Snídaně: bílý jogurt (70 kcal)
Svačina: kuřecí čína (400 kcal)
Oběd: sekaná s bramborem (600 kcal)
Svačina: perníky (200 kcal)
Večeře: bílý jogurt (70 kcal)
_______________________________________
Propadám neskutečně napí*u náladě, jakou kdy může ta nejmrzutější bytost vůbec zažít.
Nemohla jsem to ze sebe ani nijak dostat, protože mě ten krk neskutečně bolí, i když polknu.
A oni do mě ještě cpali jídlo.
Dnes jsem pro můj enormní příjem naplánovala výšlap na 12 km.
A doma si dám 3 cardia za sebou, ať se děje, co chce!
Zatím mám spáleno jen 406 kcal.
Dnes mám v plánu dát do minusu 3000 kcal.
Výšlapem dám dolů okolo 400 kcal a doma si pustím písničky a pojedu cardia.
Za ty tři cardia to bude dole okolo 1000 kcal, protože jsem si nastavila cvičící plán určený pro lidi, co chodí do fitka každý den asi tak na tři a půl hodiny.
No prostě jsem si ukousla moc velký sousto, kterému se moje tělo prostě musí přizpůsobit.
Škoda jen, že nabírám svaly, místo toho, abych je svou vyčerpaností zmenšovala.
Když tělo nemá energii, tak ji užírá samo ze sebe. (tedy z tuků)
A když už nemáte tuk, tak užírá svaly, ze kterých se zoufale snaží dostat energii.
Ještě jsem ani nevyšla na výšlap, a už mám chuť si zacvičit.
Alespoň budu hubená dřív.
... i když s tímhle jídelníčkem teda nevím jak... :(
_______________________________________
Zatím mám dole 905 kcal, a ten výšlap moc teda nevyšel.
Neskutečně rychle se setmělo a k tomu všemu začalo pršet.
Našla jsem tedy jen 7,3 km.
Alejo, taky aspoň něco.
A teď si dám ty tři cardia, odpočinek a pak čtvrté.
Mám času spooooooooustu, celou noc dokonce, protože máma má noční, sestra šla zase někam do toho doupěte feťáků a táta jde hrát fotbal.
A před tím si dám samozřejmě kafeeee ♥♥♥.
_______________________________________
Jsem ze sebe neustále zklamaná a je mi do pláče.
Co to kecám, stejně už mám řasenku po celým ksichtě.
Chci se už změnit.
Obalit se tou bublinkovou fólií, díky které mě budou všichni vidět tak jak si mě představují, a uvnitř zůstat stejná.
Jde mi o názory ostatních, které už mě unavují.
Vytesali mi představu, která se nazývá realitou, do hlavy a ta tam je.
Zároveň však nechtějí, abych to udělala, aby mi mohly své názory neustále sdělovat a sledovat mě, jak před nimi hniju zevnitř.
Je mi trapně, smutně, uraženě a už nevím jak všelijak, když mi to říkají.
Spojuju si to s tím, že mě opustil právě kvůli těm názorům.
Když jsme byli spolu, tak jsme byli jako jeden štít.
Imunní vůči ostatním.
Nechci to.
Nechci ani drobek.
Chci se uzavřít do sebe a prostě jen v koutě čekat, než si mě někdo všimne.
