Jeden Stark nestačí (Iron Dad & Spiderson) ✔️

17. Je mi ctí, Spider-Mane

Peter zaúpěl, sotva budík na jeho mobilu spustil. Cítil, jako kdyby mu vyřvával přímo u ucha, ale když se natáhl a poslepu uhodil rukou mobil, aby si ho mohl podat, ujistil se, že je tam, kde ho včera položil.

Chystal se otevřít oči, jenže vyzvánění najednou utichlo a on uslyšel křupnutí, které ho donutilo prudce vystřelit do sedu a otevřít oči. Okamžitě je ale zase zavřel, protože mu je dráždilo neskutečně ostré světlo, z něhož ho rozbolela hlava.

A když už byl vzhůru, docházelo mu, že všeho je víc. Slyšel Neda oddechujícího na posteli, slyšel podivný pravidelný tlukot z patra pod nimi, štěkot psa od sousedů o tři domy dále a navíc přes ulici a dokonce slyšel i popelářské auto pomalu o blok dál.

Nejenom slyšel, on i cítil. Cítil lahodnou vůni smažených vajíček, sladkou čokoládu, kterou včera nechali nedojedenou na stole, a ne tak příjemnou vůni potu.

Zděšení z tohohle uvědomění ho přimělo znova otevřít oči, ačkoli tentokrát pomaleji. Držel pohled sklopený do svého klína, aby se nedíval přímo k oknu jako předtím. Teď už světlo nebylo až tak silné, ale stále musel mrkat, aby zahnal slzy, které mu náhlá ostrost jeho vidění způsobovala.

S obavami pohlédl na StarkPhone ve své ruce a srdce mu spadlo až kamsi do žaludku. Jeho téměř nerozbitný mobil vytvořený jím samotným (za pomoci jeho táty) neměl jenom rozbitý displej, ne, jeho mobil měl veprostřed díru vytvořenou jeho dlaní natolik hlubokou, že mohl vidět některé jednotlivé obvody.

Dech se mu zadrhl. Co to sakra...?

Ned nahoře na posteli se pohnul a po několika vteřinách se posadil, zatímco si rukama mnul oči. „Pete...?" zívl nechápavě, sotva spatřil, že na něj jeho nejlepší přítel vyděšeně zírá. „Co se děje?"

„Nede," vydechl zděšeně. Rychle se vyhrabal na nohy, užívaje Nedovu postel jako pomocnou opěrku, jen aby mu zůstal kus dřeva v ruce, protože zatlačil příliš silně – a přitom mu to ani nepřišlo!

Nedovi spadla brada, když odhodil deku na stranu a vyhrabal se ven z postele, aby stál po jeho boku. „Co to sakra?"

„Já nevím!" vyjekl Peter. Najednou se celý napjal, když uslyšel kroky mířící k pokoji, a jakmile někdo zaklepal na dveře, než stačil vůbec postřehnout, co se děje, visel hlavou vzhůru a rukama i nohama byl přilepený ke stropu.

„Nede? Petere? Jste vzhůru?" promluvila za dveřmi Nedova mamka, a jindy díky stěně tlumený hlas nezněl pro Petera o nic tišeji, než kdyby mu ta slova šeptala do ucha.

„Nechoď sem!" vyjekl Ned o oktávu výš s nevěřícím pohledem upřeným na Petera.

Monica Leedsová se jenom zasmála. Ostatně, nebyla natolik hloupá, aby vešla do pokoje, kde přespával ne jeden, ale hned dva teenageři. „Nebojte, nikam nejdu. Jen jsem vám chtěl říct, že je hotová snídaně."

„Jasně, jasně, za chvíli jsme dole, neboj se."

Oba v tichosti poslouchali, jak odchází, než Ned zvědavě naklonil hlavu na stranu. „Jak to sakra děláš?"

„Já nevím," hlesl Peter, dech zrychlený. „Nede, nemám nejmenší ponětí."

„Umíš se dostat dolů?"

Peter nad tím chvíli přemýšlel. Otočil hlavu, aby se zadíval na své končetiny, prostudoval, jak moc by ten pád bolel, usoudil, že to rozhodně nemůže bolet víc, než když ho jednou strejda Thor omylem prohodil oknem ven z Avengers Tower (dlouhý příběh, ale jakmile nebezpečí i šok pominuly, ostatní si dělali srandu z toho, že Starkové mají zjevně prohazování okny norskými bohy v genech), a prostě přikázal svým rukám a nohám, aby se odlepily.

