Ten Pocit

1. Kapitola

O deset let později...

,,Zlatíčko vstávej, příjdeš pozdě do školy." Hulákal na mě táta z kuchyně v přízemí. Nenávidím když mě místo budíku budí právě on. Budík má aspoň tlačítko s nápisem vypnout nebo posunout, zato táta žádný nemá. Ať dělám co dělám vždycky mě nějak dostane z postele.
Převalila jsem se na břicho, zvedla hlavu a mžourala na hodiny, 6:30. ,,Ještě chvíli tati." Zavolala jsem zpátky abych dala najevo, že už jsem v průběžném stádiu probuzení.
,,Zlatíčko víš co ještě musíš." Ozvalo se zpátky z chodby.
,,Já vím, však mám ještě čas. Ještě 10 minut." Zabořila jsme hlavu pod polštář v naději, že mě nechá ještě spát, ale marně.
,,Posílám ti dáreček aby se ti líp vstávalo." S nadšeným tónem oznámil.
,,Cože.? Dáreček.?" Vystrčila jsem hlavu z pod polštáře a zadívala se na dveře. Než mi to došlo slyšela jsem dupání po schodech. ,, A sakra." Dveře se rozletěli a já byla ta tam. Válela jsem se na zemi s Jess na sobě. Měla radost a tak mě celou olízala.
,,Jess notak, zlato stačí, ne to šimrá." Smála jsem se tak moc, že jsem skoro nemohla popadnout dech.
,,Jess tak už ji netrap, dolů špunte!" Řekl táta opírající se o futra od dveří mého pokoje.
Jess slezla a sedla si vedle mě a ještě mi olízla tvář. Dala jsem jí pusu na hlavu a pomalu se zvedala z koberce. ,,Tati to jako vážně.?" Hodila jsem po něm naštvaný ale zároveň pobavený výraz.
,,No co." Smál se na plné kolo. ,,Máš vstávat princezno." Hodil po mě úšklebek, který říká "zase jsem tě dostal", moc dobře jsem ho znala. ,,Na stole máš snídani, pospěš si ať nepřijdeš hned první den do školy pozdě."
Zazubila jsem se a kývla na souhlas. Táta odešel a já zamířila do koupelny. Málem jsem se lekla když jsem se viděla v zrcadle. Černé vlasy s červenými konečky jsem měla jak paruku pro klauny. Rychle jsem skočila do sprchy abych ze sebe smyla pot z noci. Za 20 minut už jsem seděla u snídaně.
,,Skočíš s Jess, že ano.?" Vyzvídal táta. ,,Já jen, že musím do práce už teď, před chvílí volali, že mají problém a nutně mě potřebují."
,,Jo doběhnu s ní. Chápu hodně práce a bez tebe se to prostě neobejde že.?" Hodila jsem po něm chápavým pohledem a čekala až se otočí od kuchyňské linky.
,,Bohužel broučku, když jsi jednou vedoucí pobočky tak to jinak nejde." Zadíval se mi do očí a vypadal smutně.
,,Ale jde tati." Sklopila jsem zrak a snažila se napíchnout kousek okurky co jsem měla v salátu.
,,Zlatíčko tahle práce nám vydělává dost na to abychom se měli dost dobře." Díval se na mě a já cítila, že čeká až se na něj taky podívám.
,,Však já vím tati. Jen nechci aby jsi se pořád přepínal. Mám o tebe jen strach." Nechtěla jsem aby na mě poznal, že najíždím na téma "jsi jediný koho mám". Odfrkla jsem si když jen přikývl a pousmál se a pokračoval v krájení okurky.

