(Y/N POV.)
Vyšla jsem z nemocnice.
Nemůžu tomu uvěřit. Chci říct, právě jsem ho potkal, proč bych mu měla věřit?
Lidé nejsou dobří. Nenávidím lidi. Chcete-li jeden z hlavních důvodů, proč se mi líbí být sama. To že jste v životě někoho ztratil, neznamená, že budete mít ti co chcete.
Jde o to, že se to nazývá život! Ne všechno vám půjde. Changbin má těžký život, ale já mám ještě těžší život. Už jsem ho nechtěla slyšet.
Vstoupila jsem na parkoviště, kde jsem si vzpomněla, že mě sem vlastně Chan privezl a že sem je můj byt asi 30 minut odtud autem. Rozhledla jsem se po autobusové zastávce.
Šla jsem tam a přečetla si rozvrh. Dnes sem ne přijíždí už žádný z autobusů. Šla jsem do nejbližšího obchodu se smíšeným zbožím. Prozhkedaka jsem si kapsy aby jsem zjistila kolik mam peněz. Měla jsem asi 2 stovky.
Podíval jsem se po obchodě na něco k jídlu. Našel jsem pár oblíbených cukrovinek. Zaplatila jsem muži a odešla. Šla jsem do svého domu. Ano, bylo to od tud daleko, ale není to jako bych nemohl jít domů sáma.
Dala jsem si do uší sluchátka.Bez hudby to bylo příliš tiché. Moje hudba je můj život. Bez hudby nelze žít. Šla jsem domu ve tmě. (Ano, už je noc.) Nikdo mě neobtěžoval. Nikdo se mnou nemluvil. Když jsem šla , všimla jsem si, jak pěkné je městské nebe. Noční oblohu osvětlovala městská světla.
Šla jsem po ulici, abych se dostala domů. Nebyla jsem ani opravdu vyděšený. Strach už ve mně nežije. Procházela jsem se tmavou uličkou. Byla to docela no pro některé asi strašidelná ale pro mě ne . Stará světla byla tlumená.
Když jsem šla , myslel jsem, že slyším náhodné zvuky. Snažila jsem se co nejlépe je ignorovat, ale nemohla jsem.Cítila jsem na sobě jak někdo na mě hledí .Cítila jsem se, jako by někdo sledoval každý pohyb, který jsem udělala. Myšlenka na to mě donutila se nedivat ale jít dál . Pak jsem to už nemohla vydržet .,, Až už jste kdokoli, přestaňte mě skedovat a ukažte se." Křikla jsem zpět.
Nikdo ani nevyšel. Začal jsem tedy chodit dál. Pak jsem zaslechl, jak se blíží další zvuky. Podívala jsem se za těmi zvuky .Nikdo. Otočila jsem se a zrichlila tempo. Slyšel jsem, jak ke mně běhají kroky. Další věc, stojí za mnou. Jsem držena mužem. Byl vysoký. Špatnou věcí na tom je, že jsem neviděla jeho tvář. Měl na sobě všechno černé . Zavazal mi oči a hodil mě na ramena. Slyšela jsem ho chodit. Panika nebyla na mem místě, nemám strach. Vím, že mě vezmou zpět. Jsem naštvaná . Osoba mě jemně položila do auta. Proč ale jemně? Toto jsou nejpodivnější únosci, kteří kdy byli.,, Máme ji hyung. Přineseme ji." ozval se hlas. Nikdy jsem neslyšel tento hlas.
°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Tak co si myslíte?
Kdo Y/N unesl a jak to dopadne?
Vysvobodi se sama, nebo ji někdo zachrání?
A co když to bude úplně jinak?
