Jeden Stark nestačí (Iron Dad & Spiderson) ✔️

7. Jak si Tony Stark začal kopat svůj vlastní hrob

„Prosím, tati! Jako ve Lvím královi. Prosííím."

Tony útrpně vzdychl, přikládaje si rukou na čelo. Jenže gesto, kterými vyjádřil, co si o nápadu svého syna myslí, zůstalo přehlédnuto, a Peter pořád poskakoval kolem dokola jako hyperaktivní veverka a snažil se ho přemluvit. „Tak naposled, Petey. Nebudu tě Avengers představovat, jako představovali Simbu v Lvím královi, jasné? Jak tě to vůbec napadlo?"

„Navrhl to strejda Rhodey."

Tahle šílenost rázem dávala větší smysl, usoudil po několika vteřinách ticha Tony. „Asi si musím se strejdou promluvit," zamumlal si pro sebe. „Tohle je snad ještě horší nápad, než když pár let nazpět navrhl, ať tě nosím v šátku."

Peter se na něj nechápavě podíval, ale Tony jo jen odmávl. „Co chci říct, je, že nebudeme praktikovat nic, cos viděl ve filmech. I když nepochybuju, že Clint by to chápal. Nejspíš by se i smál."

„Tak proč –"

„Protože jsem to řekl, Petere."

„Fajn," zamumlal a sklonil hlavu. Nevydrželo to ani minutu, než zatahal Tonyho za ruku. „Ale potkám se s nimi, že? Že, tati?"

„Samozřejmě, Petere."

Navzdory jistotě, jež vyznívala z jeho slov, si vůbec nebyl jistý. Byly to asi čtyři měsíce, kdy se Avengers nastěhovali do nově přestavené Avengers Tower, a Tony strávil ty čtyři měsíce rozdělováním času mezi týmem, svým synem a prací. Bylo pro něj důležité Avengers poznat, zjistit, jací jsou i jestli jim může věřit. Zvažoval dlouho, komu o Peterovi řekne, natož mu svolí být s ním v kontaktu – zejména po Obadiahovi.

Jenomže s Avengers to byla jiná situace. Oni byli tým, a jestli spolu měli pracovat, museli si věřit. Odhalit jim Petera, o kterém nevěděla ani Natasha Romanoff, byl největší důkaz důvěry, jaký jim kdy mohl nabídnout.

Stejně žasl, že se mu podařilo udržet Petera v tajnosti tak dlouho, uvážil-li, že měl v týmu dva superšpióny. A přitom jeho syn celou tu dobu žil jen o patro výš, než se rozkládalo společné podlaží Avengers.

Možná za to mohl fakt, že do svého soukromého patra nikoho nepouštěl a Jarvis všechny vchody kontroloval. Jen možná.

Tony se zhluboka nadechl, když výtah, v němž společně jeli, zastavil, ale dveře se neotevřely. Využil momentu, který jim jeho úžasná umělá inteligence nabídla, a shlédl na Petera stojícího vedle něj. „Připravený, Pete?"

Jeho syn se na něj jenom zazubil. „Já jsem vždycky připravený. Jsem Stark."

Krátce se zasmál a rozcuchal mu vlasy. „To jsi." Zatěkal pohledem ke stropu – zvyk, který postupně opakovali všichni, kteří s Jarvisem komunikovali – a pak zpátky na dveře. „Jarve?"

Výtah se na povel otevřel, načež Tony vyšel ven, částečně zakrývaje Petera svým tělem.

Avengers ani nevzhlédli od svých činností, jen na něj zavolali své pozdravy. Clint s Natashou sledovali televizi a kritizovali u toho špatný styl boje herců, Bruce si v křesle četl knihu a Steve naproti němu kreslil.

Tony protočil očima, načež se postavil doprostřed obýváku a odkašlal si, aby na sebe upoutal pozornost i Bannera a Rogerse, ne jen dvou špiónů, kterým zabránil výhled na televizi, kde Jarvis ztlumil zvuk.

