Special Gifted

Návštěva, slitování a velký problém jménem Malik

    Pohled Vendety

    Ráno jsem se probudila trochu unavená, jako skoro každý jiný den. Pořád mě štvalo, že v noci si sem napochodoval Zayn, jakoby se nic nedělo. I když mě díky němu nebolela tolik hlava, nic to nemění na faktu, že tam neměl co dělat, protože já kvůli bolesti hlavy nebudu fňukat jako malej harant. Měl štěstí, že jsem byla v tak hlubokém bezvědomí, jinak bych mu asi něco nepěknýho provedla. Ani jsem necítila, že je někdo vedle mě, jako kdybych byla mrtvá.

    Podívala jsem se na Jessicu, která pořád spala. Zkontrovala jsem budík ve tvaru tyrkysové kočky, který měla na svém nočním stolku a zjistila, že je teprve pět minut po šesté. Myslela jsem si, že bude trochu vnímavější, když ovládá telepatii, a že vstane se sluncem, jak prý 'telepati' dělají, ale asi ne. Obešla jsem rozkládací křeslo na kterém ležela a otevřela okno, kde jsem se opřela o rám a kam jsem si pak sedla. Podívala jsem se na nebe které bylo navzdory roční době, času a zákryvu z mraků světlé a zaplňovalo pokoj zlatavé světlo. Lehké bílé mraky propouštěly sluneční paprsky, které se od nich odrazily a celá scéna vypadala jako hořící obloha za rozbřesku, i když ten měl nastat až za dvě hodiny, a asi proto Jessica nevstala. Přestala jsem přemýšlet nad pitomostmi a místo toho jsem se tělem otočila směrem z okna a nohy spustila z dolů z parapetu. Nebála jsem se, protože jsem věděla, že nespadnu. Možná je to bláznovství, ale pro mě je to každodenní rituál na nervy. Nebylo to sice úplně ono, ale stačit to muselo. Jessica se ošila a něco zamumlala. 

    Rozhodla jsem se jít umýt, protože jsem se včera nemyla, tak jsem s hlasitým povzdechem dala nohy na parapet, chytla se okenního rámu, otočila se tělem do pokoje a seskočila. Ze skříně jsem si vytáhla ručník, z nočního stolku šampon a připravila si oblečení na postel. Ještě v pyžamu jsem se vydala do sprch. Tam samozřejmě nikdo nebyl, tak jsem odložila ručník, svlékla se a vlezla do sprchy a zatáhla závěs. Ještě netekla teplá voda, tak jsem si na sebe pustila vlažnou, která ještě nestihla v bojleru za noc vychladnout. Vůbec mi to nevadilo, spíš naopak, bylo mi to mnohem příjemnější a aspoň mmě to trochu nakoplo. Na vlasy jsem si dala šampon a vlasy si umyla. Jeho vůně imitující zelený čaj byl pro mě jako hezká vzpomínka, která se ale vmžiku vytratila, když sem se podívala na sebe. Nechtěla jsem tu začít prečet jako nějaký mimino a tak jsem ze sprchy rychle vylezla, obmotala si okolo sebe černý ručník a s šamponem v jedné ruce a s pyžamem ve druhé se vydala do pokoje. Cestou jsem nikoho naštěstí nepotkala, ale z pokoje 508 jsem už zase slyšela řev. Kdybych nebyla jenom v ručníku, šla bych tam Dracca a ty jeho patolízaly minimálně seřvat. Na pokoji s nima bydlel i Zayn, ale jen protože nikde jinde už nebylo místo. nechci ho nijak obhajovat, ale zase jako parchant jako Dracco se nechová.

