Rodiče mi vrátili mobil zpět, jen snad díky tomu, že budou Vánoce.
Budou Vánoce a mě je smutno.
Když jsem byla mladší,... tedy vlastně vždycky kromě tohoto roku jsem se těšila na Vánoce a den měl snad místo 24 hodin 24 000 hodin.
Moc se mi po něm stýská.
Ano,... můžu mu napsat, zavolat, jakkoli ho kontaktovat, ale prostě se bojím.
Však každý den v sobotu v 21:00 ho vždy nacházím po mém výšlapu u jedno z menších domků u lesíka
kde jsme spolu bývalí pokaždé venku,
ho teď vidím si vychutnávat svá Malbora, či se prostě jen ztratil jako vždycky.
Kdyby mě poznal, což asi ne, jelikož jsem se hodně změnila, tak by se za mnou rozběhl, či jen chvíli zjišťoval, zda jsem to opravdu já a alespoň by mě objal.
Toto objetí mi chybí.
Vím, že by to udělal, protože ho znám.
Ani nevím proč už nejsme spolu.
Prostě se něco stalo, jen nikdo, ani my sami nevíme, co.
Slepě bezhlavým hledáním těch, co mi ho mohou nahradit jsou nejspíš celkem k ničemu.
Začínám si uvědomovat, že to nedělám, aby si mě ostatní všimli, že je mi špatně.
Snažím se tím něco dokázat, ale zatím ještě nevím co přesně.
To se nejspíš dozvím až po dalších zápisech.
Snídaně:
Svačina:
Oběd:
Svačina:
Večeře:
_______________________________________
Cvičila jsem cardio a dala jsem dolů 1603 kcal.
Vcelku dobré.
