Jeden Stark nestačí (Iron Dad & Spiderson) ✔️

13. Tony, klid, není to tak, že by se Peter stěhoval

Peter neklidně pobíhal po obýváku, neschopen zůstat chvíli v klidu. Už od rána, kdy vstal v hrůzně nekřesťanskou hodinu, byl jako na trní.

Tony, který popíjel už druhou kávu za tenhle den (protože v noci opravdu šel jako slušný člověk spát někdy molem půlnoci), na tom s nervozitou nebyl jinak. Jenže on, na rozdíl od svého syna, uměl své chování kontrolovat. Tedy, víceméně, protože neklidné rytmické podupávání nohou a neustálé hraní se StarkPhonem naznačovalo, že jen stěží vydrží sedět v klidu.

„Zbytečně zmatkuješ," broukl Rhodey pobaveně, když společně s Clintem kryli své zubaté úsměvy za hrníčky. „Však víš, že je to všechno vyřízené."

„Ale co když se něco pokazí?" namítl Tony s pohledem stále upřeným na Petera. Ani se nesnažil krýt obavy, jež mu zaznívaly v hlase. „Co když se něco dostane ven?"

„Nechali jsme je podepsat NDA*," vzdychl plukovník. Tenhle týden to Tonymu připomínal už nejméně posté.

„Navíc," přisadil si Clint, „nemáš za sebou náhodu hromadu předražených právníků, se kterými není radno pustit se do křížku?"

Natasha ani nevzhlédla od svého mobilu, když nevzrušeně zamumlala: „A Avengers."

„Nemyslím si, že by někdo riskoval svou kariéru a život," přitakal Steve, který zrovna umýval nádobí.

Tony neklidně zafuněl. Samozřejmě, že věděl, že to, co říkali ostatní, byla svatá pravda. Pojistil se, aby všechno šlo tak hladce, jak jen mohlo. Ale přesto se nemohl přestat strachovat. „Co když mě bude potřebovat a já tam pro něj nebudu? Co když ho bude někdo ohrožovat? Co když –"

„Tony," přerušil ho Rhodes, „je to Peterův první den ve škole, on se nestěhuje nikam pryč. Je to jen pár hodin, to přežiješ jak ty, tak on."

„Spíš by mě zajímalo," zapojil se do konverzace Bruce, „cos sakra Peterovi přihodil do snídaně. Přísahám, že jsem ho viděl přelézt ten gauč už nejméně dvanácti různými způsoby. Jak je možné, že má pořád tolik energie?"

„A už se mu podařilo to dvakrát napálit do skříně. Zvedl se, jako by se nic nedělo, a běhá dál."

Tony se ani neptal, jak to Natasha může vědět, když se ani nedívala, protože, haló, superšpiónka. Místo toho se jen zazubil na doktora. „Co na to říct, má prostě moc energie. Je to Stark."

„Ty prostě používáš odpověď ‚je to Stark' na všechno, co?"

Miliardář pokrčil rameny. „No a? Je to pravda." Celý se napjal, když jeho mobil cinknutím oznámil příchozí zprávu od Happyho, což znamenalo, že je dole a čeká na ně.

S povzdychem dopil kávu, pokládaje prázdný šálek na linku, za což si vysloužil kritický pohled od Steva, na který reagoval protočením očí, zastrčil mobil do kapsy a popadl bundu ze svého opěradla. „Pete!" zavolal. „Přestaň tam skákat, ty malý hopsale, strejda Happy už na nás čeká."

Peter vyběhl k Tonymu, který mu podal jeho malou bundu, ale ani tehdy jeho neklidné pocukávání neustalo.

„Hodně štěstí, Pete," popřál Rhodey, když si ho přitáhl do objetí. Postupně mu popřáli štěstí při jeho prvním školním dni i všichni ostatní, vždycky ho buď objali, nebo mu pocuchali vlasy a Clint si s ním jako obvykle plácl.

„Děkuju," zazubil se na ně Peter stydlivě. „Ahoj, strejdo Rhodey, Bruci, Clinte a Steve. Ahoj, teto Natasho! Tati, pojď, jdeme."

„Ahoj, Petere!" zavolali za ním se smíchem, když Peter tahal Tonyho za ruku k výtahu, neboť mladší Stark zjevně nesdílel obavy svého táty.

Zanedlouho už seděli v autě, Tony s Peterem na zadních sedadlech, zatímco Happy řídil. Tonyho starosti na chvíli vymizely, protože Peterovo vzrušené povídání o tom, jak první den určitě bude skvělý a jak doufá, že si najde nějakého kamaráda, mu dokázaly zařídit dobrou náladu.