V následující vteřině byl ve vzduchu, ale než stačil dopadnout, přetočil se a přistál do elegantního podřepu s jednou rukou vepředu. „Jak jsem to – co se to –"

„Tak tohle," přerušil ho Ned užasle, „je naprosto hustý. Petere, ty máš superschopnosti!"

Zíral na své ruce, zkoumal je, a netrvalo mu dlouho, než si povšimnul malých chloupků, díky nimž byl nejspíš schopen se udržet na stropě.

Otočil dlaň hřbetem vzhůru a znova se mu zhoupl žaludek, když si uvědomil, že to kousnutí je pryč. „Ten pavouk."

Ned se zarazil. „Jaký pavouk?"

Vzhlédl k němu, oči rozšířené. „Včera na té exkurzi v Oscorpu mě kousl pavouk. I když po chvíli umřel, ale kousl mě. A potom mi bylo blbě."

„Ty chceš říct, že tě kousl jeden z těch nebezpečných zmutovaných pavouků, a tys to nikomu neřekl?!"

„Než mi došlo, co se děje, šli jsme zase jinam! A potom jsem na to zapomněl. Nemůžeš se mi divit, když jsme ze školy šli rovnou k tobě."

„Fajn, fajn," odmávl ho. „Budiž. Ale pořád... máš superschopnosti. Můžeš být superhrdina! Avenger! Počkej, až o tom tvoje rodina zjistí!"

„Ne!" vykřikl možná trochu moc hlasitě. Zuřivě zavrtěl hlavou. „Ne. Ne, Nede. Nesmí to zjistit. Znáš tátu, kdyby věděl, co se stalo, žaloval by Oscorp. Nechá strejdu Bruce, aby mě podrobil testům a zkusil se toho zbavit, a já už teď vím, že těchhle... schopností se zbavit nechci. A co hůř, když o nich bude vědět, nedovolí mi chodit ven. Nedovolí mi být superhrdina, Nede. Nemůžu mu to říct."

Ned přikývl, ale tvářil se zklamaně. „A já už se těšil, že budu tvůj dispečer," vzdychl, v hlase pobavený podtón, aby odlehčil atmosféru.

„Neřekl jsem, že nebudu superhrdina. Jen že o tom taťka ani ostatní nesmí vědět."

Znova k němu střelil pohledem, v očích mu planulo poznání. „To je šílenost, Petere. Jak?"

„Jednoduše. Jen to bude chtít oblek. A přepsat Jarvisův kód, aby si toho taťka nevšiml." Cukl sebou, když uslyšel hlasité bouchnutí dveří. „A taky zjistit, jak se naučit ovládat... tohle všechno."

Chvíli bylo ticho, než jeho nejlepší kamarád přikývl. „Fajn. Ale mám pár podmínek."

„Střílej."

„Zaprvé, my dva společně otestujeme a zdokumentujeme, co všechno umíš. Zadruhé, vyberu ti supehrdinské jméno. A zatřetí, jsem tvůj dispečer."

Peter se při tom posledním zasmál. „Fajn." Natáhl k němu ruku, aby si potřásli na znamení dohody.

„Skvělé." Ned přijal nabízenou ruku, v očích šibalský lesk. „Je mi ctí být tvým dispečerem, Spider-Mane."

„Nede."

„No co je? Tvůj táta je Iron Man."

Oba dva se rozesmáli, ale Peter přeci jen usoudil, že tohle jméno se mu líbí. Ostatně, on své schopnosti získal od pavouka, tak proč se po jednom nepojmenovat? Navíc, teta Nat byla jedním z jeho nejoblíbenějších lidí a vlastně nejbližší osoba, kterou by mohl považovat za mámu, tak proč s ní nemít společnou i pavoučí tematiku?

„Petere? Víš o tom, že už můžeš moji ruku pustit, že? Začíná to být divný."

„Já vím, Nede. Ale tak trochu jsem se přilepil."

–––

Žiju představou, že kdyby byl Peter Stark, tak jako tak by byl Ned první, kdo by věděl o jeho schopnostech, a společně by jako dva zodpovědní mladí dospělí tajili před rodiči, co po nocích dělají. Chápete. Bojují se zločinem. Typičtí teenageři. <3
(A zastávám názor, že Peter by byl schopen vyrobit si ten Stark oblek. Protože, chápete. Stark.)