Jeden Stark nestačí (Iron Dad & Spiderson) ✔️

22. Nelíbí se mi to

Tahle kapitola je předvídatelné klišé, ale já si ji prostě nemohla odpustit! xD

Jeho rodina se chovala divně.

Teda, divněji než obvykle, protože co si budeme povídat, Avengers měli k normálnosti daleko.

Jenže tahle jejich etapa už trvala pomalu dva týdny a Peterovi to začínalo lézt na nervy čím dál tím více, neboť oni se chovali divně vůči němu.

A nebyla to jejich normální podivnost.

Zčistajasna začali být až... přehnaně starostliví a ochranářští. Měli ho téměř neustále na očích, během školy musel podávat zprávy o tom, kde je, někteří se k němu dokonce i připojovali na hlídkách nebo ho sledovali a mysleli si, že je nevycítil.

Bylo to otravné a jemu pomalu docházela trpělivost. Zejména, když se ho snažili přemluvit, aby místo Spider-Manování zůstal doma a třeba si odpočinul nebo se s nimi podíval na film navíc nebo prostě cokoli. Jistě, zprvu souhlasil, rád, že může se svou rodinou strávit více času, ale hned třetí den mu to začalo připadat podezřelé a jeho podezření se potvrdilo, když mu jeho táta sebral oblek s tím, že potřebuje provést kompletní kontrolu systému.

Peter nechápal, co se děje. Nebyl dítě, ačkoli osmnáct měl teprve čerstvě. Nepotřeboval ovšem hlídat, nepotřeboval ani osobní ochranku a už rozhodně nepotřeboval, aby se Natasha s Clintem vydávali za školní personál, aby ho mohli sledovat.

(Když Clinta potkal na chodbě, nevěřil svým očím. Kdyby ho neznal, jak ho zná, rozhodně by neřekl, že se pod maskou školníka skrývá Hawkeye. Poslal mu pohled značící, že je mrtvý muž, který se naučil od Natashy, pak se otočil a oddusal pryč od něj. Na Natashu sice nenarazil, ale nepochyboval, že když tady byl Clint, pak i ona.)

Aby toho nebylo málo, toho dne večer mu ještě jeho táta pohrozil, že přeprogramuje Karen, aby donutil Petera zůstat doma.

A to udělalo své.

Tony věděl ze všech nejlépe, že na kódy ostatních se nesahá bez povolení. Kdyby jemu někdo zkusil přeprogramovat Jarvise nebo klidně i jenom Moulu nebo U, taky by vyletěl, ale teď mohl jenom s šokem zírat, jaká zuřivost Petera při té myšlence popadla.

Jeho syn na něj prskal a syčel jako divé zvíře. Doslova.

„Dobře!" vyhrkl. Zvedl ruce nahoru ve smířlivém gestu. „Fajn, fajn, Karen bych se nedotkl, přísahám, Petere, neudělal bych to."

Utichl, rázem krotký jako beránek, ale stejně ho lehce podezřívavě sledoval a Tony ten pohled nenáviděl. „Dobře," zamručel Peter nakonec. „Promiň," dodal tišeji a potom pro změnu hlasitěji: „Ale na hlídku jdu." A s těmi slovy zaplul k sobě do pokoje a za necelou minutu už všichni jen mohli vidět Spider-Manovu figuru za okny Avengers Tower.

A navzdory jejich krátké hádce trvalo dalších pět dní, než Peterovi došla trpělivost úplně. Když usoudil, že ani navzdory té malé roztržce a jeho zjevné nelibosti nikdo z nich nepolevil ve své snaze udržet ho doma a Jarvis mu dokonce jednou odmítal otevřít okno, vzdal to.

Jeho rodina jeho život proměnila v jakousi zvrácenou verzi Na vlásku a jemu se to vůbec, ale vůbec nelíbilo. Cítil se ve svém vlastním domě stísněně a ani noční hlídky s Wadem, kdy ho nikdo nesledoval, mu nepomáhaly se uvolnit a uklidnit.

Takže využil toho, že ho chtěli mít doma, a svolal si je všechny do společného obýváku na důležitou poradu, protože takhle to dál nešlo.