Departmen /Traitor 2

~PART TWENTY-ONE~

,,Mio" uslyšela jsem. Neotáčela jsem se. Po pár minutách se ozvali kroky. Stále jsem hleděla do země. Cítila jsem že tu je. Cítila jsem jejo kolínskou. ,,Mio prosím" zašeptal a klekl si přede mne na kolena. Prstem mi zvedl hlavu tak abych se mu dícala do očí. ,,prosím neplač ničí mě to" zamunlal. ,,ale Draco..." zlomil se mi hlas. ,,já vím jsem strašný blbec. Ale já to prostě nedokázal říct" zašeptal. ,,já se nezlobím na tebe. Zlobím se na ni že ti lhala. Ona se od tamtut nedostane. Já, Harry, Kingsley a ještě dva bystrozorové jsme na Azkaban dali kletbu. Dostat se tam a ven může dostat jen ten kdo řekne určitou formuli a tu znají jen ti co azkaban začarovali nikdo o tom ale neví" vysvětlila jsem. ,,ona se od tam tut nedstane bez jednoho z nás". Hleděl na mne a propaloval mě pohledem. ,jsi ten nejúžasnější člověk kterého jsem mohl potkat" zašeptal. Stoupl si a vzal mě za ruce. Vytáhl mě na nohy. Rychle jsem ho objala. ,,tak moc si mi chyběl Draco" zašeptala jsem. ,,ty mě taky Mio ani nevíš jak moc jsem toužil tě obejmout. Přál sem si aby jsi nebrečela kvůli mě abych tě mohl znovu držet a říkat že jsi moje" šeptal mi do ucha. Já se začala usmívat. Tak mooc jsem byla šťastná jenže se tu musela objevit ona. ,,levikorta" a Draco už ležel někde vzadu. ,,ty jsi tehdá nerozuměla že ho máš nechat na pokoji" zavrčela. ,,Ale Pansy...." povzdechla jsem si. ,,jsem ozbrojená narozdíl od tebe" já se sama pro sebe ušklíbla. Hůlku jsem měla za zády a i kdyby ne jsem jeho dcera.

Zprávně jsi moje dcera tak jí to nandej.

Usmála jsem se. A hůlku rychle namířila na ni. ,,teď je to fifty fifty" řekla jsem. ,,elemerita" řekla a já najednou nic neviděla. ,,Expeliarmus" a moje hůlka byla v čudu.
A dost. Pomyslela jsem si. Udělala jsem pár kroků. ,,nezapomínej že jsem Hermiona Jean Riddleová." Řekla jsem a Pansy už ležela v rohu. ,,ovládám bez hůlkovoh magii" usmála jsem se. ,,Expeliarmus" řekl někdo za mnou. Když jsem se otočila pohlédla jsem na Draca. ,,Levikorpus" řekla jsem a nechala Pansy vznášet vzhůru nohama. ,,Rictusempra" Pansy se začala smát jak pošahaný pes. ,,a já myslela že jen tvůj obličej připomíná mopse on i tvůj smích připomíná jeho štěkot" řekla jsem svou myšlenku nahlas. Draco se začal potichu smát. Ukončila jsem její trápení jedním mávnutím ruky. Chytla jsem ji za svetr a přirazila ke zdi. ,,ještě jednou se o to pokusíš a zdravá se z mých rukou nedostaneš. Zmiz" Pansy rychle zdrhla. S Dracem jsme se začali smát když jsme sledovali jak zdrhá. Bylo to úžasné. Teď už bylo jasné že nás dva nic neporazí. Když jsme spolu nemá na nás nikdo. Osud chtěl aby jsme byly spolu a já s osudem tentokrát spuhlasím.
,,můžu už tě konečně políbit?" Ozval se hlas Draca. ,,jasně jsem jen tvoje" a v tu chvíli se moje rty setkali s těmi jeho.

Takže zítra se uvidíme u epilogu. A jak jste pochopili tohle je konec. Myslím si že líp to dopadnout nemohlo😂😂