Od 4:50 nemůžu usnout a tak jsem zatím dvě hodiny tupě koukala do blba.
Všichni jsou doma, takže si ani zacvičit nemůžu. Ale ráda bych.
_______________________________________
Snídaně: bílý jogurt
Svačina:
Oběd: kousek filety s bramborem
Svačina: dva trojúhelníky dortu, tři chlebíčky, trocha brambůrků, slané tyčinky, pudink
Večeře:
_______________________________________
Dneska jsem jedla a ještě budu jíst moc.
Achjo.
Dnes večer si dám čtyři cardia.
Radši pět.
Zítra a pozítří budu taky extrémně cvičit, protože mám zdravotní prohlídku, kde se budu muset svléknout.
Když si to tak uvědomuju... na té prohlídce se i zároveň dozvím svou momentální váhu, takže dnes večer budu pořádně makat, abych všechno vypálila a dala do mínusu.
Bože! Za necelou půl hodinu začíná oslava :(
Nenávidím narozeninové oslavy, Vánoce a všelijaké akce, kde mě nutí jíst jídlo.
_______________________________________
Dnes budu cvičit o sto šest až všichni odejdou.
Když se donesl dort, málem jsem se rozbrečela.
Ne, kvůli tomu jídlu a tak, ale kvůli mýmu poslednímu bejvalýmu.
Když jsme se viděli naposled, měl na dortu stejný svíčky.
Je mi z toho smutno a do pláče.
A i kvůli němu jsem taky přistoupila na anorexii.
Ztratila jsem postupně chuť k jídlu, až jsem z toho jídla dostala tak trochu strach.
Jediné co si vždycky přeju je, aby mi sám jednoho dne zavolal a řekl, že to všechno byla jedna velká blbost a že by stálo za to začít znova.
Jo,... jsem moc naivní.
Občas se mi stýská.
Hodně.
O něm ale jiná knížka.
_______________________________________
Nestihla jsem to.
Nestihla jsem si zacvičit.
Sedím na podlaze v koupelně a brečím.
Je mi hrozně.
Bojím se toho čísla, co se tam ukáže.
Bojím se, že jsem nezhubla.
Máma si ze mě bude zase utahovat a znova mě srážet na zem.
Často mám chuť tohle všechno ukončit.
Vyrůstám v rodině dokonalých lidí.
Táta je štíhlý svalnatý sportovec, matka je prostě hubená, MÁ 50 KG, a já?
Já jsem takový to ošklivý káčátko rodiny, co už z toho ale nevyroste.
Takový ten šašek co dělá všem okolo radost a ze sebe hlupáka, ke kterému se ke konci stejně všichni obrátí zády.
Zbytečné klaunské pokusy o to, aby o vás ostatní vyvíjeli zájem, který stejně vedou ke větám tipu;
"Ale nás tvoje problémy nezajímají."
nebo
"Plácáš sračky."
A věřte, nebo ne, obě věty mi řekla vlastní máma.
Ta, která by mě měla podržet a ne, mi házet kamení na holá záda.
Ta co mě má utěšovat a podporovat.
Milovat a nezrazovat.
Takhle si představuju milující mámu.
Takovou ji však mám jen na veřejnosti pod tou její hloupou maskou.
Je mi smutno.
Potřebuju obejmout.
