Klaus:
Dnes přišel ten den. Den kdy se zlomí moje kletba. Těšil jsem se na to jako malé dítě. Z mého přemýšlení mě, ale vyrušil zvonící telefon. ,,Halo?" Zeptal jsem se když jsem zvedl telefon. ,,Máme je. Vlkodlaka i někoho na přeměnu v upíra." Koutky se mi vytáhly do úsměvu a šel jsem na domluvené místo, kde by měli být
Byl jsem skoro tam, když jsem najednou uslyšel dívčí pláč. Šel z toho místa, kde měl být upír s vlkodlakem. Tak jsem se rozhodl poslechnout si jejich hovor. ,,Tylere, já nechci být upír." ,,To bude dobrý zvládneme to." ,,Miluju tě Tylere." ,,Já tebe taky. Neboj se dneska neumře ani jeden z nás." Při téhle větě jsem se zasmál a rozhodl se jít za nimi dolů. Tehdy jsem ji poprvé uviděl. Krásná, blonďatá dívka s modrýma očima od slz. Šel jsem za ní. Oba dva ustoupili ze strachu dozadu.
,,Co po nás chceš? Nech nás jít!'' Zařval na mě ten vlkodlak. Já jen protočil oči a ignoroval ho. Zvedl jsem ji do náruče a ona na mě jen zařvala. ,,Pusť mě!" ,,Slyšíš ji? Pusť ji!" Pořád jsem ho ignoroval. ,,Uklidni se, lásko." ,,Neříkej mi lásko" Ve chvíli, kdy to dořekla se na mě vrhl ten její vlkodlak a já ho jen lehce odstrčil. A odešel jsem spolu s ní v náručí. ,,Řekla jsem ti, ať mě pustíš!"
,, Lásko, půjdeš se mnou ať chceš nebo ne. Smiř se s tím." ,,Mohla bych jít aspoň po svých?" Chvíli jsem zaváhal a nakonec jsem jen přikývl a postavil ji na nohy. Hned jak jsem ji postavil se skácela k zemi, tak jsem ji vzal zase do náruče, naložil do auta a odvezl ji k sobě domů.
Probudila se až za dvě hodiny. ,, Kde to jsem?" ,,U mě doma, lásko." ,,A proč?" ,,Protože jsem chtěl." ,,Kde je Tyler?" ,,Zůstal tam" ,,Co? Proč? Prosím pusť ho!" Na tohle jsem ji už nic neřekl a jen jsem zvedl telefon, který mi zvonil. ,,Zmizela nám ta holka na přeměnu v upíra, ale ten vlkodlak zůstal." Začala se na mě dívat takovým smutným pohledem a já najednou měl pocit, že musím udělat vše proto abych ji rozveselil. ,,Haló? Klausi?" Ozval se hlas z telefonu a mně došlo, že jsem mlčel dlouhou dobu. ,,Pusťte i ho! A najděte mi někoho k přeměně na upíra, náhradního vlkodlaka mám a doneste tam tu hloupou dvojnici!" Rozkázal jsem a zavěsil. ,,Proč k tomu potřebuješ mladého upíra? Promluvil za mnou hlas, ale tentokrát neřval ani nezněl naštvaně. ,,Nepotřebuji, lásko. Ale tady žádný upír není." ,,A co Damon a Stefan? To nevíš, že jsou upíři?" Na chvilku jsem se zasmál a potom jsem se chystal ji odpovědět, ale předběhla mě otázkou. ,,Čemu se směješ?" Řekla už zase naštvaně. ,,Je vtipný, jak si myslíš, že něco nevím. Vždycky si zjišťuji, kdo je kdo, když někam jdu. ,,Tak proč sis nevzal je?" ,,Protože Stefana nechci a Damona nemůžu." ,, Proč nechceš Stefana? A proč nemůžeš Damona?" Dávala mi furt nějaké otázky, jako kdyby nic jiného říct ani neuměla, tak jsem se rozhodl obrátit řeč jiným směrem. ,,Teď mi řekni, jak se jmenuješ." Chvíli váhala, ale nakonec odpověděla. ,, Jsem Caroline.'' ,,Těší mě Caroline." Usmál jsem se na ni. ,,Omluv mě Caroline, musím jít." ,,Kam?" ,, Za chvíli vyjde měsíc. Musím dokončit rituál" Chtěl jsem odejít, ale v tom mě zarazila její slova.
,,Tak já taky můžu jít" řekla a já se otočil zpátky, strhl ji náhrdelník se železníkem z krku, podíval se jí do očí a řekl ,,Zůstaneš tady a nikam nepůjdeš dokud ti neřeknu" ,,Zůstanu tady a nikam nepůjdu" Usmál jsem se a odešel.
Došel jsem na domluvené místo. Všichni už tam byli: čarodějka, vlkodlak, upír a dvojnice. Rituál začal. Čarodějka začala odříkávat potřebná slova. Za chvíli jsem šel k té vlkodalčici a vyrval ji srdce, potom jsem přešel k upírce, vzal jsem dřevěný kůl a namířil ho na její srdce, ale uslyšel jsem pláč. ,,Ne prosím, ne" Panebože ta dvojnice pořád nezavře pusu, i když co jsem vlastně čekal, když jsem nechal obětovat její tetu. Ignoroval jsem ji a zabodl ji kůl do srdce a nakonec jsem přišel k dvojnici, zakousl se do ní a sal její krev do poslední kapky. Je hotovo. Jsem Hybrid.
Ahoj! Tohle je můj první příběh o Klaroline, tak doufám, že se vám bude líbit.
