Caroline:
Probouzím se ve sklepě, přivázaná k židli. Kde to jsem? Koukám kolem sebe, ale nikdo tu není. Najednou vešli dva lidé. Zatím jsem viděla jen siluety. ,,Kde to jsem? Co tu dělám?" Zeptala jsem se. Můj hlas byl slabý. Celá jsem se cítila slabá. ,, Jsi tu kvůli Klausovi." Řekl ženský hlas. Za chvíli pokračovala. ,,Jsem Esther a tohle je Mikael. Jsme Klausovi rodiče." Jeho rodiče? Počkat! Vždyť je oba zabil. Jednou mi to říkal. ,, Proč jsem tady? Co tu děláte vy? Klaus vás zabil." V mé hlavě byla spousta otázek. ,, Klaus nás sice zabil, ale my jsme obživli. A ty nám pomůžeš zabít Klause a jeho sourozence. Honil jsem Klause 1000 let a skončilo to tím, že on zabil mě. Teď ho mohu zabít. Díky tobě." Podíval se mi do očí. Kdy už to skončí? ,, Nejdřív Esther zruší kouzlo a Niklaus tě najde a osvobodí a ty mu budeš strašně vděčná. Pozítří ti Esther přesně v 18:00 pošle lahvičku krve dvojnice a ty každému dáš do pití kapku a Esther je spojí v jedno. Esther a já jsme Klausovi ukradli rakev s Finem a až přijde správný čas, tak Fina proklajeme kůlem s bílého dubu a všichni zemřou. A ty si nebudeš nic z toho, co uděláš pamatovat a ani nic o nás."
Klaus:
Dovyprávěli jsme mu celý příběh a v tu chvíli mi zazvonil telefon. SMS od čarodějky. Našla ji. Měl jsem radost. Dokonce větší než jsem zlomil kletbu po tisíci letech. ,, Našla ji. Jdeme." Řekl jsem a jeli jsme.
Dorazili jsme ke sklepení. Hned, jak jsme vešli dovnitř jsem ji viděl. Byla přivázaná řetězi ke zdi a vypadala strašně slabě. ,, Lásko." ,,Klausi?" Její hlas byl slabý. Šel jsem k ní a odtrhl řetězy. ,,Klausi." Řekla a obejmula mě. Překvapilo mě to, ale obejmul jsem ji zpět. ,,Jsem tak ráda, že jsi přišel." V jejím hlase byla radost. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se jí. Jsem tak rád, že jsem ji našel. Strašně ji miluji a nevím, co bych bez ní dělal. ,,Asi. Jo." Pokoušela se postavit, ale spadla, tak jsem ji vzal do náruče a odnesl.
Posadil jsem ji do obývacího pokoje na gauč. Podíval jsem se na ni. V jejích očí šel pořád vidět strach. ,, Lásko, kdo tě unesl?" Zeptal jsem se jí. Přísahám, že tomu, kdo ji unesl utrhnu hlavu. ,, J-já n-nevím." Koktala. Najednou začala plakat, tak jsem ji obejmul. ,, To bude dobrý." Po těchto slovech se ke mně více přitulila. ,,Slibuji, že už nedovolím, aby se ti něco podobného stalo." Zvedla hlavu a podívala se mi do očí. Chvíli jsme se dívali do očí než to přerušila. ,,Chci spát." Oznámila mi. Jen jsem přikývl, zvedl ji a odnesl ji na horu. Položil jsem ji do postele a chystal se odejít, ale chytla mě za ruku. ,, Zůstaneš tu se mnou?" Zeptala se mě zoufale. Přikývl a lehl si k ní do postele. Přitulila se ke mně. ,, Díky, že si mě přišel zachránit." Usmála se na mě. Úsměv jsem ji oplatil. ,, Není za co. Nevím, co bych si bez tebe počal. Vždy tě přijdu zachránit. Vždy a navždy, lásko. Miluji tě, Caroline Forbsová." Řekl jsem jí. Potom jsme usnuli a celou noc jsme se tulili.
