Ten Pocit

6. Kapitola

Víkend utekl jako voda a já ani nevím jak se to stalo, ale uz byla středa. Byla jsem hrozně unavená, od sobotní noci se mi pořád zdály ty nechutné noční můry. Byla jsem z toho vážně na hlavu. Byla obědová pauza takže jsem měla hodinu jen pro sebe. Obvykle bývám s Lauren, ale ta dneska šla na oběd s Jackem. Seděla jsem na parapetu okna a pozorovala jak kapky deště stékají po okně. V uších jsem měla sluchátka a poslouchala Zombie od Bad Wolves. Přemýšlela jsem nad různými věcmi takže jsem vnímala jen ty kapky deště a hudbu v uších. Ale najednou na mě někdo sáhl. Lekla jsem se a spadla z parapetu okna. Nespadla jsem na zem, ale do něčí náruče. Zvedla jsem hlavu abych se podívala kdo to je. Byl to on. Na tváři měl nádherný úsměv, ve kterém jsem se úplně rozplynula. Pousmál se a já zamířila k jeho očím. Jeho modrozelené oči na mě hleděli a já byla zase úplně někde pryč než mi před očima zaluskali něčí prsty. Rychle jsem se za nimi otočila a okamžitě vyskočila z náruče toho, který mě chytl. Vytáhla jsem si sluchátka z uší a uložila je i s mobilem do kapsy.
,,Co posloucháš Princezno.?" Promluvil na mě ten se kterým mám sázku.
,,To co všichni egosito." Mrkla jsem na něj a zazubila se.
,,Páni ty jsi, ale v náladě, celá záříš na to, že v pátek rekneš jak se jmenuješ." Začal se smát a ťukl si pěstí a tím co mě chytl. Otočila jsem se na něj a egositu úplně ignorovala.
,,Děkuju moc, zase." Usmála jsem se na něj a on mi to vrátil.
,,No nemáš za co." A sjel mě pohledem. Otočila jsem se k egoistovi, který si mě taky prohlížel. Cítila jsem se divně, že na mě tak koukají. Najednou mi v hlavě vyskočila představa toho, že mám něco směšného nebo nechutného na sobě a tak jsem se sama prohlédla a zamaskovala to převázáním tkaničky u bot.
,,Tak jak jsi na tom se sázkou.?" Zeptala jsem se ho.
,,Už jen tři a mám tě v kapse." Mrkl na mě a zazubil se.
,,Říkám ti, že do pátku dáš max jednu." Zadívala jsem se mu do očí a ušklíbla se.
Povytáhl obočí a řekl. ,,No jsi si nějak sebejistá a to se mi líbí." Mrkl na mě a usmál se. Byl u mě i výrazně blíž než předtím. Koukali jsme se jeden druhému do očí. Chtěl mě chytit pod bradou, ale než to stačil udělat pořádně jsem ho stihla chytit. Oba se na mě mlčky dívali až jsem mu ji zase pustila.
,,Wow ty máš, ale stisk." Pronesl a začal si mnout zápěstí.
,,Um sorry hoši, ale už musím letět tak v pátek v parku zatím ahoj." Otočila jsem se na patě a okamžitě pelášila pryč. Za sebou jsem už slyšela jen jak egoista říká. ,,Dost dobrá kočka a jak vytahuje drápky, ale stejně mě chce." Ignorovala jsem, protože řešit to tak bych ho musela nakopat doprdele.

Po škole a zbytek dne jsem dělala to co vždycky a když jsem večer ležela v posteli nemohla jsem zabrat. Ale pak jsem se zkusila uvolnit a představit si něco krásného. První věc kterou jsem si představila byly modrozelené oči toho pohledného kluka a jeho úsměv. Pak už si jen pamatuju budík a tatův telefonát pro jistotu.

Zase pátek konečně. Bylo dvanáct a já právě končila díky bohu. Ve čtyři jsem měla sraz s těmi dvěmi. Pospíšila jsem si a byla v parku už v půl čtvrté. Sedla jsem si na nejoblíbenější místo pod velkým stromem a zaklonila hlavu. Zavřela jsem oči a nechala jemné paprsky slunce aby mě příjemně hřály. Když jsem otevřela oči zahlédla jsem ty dva jak konečně jdou ke mě.
,,Ahoj." Řekli mi oba najednou.
,,Ahoj hoši." Zasmála jsem se a zvedla z lavičky.
,,Předem chci říct, že nechápu jak jsi mohla mít tak dobrej odhad."
Začala jsem se smát až jsem se skoro válela na zemi. ,,K tomu ti řeknu jen to, že  jsem žena a s tebou bez urážky bych taky nic neměla je zázrak, že jsi dostal ty tři za ten týden i když to byly dost snadný cíle brouku." Mrkla jsem na něj a plácla si s tím vedle mě. ,,Tak šup dolů s věcmi ať to máš za sebou." Uchechtla jsem se.
,,I trenky.?" Zeptal se egoista.
,,Jo i trenky, no nestyď se." Zasmála jsem se a pozorovala ho. Mezitím co egoista běhal ty tři kolečka jsem si povídala s tím druhým. Zjistila jsem, že tu nebydlí dlouho a že má o rok mladší sestru teda sestru v mém věku a že bychom si rozuměli. Hezky se na něj dívalo, cítila jsem se s ním jinak, líp jako kdyby nic jiného nebylo a byly jsme jen my. Když egoista doběhl byl úplně červený.
,,Cestou jsem potkal takových lidí jak už dlouho v tomhle parku ne. Jsi fakt dobrá dáme další sázku.?" Zeptal se a já přemýšlela proč to vlastně zkouší znova.
,,A proč.? Když stejně zase vyhraju."
,,Tentokrát už ne. Teď vyhraju já a dozvím se tvoje jméno."
,,Znova už ne ráda bych, ale nudí mě to."
,,Sakra holka ty jsi, ale číslo." Skousl si spodní ret a přejížděl po mě očima nahorů a dolů.
,,Klídek jo donchuane." Drkla jsem do něj až málem spadl. A najednou se ozval i on.
,,Notak být tebou tak bych jí asi moc neprovokoval nevíš co dokáže." Mrkl na mě a já roztála jako rampouch. Asi jsem se červenala, určitě jsem se musela červenat. Jen doufám, že nebylo moc vidět. Jen jsem se usmála a otočila zpátky k egoistovi. Jo potom co hrajeme už přes týden tu hru na jména jsem jim musela dát nějaký přezdívky abych se v tom orientovala. Chtěla jsem z nich dostat jejich jména, ale to by znamenalo se vsadit a jako výherní položku dát své jméno. Nebála jsem se prohry věděla jsem, že bych vyhrála, ale riskovat to zatím ještě nehodlám. Ale risk je zisk, Sakra lákalo mě to, zajímalo mě jeho jméno. Asi jsem přemýšlela moc dlouho a nevnímala.
,,Haló, vnímáš.?" Pískal a mával předemnou egoista jako splašený.
,,Co.? Jo jasně, že vnímám." Usmála jsem se na něj.
,,Kecáš, takže o čem, že jsme se to bavili.?" Nadzdvihli oba obočí, které jim spadlo při mojí odpovědi.
,,Um o tom, že by jsi se semnou znova vsadil a pak jste se tady jak dvě holky hádali o tom jestli jo nebo ne." Usmála jsem se a oba byly zticha.
,,No tak dobře princezno, ale už musíme jít tak zatím ahoj." Rozloučili se semnou oba a já s nimi a každý jsme šly domů.