Po snídani jsem vzala Jess a šla s ní na procházku. Vzali jsme to přes park kam chodívám navečer běhat. Je to krásný park plný květin, hezky udržovaný mám to tady ráda, když zrovna nechodím běhat, beru sem alespoň Jess. Líbí se jí tady stejně jako mě. Jess je pro mě všechno, miluju ji je to takové moje tele. Je nádherná, bíločerná sem tam došediva a jedno oko má hnědé a druhé modré je naprosto úchvatná.
Když jsme procházeli parčík stejnou trasou jako každé ráno všimla jsem si dvou lidí jak stojí naproti sobě a máchají kolem sebe rukama. Zajímalo mě o čem se dohadují tak jsem šla "nenápadně" blíž.
,,Jdi doprdele Amber!" Slyšela jsem  hlubokým hlasem pronesenou větu. Nechtěla jsem se moc otáčet a zírat jejich směrem, ale nešlo to musela jsem se tam dívat.
,,Víš co ty, ty jdi doprdele já se bez tebe obejdu, nepotřebuju tě!"
,,Jo vážně.? A kdo tě teď bude vozit asi tak do školy hmm.?" Řekl s klidným hlasem kluk sklánějící se nad holkou, která zatínala pěst a byla připravená vypálit. Vypadala jako kdyby každou chvíli měla vyletět z kůže.
,,Matt? Ben a nebo Chris.? Tak kterej no.? Je já zapoměl, že všichni když jsi jim tak ochotně dala." Podle jeho zuření v hlase jsem poznala, že může každou chvíli vybuchnout, ale narovnal se a otáčel k odchodu.
,,Jsi hroznej slaboch." Zakřičela za ním ta holka, on se jen otočil a ukázal ji vztyčený prostředník.
Rychle jsem se otočila a chystala se k odchodu, ale už bylo pozdě. Najednou jsem se válela na trávě. Když jsem otevřela oči viděla jsem nad sebou stát toho kluka. Chtěla jsem se zvednout, ale než jsem to stihla udělat, držel mě v náručí. Ani jsem se nehla. Zamumlala jsem akorát ,,Kde je Jess.?" Podíval se na mě tázavým pohledem.

Když jsem otevřela oči viděla jsem nebe. Sluníčko mě oslňovalo takže jsem mžourala přes pootevřená víčka.
,,Jsi v pořádku.?" Zamířila jsem pohledem k milému hlasu, ale viděla jen obris postavy.
,,Více méně ano. Co se stalo.?" Chtěla jsem se posadit, ale nemohla jsem hrozně mě bolela hlava.
,, Lež! Nezvedej se! Prosím." Příjemný hlas jsem posledchla a dál ležela. Pomalu jsem si zvykla na oslňující světlo a mohla konečně pořádně otevřít oči. Viděla jsem ho, byl to ten kluk, kterého jsem špehovala s tou holkou. Předtím jsem mu neviděla do tváře takže jsem nevěděla jak vypadá, ale když jsem se na něj teď mohla podívat, ztuhla jsem a zvládla se dívat jen do jeho modrozelených krásných očí. I on mi koukal do očí. Hleděli jsme jeden na druhého asi 5 minut.
,,Tahle patří tobě.?" Otočil hlavu na stranu a usmál se. Podívala jsem se stejným směrem a spatřila vedle sebe Jess. Srdce se mi rozbušilo jako o závod. ,,Bála jsem se o tebe broučku." Jess položila přední packy na lavičku a olízla mi tvář. Usmála jsem se.
,,Můžu ti pomoc se posadit.?" Otočila jsem se za starostlivým hláskem před sebou a uviděla nataženou ruku před sebou. Chytla jsem se jí a druhou cítila na lopatce. Konečně jsem seděla a viděla na něho lépe.
,,Děkuju moc děkuju." Podíval se na mě a otevřel pusu, ale nic neřekl. Koukala jsem na něj. Jeho dlouhá ofina načesaná na levou stranu měla blond odstín a kus od kořínků přecházela do hnědé. Na pravém uchu mu vysela náušnice s křížem, sjela jsem mu až na krk a viděla řetízek také s křížkem. Měl na sobě vínové tričko s rukávem pod biceps. Dokonale mu rýsovalo postavu bylo vidět že na sobě maká. Hezky se na něj koukalo. Cítila jsem se blbě, že ho takhle okukuju tak jsem se pomalu zvedala a chystala se k odchodu.
,,Zvládneš to jo.?" Slyšela jsem za sebou volat.
,,Ano už jsem v pohodě díky." Usmála jsem se a odešla.