„Teď, když mám vaši pozornost," začal Tony, jakmile Bruce položil knihu hřbetem nahoru a Kapitán odložil tužku, „bych vám chtěl říct něco důležitého. Přesněji řečeno bych vám chtěl někoho důležitého představit. Pete, pojď."

Peter, který doposud postával u výtahu a nějakým zázrakem zůstal nepovšimnut, rychle zaujal místo po boku svého táty. Pevně sevřel nohavici jeho kalhot, když na sobě ucítil několik nevěřících, šokovaných pohledů. Přesto, stejně jako jeho táta, hrdě zvednul hlavu a usmál se. „Ahoj."

Dlouhou chvíli bylo ticho, než se Tony jenom uchechtl a pohoršeně zavrtěl hlavou. „Ani neřeknete ahoj nazpět? To je mi výchova, vážně."

„Promiň mi, ale co to kurva, Starku?"

„Clinte!" obořil se na něj vyděšeně Steve, zatímco Tony svůj úděs jenom hrál. „Takhle mluvíš před dětmi?" dodal miliardář.

„Ty mluvíš hůř, tati," napráskal Peter a zvesela se na něj zazubil.

To oslovení na konci jako kdyby protrhlo oponu, která jim zastírala mozky a zabraňovala tak fungovat. Všichni naráz se dožadovali odpovědí na otázky kdy a jak a hlavně cože, nicméně Tony zůstal zticha, neboť odpovídat v takovém hluku by nemělo smysl. „Skončili jste?" prohodil jakoby mimochodem a rázem všichni zmlkli. „Výborně. Teď – Pete, co kdyby ses pořádně představil?"

Přikývl, pustil Tonyho nohavici a zadíval se přímo na Avengers. „Ahoj, jsem Peter Stark a jsou mi čtyři roky." Sotva domluvil, udělal krok nazpět a přitiskl se k Tonymu, který mu v uklidňujícím gestu položil ruku na rameno.

Znova bylo pár vteřin ticho, než se slova chopil Steve. „Tony, já... Ty máš syna?"

Ne, dceru, pomyslel si, ale nahlas nic neřekl, protože věděl, že v téhle situaci to není adekvátní. „To si piš, že mám. Celé čtyři roky."

„Jak je možné, že jsem o něm nevěděla?" vložila se jim do toho Natasha zamyšleně.

„Protože jsem nechtěl, abys o něm cokoli věděla," odvětil Tony prostě. „Ale teď jsme tým a bydlíme pospolu, takže jsem usoudil, že byste o něm měli vědět."

Hlavní myšlenka, tedy že jim věří natolik, aby věděl, že by jeho syna neohrozili, sice zůstala nevyřčena, ale všichni si domysleli význam Starkových činů, a každého – i Natashu, zejména ji – při té myšlence zahřálo u srdce.

První, kdo se pohnul, byl nakonec Bruce. Klekl si k Peterovi, aby byli na stejné úrovni, a přivítal ho vřelým úsměvem. „Ahoj, Petere. Já jsem Bruce."

Jeho oči jiskřily vzrušením, když odpovídal. „Já vás znám. Vy jste Bruce Banner. Páni."

Tony se krátce zachechtal Bruceovu zmatenému pohledu. „Peter je velký fanoušek tvojí práce, Bruci," broukl, načež doktor vědoucně přikývl a zmatený pohled nahradil ruměnec ve tvářích a trocha úžasu.

Jenomže to ho už Clint odstrčil stranou. „Nazdárek, kluku. Já jsem Clint a něco mi říká, že spolu dovedeme tvého tátu k šílenství. Jsi pro? Výborně. Tak, co kdybys nám řekl něco o sobě?"

Peter od té chvíle nezavřel pusu a Tonymu stačilo pouhých pět minut, než začal přemýšlet, jak velkou chybu to sakra udělal, když ho napadlo Petera s Avengers seznámit.