    Otevřela jsem dveře a zůstala jsem tak stát jako tvrdé Y. Jessica byla už celá převlečená, vlasy v culíku, na očích decentní vrstva řasenky a vedle ní seděl, to mě temnoto pohlť, sám idol školy - Liam. Oba se smáli a ani si mě nevšimli. Koukla jsem se na ten praštěnej budík a zjistila, že jsem byla pryč jenom patnáct minut. Odkašlala jsem a udělala krok do pokoje. Oba po mně střelili vylekaným pohledem. Liam bez jakéhokoli slova nebo rozloučení s pohledem upřeným hluboko pod sebe doslova vylétl z pokoje a zmizel za dveřmi, které potichu zavřel. No to se podívejme, druhý den ve škole a už se zná s idolem celé školy. Podívala jsem se na ní nicneříkajícím pohledem. Svěsila hlavu a taky radši nemluvila. Byla jsem enormně naštvaná. Chtěla jsem si jí držet od těla, ale ten její vyděšený pohled, který se snažila skrýt, mě protentokrát přesvědčil. Vlastně jsem nechtěla, aby se mě bála, jenom aby si držela odstup. "Neboj, sakra," Zanadávala jsem, protože jsem nepotřebovala mít vyděšenou spolubydlící, "nejsem diktátor abyses mě bála." Snažila jsem se trochu zavtipkovat, ale popravdě, ani si nepamatuju, kdy jsem se snažila naposledy někoho rozesmát. Páni, to bude doba! Sklapni, Vendeto! Snaž se trochu a neoblbuj sama sebe! Jasně mozku, už kušuju.

    Přestala jsem přemýšlet nad kravinama a podívala se na Jessicu, jelikož jsem se celou dobu koukala z okna, protože mě skoro i mrzelo, že se mě bojí a ten její pohled by ve mně mohl probudit i lítost a výčitky svědomí, což jsem teď opravdu neměla za potřebí. "Hele, nechtěla sem zničit váš vztah," Nemohla jsem si odpustit a k poslednímu slovy přidala uvozovky vytvořené prsty, "ale já se potřebuju převlíknout." Vzhlédla a usmála se, nejspíš ale neviděla uvozovky. To mi bylo jedno, tak sjem zkusila pokračovat: "Až se  převlíknu a odejdu tak tu měj koho chceš." Nechtěla jsem slyšet její děkovné proslovy a tak dále, a tak jsem se převlékla do věcí které jsem si připravila na posteli - černé slimky, černou volnou košili do třetiny stehen s kapsami, ponožky a kanady. Nic zajímavého. Podívala jsem se přes rameno na náplast, skrz kterou už trochu prosakovala krev, a rychle jsem ji zase vrátila zpátky, protože by do klíční kosti vystřelila ostrá bolest. jedním rychlým phybem jsem náplast sloupla a hodila ji do koše. Z lékarničky v šuplíku vytáhla novou a přilepila ji na ránu. Náplast mi i podporovala klíční kost, protože se táhla od prvního horního žebra až pod lopatku, takže ji jjistým způsobem táhla dozadu a podporovala ji zároveň, a já nemusela okolo toho dělat cavyky. Jen s pravou rukou schopnou nějakého normálního pohybu. jak tomu bylo už včera, jsem se oblékla a rychle vypadla z pokoje. Na snídani byly švédké stoly, jako ostatně každý den. Vzala jsem si sandwich se šunkou a sedla si na svoje obvyklé místo. Spokojeně jsem jedla, když do jídelny vstoupil Zayn. Zavrčela jsem a výhružně se na něj podívala. Pak už jsem mu nevěnovala pozornost, tedy až dokud si ke mně nepřisedl naproti mně. Tak teď sis to podělal, Maliku.

    Ha :D!!!! Takže je tu konečně další díl. Chtěla bych se zeptat, chcete pohled i Zayna nebo Liama? Btw. tohle není FF s One Direction, jenom se mi tihle dva roztomilouši hodí svýma krásnýma xichtíkama do příběhu a samozřejmě taky pro @kamimasitova, protože je to ta největší Paynerka, co sem kdy poznala :D! Budu moc ráda za komenty, hvězdičky, ready, no prostě všechno :)!!!! Taky sem se nedávno koukala na hodnocení nebo co to je, a tahle story je n.27 v Paranormal!!!! Jako fakt :D? Zaražte mě někdo jestli koukám někam špatně, ale po dvou kapitolách takovej ohlas!? Love you all guys :)

    Syrah