(Y/N POV.)
*PÍÍÍÍÍP PÍÍÍÍÍP * probudil mě nepříjemný zvuk budíku. ,, další den pekla a utrpení " řekla jsem si jen pro sebe a vstala jsem z postele a šla se osprchovat a udělat ranní hygienu.
Pak jsem přešla ke skříni a vytáhla si oblečení.
Všechno černé přesně tak jak se mi to líbí.
Popadla jsem tašku a opustila prázdný dům.
Asi se teď ptáte kdo vlastně jsem. Dovolte abych se vám predstavila. Jsem Y/N. Je mi 18 let a jsem jedináček a také jediné dítě, které nikdo nikdy nebude milovat. Ani jejich vlastní rodiče. Přátelé? (ty ani nemam)
Takže potřebuji sebe jen sama sebe a nikoho jiného. Můj život být těžký. Když jsem byla mladší byla jsem šikanovana lidmi okolo sebe i týrána rodiči. Rodiče mi řekli že jsem byla omyl, a že jsem důvodem proč je naše rodina tak chudá. Moji rodiče mě opustili v Soulu v Jižní Korei. Zatím co oni jsou někde pryč na této Zemi a jsem jim ukradená. Však oni jsou mi taky ukradeni. Po celém těle mám jizvy. Na když mě rodiče pretahli pasem, pak na hlavě když mě otec udeřil a já spadla ze schodů a pak plno dalších z toho jak mě rodiče mlátili a spolužáci na základní škole sikanovali.... A to je můj životní příběh.
Každopádně... musim jit teď do školy.
Vstoupila jsem do skoly. Byla jsem tu celkem brzy a viděla jak se tu každý schází se svými přáteli jen ja ne. Každý měl tak skvělý život. Ne jako já.
Vešla jsem do své třídy a sedla si do své lavice. Úplně v zadu v rohu. Tam si mě nikdo nevšímal a ja měla tak klid.
Vzala jsem si sluchátka, dala si je do uší a pustila si hudbu. Při tom jsem si začla kreslit.
Jak vím tak tady si o mě říkali že jsem nejake emo dítě a bůch vi co ještě. Ale pravdou je to že nejsem. Nemám lidi ráda jsem rada sama. A to je vše.
Zvonek zazvonil a všichni se vrhnuli di třídy.
Někteří mi dali divne i ne pěkně pohledy. Bylo mi to jedno? No ne nebylo ale neřeším to.
Učitel potom začal říkat nejakou nudnou lekci, které stejně nebudu dávát pozornost.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Ahoj 😊
Mám tu nový příběh tak snad se bude líbit.
