. Strach, vztek, smutek.

,,No tak. Alespoň se na mě podívej. Jsem přeci tvoje dcera. A ty se mi ani nedokážeš podívat do očí," pokračovala a on věděl, že se usmála tím jejím hnusným úsměvem.

Loki se zhluboka nadechl. Pustil se kliky a pomalu odvrátil hlavu ode dveří. To co uviděl, mu naplnilo oči hrůzou.

———{}———

Valkýra vystoupila z lodi a běžela směrem k mostu, kde se odehrávala bitva. Mezi občany Ásgardu a mezi armádou nemrtvých.

Vytáhla svůj meč z pochvy a okamžitě se vydala proti jednomu kostlivci.

Zabodla mu meč do zad a poté ho vytáhla zpět. Proti ní se rozeběhli další, a tak se začala hbitě vyhýbat různým útokům a přitom ona útočila na ně.

Po nějaké době se přestalo na ni hromadit tolik nemrtvých a dívala se po Brucovi. Toho však nikde neviděla, což ji pěkně zarazilo.

Neměla však čas moc přemýšlet, jelikož na ni útočila další hromada nemrtvých a ona se musela bránit.

———{}———

Narfi.

Loki polkl. Jeho srdce se rozbušilo, začal se třást ještě více, do očí se mu nahrnuly slzy a pomalu ani nedýchal.

Narfi brečel. Po tvářích mu tekly slzy. Měl rozcuchané vlasy a jeho umělá ruka byla pryč. Hel ho svírala pevně za paži a nespouštěla z Lokiho pohled. Přitom se zlostně usmívala a ignorovala nářeky malého nevinného chlapce.

,,Okam-," promluvil chraptivě a Loki se sám lekl svého hlasu, ,,Okamžitě ho pusť," zopakoval již normálním hlasem, ale promluvil dost potichu.

,,A co když ne? Otče..." poslední slovo vyprskla s odporem a pohrdáním, ignorujíc Lokiho bezradnost.

Loki mlčel. Nevěděl, co jí má na to odpovědět. Co teď uděláš, Loki? Hm? Jsi bůh lží, klamů, falše a všeho zlého, ale nedokážeš zachránit svého vlastního syna. Co jsi to za otce? Co jsi to za krále? A co jsi to vůbec za boha? Bůh ničeho? Bůh bezmocnosti a otročiny? Křičel na něj hlas v hlavě.

,,Zabiju tě," řekl po dlouhé odmlce a podíval se jí do očí s tou největší zlostí.

,,To se uvidí."

Narfiho bezcitně odhodila na podlahu a pomocí gesta si vykouzlila svou přilbu.

Prudkým pohybem dolů se jí objevily v dlaních 2 obrovské meče a na její tváři se vytvořil úšklebek.

Loki si vykouzlil své dýky a jeho dech se zrychlil. Věděl, že ji neporazí, ale i tak si myslel, že to dopadne dobře.

Myslel si, že zachrání svůj lid, Skadi, Thora, ale hlavně Narfiho.

———{}———

Ještě před setkáním Hel s Lokim
Thor mířil do paláce. Věděl, že tam bude Hel.

Vkročil do trůnního sálu. Zpomalil krok a rozhlížel se kolem.

Vtom ucítil ostrou bolest v paži. Zakřičel a do očí se mu dostaly slzy. Podíval se na svou paži a uviděl v ní zapíchnutou dýku. Vytáhl ji a odhodil.

Podíval se směrem, kterým dýka přiletěla. Samozřejmě nespatřil nikoho jiného než Hel. Svraštil obočí a při pohledu na ni se mu v očích zajiskřilo zlostí.

,,Zdravím, strýčku. Dlouho jsme si nepopovídali. No... Vlastně jsme si nikdy nepopovídali."

Thor zaujal bojovný postoj. Neměl žádnou zbraň, takže byl v nevýhodě. Propaloval ji jeho modrýma očima a své pěsti zatínal tak silně, že mu zbělaly klouby.

,,To mi nemůžeš ani odpovědět?" zeptala se na oko uraženě.

,,Na co bych ti měl odpovídat? Nejsme tu přeci proto, aby jsme si povídali. Navíc, naše rodina nikdy nevynikala v komunikaci," odsekl jí a odplivl si.

,,Neplivat! Zanedlouho to tu bude moje království. Takže mi tu nedělej nepořádek, prosím."

,,Mně nikdo rozkazovat nebude! Natož ty! A navíc, tohle nebude tvoje království! Nikdy to tu nebude tvoje! Ani jediný kamínek nebude tvůj!"

,,Fajn. Tak co si trošku zakočkovat o to 'vaše' království?" zeptala se s úšklebkem a v ruce si vykouzlila meč.

,,Rád," odpověděl Thor s provokativním úsměvem.

Hned jak to dořekl, Hel se na něj vrhla. On se hbitě a rychle vyhnul a běžel k trůnu. Ona ho následovala a poslala na něj dýku. Ale on se jí opět vyhnul. Popadl žezlo a otočil se k Hel.

Začal na ni útočit s žezlem. Ona mu útok opětovala a vykouzlila si mezitím další meč. Thor si toho nevšiml a Hel využila situace.

V tu chvíli Thor pocítil obrovskou bolest v břiše. Podíval se tam a uviděl, že ho Hel probodla.

Vytáhla z něj meč zpátky a Thor padl na kolena.

,,Nikdy si nebyl silný. Nejsi silný. A nebudeš silný. Je jen otázka času, kdy tě někdo doopravdy zabije. Možná zemřeš teď. Možná tě zabiji později. A možná tě zabije někdo jiný. Ale zemřeš, tím si buď jist," zašeptala mu nebezpečně do ucha.

Vstala a ještě než odešla, sekla mu mečem rovnou do oka. Oko odletělo ke sloupu a Thor zaklel.

,,Stejně jako Ódin." Odkráčela a přitom se usmívala.