DRAMIONE

I. kapitola

Draco

"Co jsem to udělal?!" zašeptal jsem vyděšeně, když jsem práskl dveřmi od svého pokoje na Manoru.

"Jsem tak blbej! Blbej! Blbej!" vztekal jsem se.

Byl jsem na sebe naštvaný, nikdy jsem nic podobného neudělal.
Řídil jsem se pokyny, neodmlouval a dělal to, co po mně chtěli rodiče; tedy vlastně Pán Zla, abych byl přesný.

Myšlenky mi v hlavě vířily jako nikdy.

Od kdy jsem takhle nesoustředěný?!

***

"Co to mělo sakra znamenat?!" vlítl jako vždy bez zaklepání do mého pokoje otec.

Byl rudý jako rajče.
Nechápu jak se mohl dostat do Zmijozelu! Vůbec se neumí ovládat.

Nereagoval jsem.

Věděl jsem, že bude zuřit, ale teď mi to bylo celkem jedno. Jeho hněv je nic proti tomu co se mnou udělá Pán Zla.

Otec se mnou však ještě neskončil.

"Uvědomuješ si vůbec, co si to právě udělal naší rodině?! Dostali jsme milost a ty mu teď takhle oplácíš? Pán Zla si tě oblíbil." pokračuje otec.

Upřímně? Vypadal dost šíleně. Byl naprosto rudý, řval na mě, div si nevyřval hlasivky a pochodoval tam zpátky po mém pokoji. Choval se jak kdyby mě měli popravit... doufám, že tahle možnost Pána Zla nenapadla... 

"Mohl si mít slibnou budoucnost, Draco." křičel dál jako pominutý.

Já si všechno tohle uvědomuji!

Vím, že Pán Zla nepočítá s žádným odporem, že 'ne' pro něj není odpověď, ale že všechny tak šokuje, to že jsem odmítl splnit jeho požadavek, to jsem upřímně nečekal.

Mohlo mě to stát i život, ale bylo to správný...

Jedinkrát jsem se rozhodl udělat správnou věc.

Pro jednou... a zřejmě naposled...

***

Nevím co se mnou teď bude... celé podsvětí mě považuje za zrádce, všichni smrtijedi mě nesnáší, protože jsem neposlechl Pána Zla.

Tedy až na matku, samozřejmě, ta mě vždy bude milovat a postaví se jako jediná na mojí stranu.

Belatrix; to je moje šílená teta; na mě ječí pokaždé co se střetneme.
'Zrádče! Hnusnej zrádče!' ozývá se po celém sídle.

Jediný co jsem si teď opravdu přál byl klid. I v Bradavicích bylo lépe než tady! Už jsem se opravdu těšil až se tam zase vrátím (nikdy bych nevěřil, že mne taková myšlenky někdy napadne!)

***

Moje přání bylo nakonec vyslyšeno a já jsem se mohl konečně přemístit zpátky. Vím, že bych to ještě neměl umět, ale Pán Zla mi někdy dává soukromé lekce pokročilejších kouzel. Tak můžu chodit na setkání Smrtijedů i když jsem ve škole.

To je jedna z mála výhod být smrtijedem. Naučíte se ovládat různá kouzla, některá i z černé magie.

Už byla hluboká noc... vlastně už skoro svítá. Už se mi nechce ani jít spát, a tak jsem se rozhodl jít na svoje nejoblíbenější místo v Bradavicích.

Panuje tam klid, vane tam příjemný svěží vánek a je tam přímo velkolepý výhled na okolní krajinu kolem hradu.

Vždycky si tam srovnám myšlenky a doplním energii; to místo jakoby přímo překypovalo pozitivní energií.

***

"Proč jsem to sakra odmítl udělat?" ptám se sám sebe. Tuhle otázku si kladu už od včerejšího večera.

Ale stále neznám odpověď.

Jakoby moje tělo rozhodlo scela mimo mě; ani jsem si to neuvědomil. Prostě jsem najednou slyšel jak z mých úst vychází: 'promiňte pane, toto nemohu udělat' a pak jsem rychle zmizel v mém pokoji.

Odmítl jsem unést tu hnusnou mudlovskou šmejdku!

Grangerovou!

A proč?!

Žádný důvod nemám.

Vždycky jsem jí nenáviděl a ona mě...tedy myslím...

~~~

Tak tady máme první kapitolu. Upřímně tohle je asi nejdelší kapitola co jsem kdy napsala. :)