Odvedla jsem Jess domů. Docela se mi motala hlava a nebylo mi tak úplně fajn, ale sedět tam s tím klukem dál asi bych si vykoukala oči. On je tak krásný, ale mimo mojí ligu. Jo o něm si můžu nechat jen zdát. Chtěla jsem už jít do školy, věděla jsem že přijdu pozdě, ale najednou mě přepadlo zvracení. Utíkala jsem do koupelny tak rychle jak už dlouho nikam.
,,Nikam nepatříš!"
,,Nikoho nemáš!"
,,Seš sama a pořád budeš!"
Vyletěla jsem z postele okamžitě na nohy. Otáčela jsem se po pokoji ve, kterým jsem evidentně byla sama. Bylo to divné myslela jsem, že je to pryč, ale ono nebylo. Podívala jsem se na hodiny a zatřepala hlavou abych se ujistila, že opravdu vidím dobře. Hmm 17:30. Celý den jsem prospala, super nic si nepamatuju.
Sešla jsem dolů do kuchyně a udělala si pití.
,,Jak ti je.?" Otočila jsem se za hlasem, stál tam táta. Taky kdo jiný že.
,,Jo už o hodně lépe." Usmála jsem se a otočila k němu. ,,Tati.? Co se stalo nic si nepamatuju. Dokonce ani to jak jsem se dostala do pokoje."
,,Zlatíčko, když jsem se vrátil domů ležela jsi v koupelně na koberci. No vypadala jsi spokojeně, ale nebylo ti dobře takže jsem tě umyl v umyvadle a odnesl do postele." Koukali jsme se jeden na druhého a ani jeden nic neříkali.
,,Děkuju tati. Nebyla jsem dnes ve škole." Podívala jsem se omluvným výrazem a čekala, že mi vynadá. Byl překvapivě v klidu najednou nelpěl na 100% docházce.
,,Já vím zlato. Taky ti nebylo dobře takže to je v pořádku. Zítra ale už půjdeš že.?" Zadíval se mi do očí a čekal na odpověď.
,,Jo určitě, zítra tam jsem jak na koni a co v práci.?" Usmála jsem se a změnila téma. Podíval se na mě pohledem co jsem dobře znala. ,,Takže nic moc novýho a žádný "super" zprávy.?" Zeptala jsem se když nic neříkal.
,,Zítra odjíždím do Itálie." Sklopil zrak a čekal až promluvím.
Stála jsem jak přibitá k podlaze a jen na něj zírala. Asi po 5ti minutách mlčení jsem ze sebe nakonec dostala. ,,Cože.? Do Itálie.? Proboha proč.?" Zvedl hlavu a otevíral pusu k odpovědi, ale stihla jsem ho přerušit. ,,Takže Itálie.? Proboha co tam, co tam je tak důležitého, že tam jedeš už zítra.? To tady budu sama.? A na jak dlouho jako.? Proč zrovna ty to tam nemůže někdo jiný.?" Chrlila jsem na něj otázku za otázkou až mě nakonec přerušil.
,,Nemají tam vedoucího pobočky takže tam jedu vybrat toho nejlepšího pracovníka na pozici vedoucího místo mě. Budu pryč několik měsíců." Přišel ke mě a objal mě. Viděl, že mám strach, pevně jsem ho objala zpět.
,,Já to tady sama nezvládnu tati. Ne teď." Odtáhla jsem se od něj a cítila, že brečím. Setřel mi slzy a usmál se.
,,Ale zvládneš jsi moje šikovná holka je ti 17 a za 7 měsíců a nějaký dny ti bude 18. Studuješ ve druhém ročníku na střední a čeká tě vejška. Ty to určitě zvládneš!" Přitiskl si mě zase k sobě a dal mi pusu na hlavu. ,, Vím že to zvládneš jsi celá máma. Silná, sebevědomá a úžasná!" Usmál se a objal mě ještě víc.
,,Bude se mi stýskat tati." Zavřela jsem oči a nechala se pohltit jeho objetím.
,,Mě taky princezno. Mě taky." Oddechl si
Po asi 5ti minutách pevného objetí mě pustil a přešel ke stolu a vzal obálku na něm položenou. Otočil se zpátky ke mě a podal mi ji. Vzala jsem si ji a otevřela. Byla v ní kreditní karta a všechno potřebné.
,,Na kartě je několik stovek tisíců. Založil jsem jí a dával do ní peníze po smrti tvojí matky. Nějak jsem tušil, že tenhle den přijde. Když se bude cokoliv dít stačí zavolat mě nebo babičce. Neboj bude to v pohodě zase se uvidíme." Objal mě a šel pomalu ke schodům. ,,Jdu se umýt a spát zítra brzy odlítám, tak dobrou noc princezno."
,,Dobrou tati." Když odešel dopila jsem pití a šla si zase lehnout.
ČTEŠ
Ten Pocit
Romance,,Jak jsi mě našel a proč jsi tady.?" Dívala jsem se teď už na mámin hrob. Cítila jsem, že mě pozoruje a sundavá mikinu. Položil ji na moje ramena a zabalil mě do ní co to šlo. Neodporovala jsem nechtěla jsem ho odehnat ani, byla jsem celkem ráda, ž...
