DRAMIONE

V. kapitola

Draco...

"Zvěd by se nám hodil." ozve se Grangerová konečně. "Přijímám tvoji nabídku... ale chci vědět, kdo jsi."

Jí se prostě nezbavím... asi se tomu nevyhnu.

Pomalu jsem se napřímil a vyšel ze svého bezpečného úkrytu.

Podíval jsem se jí zpříma do očí a přemýšlel jestli bych se jí mohl podívat do hlavy - určitě mohl, jsem snad ještě lepší v nitrobraně než teta Bella,  ale chci...? Ne, radši ne.

"Malfoyi?!" vyklouzl z ní povzdech, který jsem asi zřejmě slyšet neměl.

"Čus, Grangerová." pobaveně odpovím.

"Jsi opravdu smrtijed... Jsi smrtijed...já jen, že... Harry měl strašně dlouho podezření, ohledně tebe, ale ty jsi mu nikdy nedal jedinou záminku, aby si to mohl potvrdit. A teď mi to jen tak řekneš?" koktala zmateně. "Jak si můžeš být jistý tím, že tě neprodám řádu?" dodala už o trochuvíc sebevědomě a mírně pozvedla jedno obočí.

Tvářila se přesně jako já, napadlo mě

Pobaveně se na ni zašklebím.

"Grangerová, právě jsme uzavřeli dohodu a bylo by to proti všem tvým morálním pravidlům mě prásknout.
A navíc, myslím, že bych ti dokázal vymazat paměť dřív, než bys udělala jeden krok... buďme realisti. Já nic neriskuju. Tím, že jsme uzavřeli tuhle dohodu si tak nějak kryjeme záda, bych tak řekl."

Frustrovaně se na mě podívala a chvíli neochotně přikývla:"Máš pravdu, ale musíš se sejít i s někým jiným z řádu. Musí o tom vědět."

"Klidně, ale setkáme se v Bradavicích na tomto místě a přijde pouze jeden člověk." kladl jsem si podmínky a ještě dodám:"A ty seš teď můj kontakt. Dej mi vědět až bude schůzka domluvená. Potterovi nic neříkej nebo řekni, že jsem se ti neukázal. Bude sranda sledovat, jak se on a ten tupec Weasley snaží přijít na to, kdo jsem."

Ušklíbnu se na ni a otočím se k odchodu.

Nevím, k čemu jsem se to teď zavázal, ale rozhodně to nebylo to, co jsem měl původně v plánu - varovat Hermionu; už se jí ani nesnažím říkat jinak, jsem vážně zoufalec; to jediné jsem chtěl udělat, ale jaksi to nevyšlo...

Jsem v pěkný kaši!

***

Druhého dne...

"Hej kámo..." ozve se vedle mě tlumeně Blaise. "Svítí ti taška."

Rychle se otočím k mojí brašně - až jsem skoro převrhl dýňovou šťávu, kterou si dávám každé ráno - a vidím jak z ní vychází rudá záře. Hermiona, probleskne mi okamžitě hlavou a tašku pořádně zaklapnu, aby to nebylo vidět.

Teď si to přečíst nemůžu.

"Tak co? Co to bylo?" ozve se znovu neodbytně Blaise.

"Svítící prášek..." otočím se k němu. "Asi ňácí blbí prváci!"

"Jo, to znám."zasměje se. "Taky se mi to stalo."

Pak náhle z ničeho nic zvážní.

"Dneska je schůzka s ty víš kým... Ve čtyři před Manorem?"

"Jo. Jasně." odpovím s naprosto kamennou tváří - žádná emoce, ani náznak něčeho takového. To ovládám naprosto úžasně.

Co dojím se zvednu od stolu a odejdu do umíváren, abych si konečně přečetl tu zprávu.

"V osm se sejdeš se členem řádu. Nevím, kdo to bude tak moc neprovokuj! Snad to dopadne dobře." stojí na pergamenu.

Super! Kdo má větší štěstí jak já - schůzka s Voldemortem a Řádem v jeden den. Za jeden večer!
Možná budu mít nějaké nové zprávy, díky kterým mě hned nezabijou.

Napřed ale musím přežít schůzku s Voldemortem! Zasměju se nevesele.

Proč já?! 

***

Hezký počteníčko. :)