Labyrint

Two

Po dvou hodinách HOLKA jejíž jméno pořád neznáme..

Jen tak si ležím v trávě když ke mě doběhne nějaký kluk..
,, Jsem Thomas, pojď za mnou bažo."řekne a vytáhne mě na nohy.
Jen co stojím nohama  na zemi tak mě chytne za ruku a běží pryč.
Jen se začnu smát a rozběhnu se taky. Doběhneme ke stromu u kterého leží nějaká "postel" a na ní spacák.
Sedneme si na ní a já unaveně vydechnu.
,, Chtěl bych o tobě něco vědět."řekne a zasměje se.
,, No.. Jediné co vím je že mi je 16,jsem zrzka, mám hnědé oči a pár pih se mi na tváři taky najde. Mám ráda květiny a slunce.. To je vše co o sobě vím."řeknu a on přikývne.
,, Dobře. Tak já ti teď něco řeknu o sobě. Jmenuju se Thomas a je mi 17 let. Jsem milý kluk."řekne a zasměje se.
,, Říkal ti někdo pravidla?"zeptá se.
,, No říkal mi je Alby.. Ale já už si je nepamatuju."řeknu stydlivě.
,, Za 1.Připoj se k práci, netrpíme nicnedělače. 2.Neubliž nic jinému Placerovi.. Mia může ale ta je přítelkyně od Newta a ten ji dovolí vše. Za 3.Nikdy nechoď za zdi pokud ti to někdy nedovolí nebo nenakáže. A teď takové pravidlo které je jen pro holky.. 4.Nezačínej si nic s Newtem.. Má Miu.. A ona by tě klidně mohla zabít.. Už několika holkám Newt ublížil a ty šly doprovolně mezi rmuty."řekne Thomas.
,, Aha.. A co jim Newt udělal? Vypadá jak milý kluk."řeknu.
,, On takový i je.. Ale je moc vázaný na Albyho.. Prostě se s těma holkama vyspal, zmlátil je a ony se pak šli zabít.."řekne a smutně se na má podívá.
,, Myslela jsem si že je jiný.."řeknu zklamaně a utřu si slzu co mi vyteče z oka.
,, Neplač, to bude dobré."řekne Thomas a přitáhne si mě do objetí. Zrovna v tu chvíli tam prochází Newt s Miou.
Ještě víc se rozbrečím a přitisknu víc k Thomasovi.
,, Měli bysme jít na plac, budou nás hledat."řekne a oba vstaneme.
Se zklopeným pohledem se rozejdu pomalým krokem do placu. Omylem do někoho narazím a ten dotyčný okamžitě začne nadávat.
,, Ty frasačko! Dívej se na cestu! Do prdele jsi totálně blbá?!"zakřičí na mě a na mojí tváři se objeví velká krvavá rána.
Bezcitně se na něj podívám.
,,Gally! OKAMŽITĚ POJĎ ZA MNOU!"ozve se holčičí řev a Gally se rozjede k Mie.
,, Co si to dovoluješ?! Pokud nechceš přes noc skončit s rmuty tak se klidni."řekne a přejde ke mě.
,, Jsem Mia. Z Gallyho si nic nedělej. Je to frase."řekne a podívá se na mou tvář.
,, Bože, to je takový frasácký grind! Já ho normálně mezi ty rmuty hodím!"křikne Mia a vezme si mou tvář do dlaně.
,, Půjdeš se mnou a já ti to ošetřím."řekne a rozjede se se mnou na ošetřovnu.
Posadí mě na židli a začne si připravovat věci na ošetření.
Ránu mi opatrně vyčistí a podívá se na ní jak je na tom moje tvář zle.
,, To se mi nelíbí, budu to muset zašít."řekne když si pečlivě prohlédne mou tvář.
,, Dobře.."řeknu a chytnu se tyčky která tam je.
Vydezinfikuje si jehlu a dá si na ní provázek.
Opatrně mi jehlou propíchne kůži a udělá první steh.
Zařvu bolestí a víc křečovitě zmáčknu tyčku.
,, Musíš vydržet, už jenom 4 stehy."řekne a zase mi projede kůží. Tentokrát víc zmáčknu tyčku a jsem potichu.
Když tohle udělá ještě čtyřikrát tak zjistím že už je hotovo.
Udělá si uzlík a ránu se stehy mi zalepí náplastí.
,, Tak co? Jak ti je?"zeptá se.
,, Jde to až na to že mám v puse stehy."řeknu.
,, Pojď půjdeme za Pánvičkou a řeknu mu ať nám udělá mátový čaj."řekne a chytne mě za ruku.
Vyjdeme z ošteřovny a pomalým krokem se doplazíme k jídelně.
,, Pánvičko? Můžu o něco poprosit?"zeptá se Mia.
,, Samozřejmě, co potřebujete slečny?"zeptá se Pánvička.
,, Dva mátové čaje prosím."řekne Mia a Pánvička zmizí v kuchyni.
Po chvilce přijde s dvouma hrnkama teplého mátového čaje.
,, Tady to máte."řekne a podá nám čaje.
,, Děkujeme Pánvičko."řekne Mia a obě si odejdeme sednou dozadu ke stolu.
Napiju se čaje a hned na to se usměju.
,,Je to lepší?"zeptá se Mia.
,, Mnohem."řeknu a zase se napiju.
,, Zá ani ne hodinu je večeře a pak tvá oslava."řekne a odejde.
Smutně se napiju se čaje a vrátím hrnek Pánvičkovi a odejdu z jídelny.
Uvidím Newta a Miu a u nich ostatní kluky jak něco řeší.
Obejdu je a vyšplhám na strom.
,, Co bych tak mohla dělat?"zeptám se sama pro sebe.
Vezmu si pampelišky a začnu z nich plést věnec.
Když ho mám po deseti minutách hotový tak si ho nasadím na hlavu.
Smutně koukám před sebe na dokonalý pár..
,, Proč taky nemám kluk?"zeptám se potichu a zavřu oči.

Hei! Další kapitola