Proč Woojin koupil tolik toho kuřete? Krmí celou nemocnici nebo co ? 3 z nás nesli pytel s kuřetem a 2 z nás nosili nápoje. Woojin nenesl nic. Dám vam však důvod, proč. Za jídlo zaplatil. Minho nesl tašku s oblečením. Jsou pravděpodobně pro Changbina. Hádám, že Changbin žil s nimi a jeho rodiči. Vstoupili jsme do nemocnice. Vydali jsme se do Changbinova pokoje. Nebyla jsem nervózní. Byla jsem opravdu zvědavá, proč chtěl být mým přítelem. Neříkám, že je špatné se s ním přátelit,ale je to jen proto, že jsem neměla přátele už nějakou dobu.
Od té doby, co jsem byla šikanována. Na střední škole jsem však měla JEDNOHO velmi blízkého přítele. Jmenoval se Minhyuk . (Minhyuk z Monsta x jen ať víte ) Byl tu pro mě vždycky. Jako skutečný přítel. Vzpomínám si, jak jsem jednoho dne po škole přišla do mého domu a pomohl mi sbalit si věci a přivedl mě do svého domu. Zjistil, že jsem žila sama. Takže když jsem zůstala u něho doma, žil také sám. Jeho rodiče žili v Americe. Takže jsem ho doprovázela. Dříve mě rodiče opustili v Soulu. Bydlela jsem v Pusanu. To je místo, kde jsem se setkala s Minhyukem. Chodili jsme na stejnou střední školu. Když jsem byla šikanovaná, vždy se mě zeptal, jestli jsem v pořádku, a pozval mě, abych si s ním promluvila. Bylo to skvělé. Dokud neopustil Soul. Tehdy jsem ještě žila v Pusanu. A když jsem se přestěhovala do Soulu, nikdy jsem na něj nenarazila.
„Dobře, všichni běžte pryč . Musím mluvit sama s Changbinem." Chladně jsem jim řekla . Všichni zůstali u dveří a zavřeli je. Changbin se na mě vyděšeně podíval.
"Řekni mi to teď. Pokud důvod nebude dostatečně dobrý , tak mě musíš nechat na pokoji a nikdy se mnou mluvit . Pokud je to dobrý důvod, budem přátelé znovu . " Řekl jsem mu. Changbin pomalu přikývl. " Viděla jsem, jak se Changbin zhluboka nadechl. Opravdu se mě bojí? „Důvod, proč jsem si tě vybral je protože.." Changbin se odmlčel. "Řekni to . Hodiny tikají." Řekla jsem netrpělivě . "p-p" Changbin koktal. "Pospěš si. " Řekla jsem. "PROTOŽE TĚ MILUJI!" Zakřičel Changbin.
Dívala jsem se na něj prázdně. V atmosféře bylo trapné ticho. Byla jsem šokovaná . Někdo mě vlastně miluje? Jsem tak zmatená. Kdo by mě chtěl? Nejsem ten typ dívky, která se každému líbí nebo bude líbit. Jak by se mohl někdo jako on právě do někoho jako jsem já? To prostě nedává smysl. Tu osobu jsem ještě plně nepotkala. Jenže vím, kdo to je. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ A... . Ničemu z toho nerozumím. Proč je to tak matoucí?
Co? "W-co?" Koktal jsem. "Miluji tě Y/N. Prosím, věřte mi." Prosil. " Jak mohu, když se v naší škole s tebou zachází jako s králem? Myslíš, že bych někomu věřila?" Zeptalq jsem se. Changbin sklonil hlavu. "Ne." Changbin klidně řekl. "Ano, prosím. Dej mi šanci. Dovol mi, abych ti pomohl." Changbin prosil.
„Changbine řekni mi, jak dlouho si vlastně uvědomíš, že mě miluješ?“ Zeptal jsem se. „To není milovaní. Je to láska. Uvědomil jsem si to teprve před několika dny ." Changbin řekl poslední část tiše. „Neber to tak tvrdě, neodmítám tě, ale také tě nepřijímám. Chci, abys o tom přemýšlel víc. Řekla jsem mu. "A co ty Y/ N? A co tvoje pocity?" Zeptal se Changbin.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°° Takže vydala jsem další. Ja vim není neděle, vydala jsem to pozdě, ale prostě jsem nejak na to zapomněla a také jsem spíš přemýšlela jak napsat ten druhý příběh. 😀
Takže snad se vam tato kapitola libila.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