Ta půlhodinová cesta utekla až moc rychle a oni najednou stáli před školou v Queensu. Peter utichl, jako kdyby si až teď opravdu plně uvědomil, že se to má opravdu stát.

„Tak jo, Pete," začal Tony pomalu. „Pamatuješ si, co jsem ti říkal?"

Peter protočil očima. „Samozřejmě, tati. Nejsem hloupý, jsem Stark. Teda Parker," opravil se. Happy vpředu se uchechtl, zatímco Tony se snažil sebou netrhnout. Shodli se na tom, že nejlepší bude použít Peterovo falešné – bývalé příjmení, ale stejně Tonyho bodlo v hrudi, když slyšel svého syna nazývat se Parkerem.

Přesto se mu podařilo se na svého syna usmát. „Já vím, Petere Pane. Věř mi, já vím." Zakřenil se, když se na něj Peter zaškaredil při té přezdívce. „Takže, já tě teď odvedu dovnitř, kde tě předám paní učitelce. Za pár hodin tě tady s Happym zase vyzvedneme. Jasné?"

„Jasné, tati."

„Výborně. Tak pojďme."

Peter nezapomněl říct ahoj ani strejdovi Happymu (a znova si vyslechl hodně štěstí), než společně se svým tátou vystoupil z auta.

Tony měl na očích sluneční brýle, na sobě ne až tak moc formální oblek (protože si naplánoval nějaká setkání, aby mu to čekání, až Peterovi skončí škola, uběhlo rychleji – i když to je vlastně v případě schůzí diskutabilní) v naději, že ho nikdo nepozná. Ale upřímně, přestože byl celebrita a superhrdina, nestávalo se tak často, že by ho někdo poznal jen po letmém pohledu.

A měli štěstí, nikdo nic nepoznal. Tony vlastně skvěle zapadl mezi ostatní stresující rodiče. Naposledy se objal s Peterem, připomněl mu, aby byl hodný a nezapomněl na to, že nemá prozradit, kým doopravdy je, načež se s ním pevně – a možná i trochu déle, než bylo nutné, ale nikdo v jeho pozici by ho nemohl soudit – objal, řekl mu, že ho má rád, a sledoval, jak jeho syn mizí ve dveřích mezi ostatními dětmi.

Trvalo mu několik minut, než se doploužil zpátky do auta, a pak tam prostě jen seděl, nevšímal si Happyho pohledu a hleděl před sebe, přemýšleje, co všechno by se mohlo pokazit. „Co když se mu něco stane?" zamumlal si pro sebe. „Co když mu budu chybět? Co když ho ostatní děti nebudou mít rády? Jsou to děti, umí být pěkně kruté."

Ucítil na svém rameni ruku. Překvapeně sebou trhl a vzhlédl, jen aby našel Happyho, jak na něj pobaveně, přesto vstřícně hledí. „Peter bude v pořádku, věř mi," ujistil ho. „Je to tvůj syn, zvládne to. A mezitím... za dvacet minut ti začíná schůze s ředitelem té japonské společnosti."

„Ach." Překvapeně na něj zamrkal. „Jo, jo, máš pravdu. Schůze. A Peter bude v pořádku." Na chvíli se odmlčel, pak tišeji dodal: „Díky, Happy."

Jen o pár hodin později, kdy se nějakým zázrakem prokousal všemi sjednanými schůzkami a dokonce i věděl, o čem se na nich jednalo, zjistil, že všechny jeho obavy byly zbytečné. Sotva se Peter dostal do auta, nezavřel pusu. Oči mu svítily nadšením, když vykládal o tom, co dneska dělali.

„Slečna Oslen, to je naše učitelka, je strašně milá a hodná a se vším nám radila a chválila nás, když jsme něco věděli. A tati, já jsem si našel kamaráda! Jmenuje se Ned a nebudeš tomu věřit, ale má taky jako já rád Lego a Avengers a je chytrý..."

Zatímco Peter pokračoval, Happy ve zpětném zrcátku vyhledal svýma očima ty Tonyho a pusou naznačil ‚Říkal jsem ti to.', na což Tony odpověděl neslyšným ‚Sklapni.'.

Happy se jenom krátce zasmál, ale pak se věnoval poslouchání svého synovce, zatímco oba dva Starky vezl zpátky do Avengers Tower, a v duchu přemítal, proč mu jméno Ned přišlo povědomé.

(Když si na to vzpomněl, nezapomněl to připomenout i Rhodeymu. Ti dva se smáli a Avengers jim nedali pokoj, dokud jim neřekli, proč je to pro ně tak vtipné. A sotva to zjistili, nemohli jinak než se k nim přidat.)

*NDA = non-disclosure agreement, dohoda o mlčenlivosti.