Caroline:
Probudila jsem se a byla jsem přítulená ke Klausovi. Ku podivu jsem se cítila skvěle. Myslím, že ho začínám mít ráda sice ne jako on mě, ale mám. Počkat. Nemůžu ho mít ráda. Zabil Elenu. Vyhrožoval mým přátelům. Ovlivňoval mě. Nutí mě tu být s ním. To je strašný. Vstala jsem a modlila se, abych ho nevzbudila. Koukala jsem se na hodiny a bylo půl sedmé. Oblékla jsem se a šla dolů. Viděla jsem tam Rebeku. ,,Ahoj." Řekla. ,,Ahoj." ,, Caroline... Promiň. Měla jsem na tebe dávat pozor a neměla jsem dopustit, aby tě unesli. Měla jsem..." Zastavila jsem ji. ,, Rebekah, to si nemohla vědět. Nemáš se za co omlouvat. " Rebekah se jen lehce pousmála. ,, Díky, Caroline. Jsi úžasná. Nik si myslí, že za to můžu a chce mě za to potrestat. Asi tě fakt musí milovat. Za celých tisíc let se o nikoho takhle nestaral." Přemýšlela jsem o tom co mi řekla. Miluje mě? Včera mi to řekl. Myslela jsem, že jsem se přeslechla. Asi ne. Ale proč já? Na světě je spousta lepších, hezčích a chytřejších holek. Tak proč já? ,,Neboj. Tvůj bratr ti nic neudělá. O to se postarám." Odpověděla jsem ji upřímně. Nemohla za to. A Nik ji chtěl za tohle potrestat? Vážně za to nemohla. Teď jen vymyslet, jak to udělal. Počkat. Nik? Ne. Asi se mi vážně dostal pod kůži. Co se stane až to zjistí moji přátelé. Budou mě nenávidět. Z mého přemýšlení mě vyrušil pro mě až moc známý hlas. ,, Dobré ráno." Pozdravil nás obě. Viděla jsem v očích původní blondýnky strach. Chápala jsem to. ,, Tak Rebeko, jak tě potrestáme?" Při této větě Klaus vytvořit úsměv na tváři. Byla jsem naštvaná, ale zároveň ohromená. Měl dokonalý úsměv. Zajímalo by mě jak by se cítily jeho rty na mých. Počkat. Ne. Chodím s Tylerem. Miluju tě, Tylere. Miluju tě, Tylere. Miluji tě, Klausi. Ne. Tylere. Pane bože. Musím ho nějak dostat z hlavy. ,, Za co jí chceš potrestat?" Zeptala jsem se po dlouhé době mlčení i když jsem už odpověď znala. ,, Neměla dopustit, aby tě unesli. Měla tě hlídat." Zavrčel. ,, Nebyla to její chyba. Nemůžeš ji potrestat." Zkřížila jsem si ruce na prsou. ,, Máš pravdu. Nemůžu ji potrestat." Chvíli jsem si myslela, že jsem zvítězila, ale ukázal mi opak. ,, Musím ji potrestat." Zamračila jsem se, ale nehodlala jsem tuhle bitvu prohrát. ,, Když ji nepotrestáš, tak... s tebou... půjdu na rande." Sakra. To jsem si nemohla vymyslet něco lepšího. ,,Fajn. Zítra večer buď připravená." Okamžitě odpověděl a odešel. Rebekah jen udiveně koukala. Pokrčila jsem rameny a taky odešla do našeho pokoje.
Do háje. Půjdu s ním na rande. Bude to úžasný. Počkat. Co to melu? Bude to strašný. Co vymyslí a jak to skončí? Budu mít dobrý pocit z toho, že jsem zachránila Rebeku? Budu se cítit špatně, protože se mi to bude líbit? Nebo se budu cítit provinile kvůli Tylerovi? Mlelo se ve mně mnoho pocitů, ale nejvíce převažovalo vzrušení. Nemohla jsem si pomoct, ale těšila jsem se i když vím, že bych neměla.
Ahoj!
Tu máte novou kapitolu.
Nevím, kdy bude další, ale doufám, že to bude brzo.
Prosím zkuste se podívat na můj druhý příběh o klaroline Ztracen V Čase.
Děkuji.
