Better without him

Kapitola 3.

Hned jak jsem přišla domů, popadla jsem svůj odrbaný černý sešit s tvrdými deskami, ve kterém jsem si pečlivě vedla přesné zápisy každé chvíle s Chacem. Někdy nemám náladu psát a nebo prostě není o čem psát. Dnešek byl ale přesným opakem těchto dnů.

,,18.11.2k19
Pořád se ještě snažím vyrovnat se svými city k němu, dnešek je ale všechny posunul na ještě vyšší úroveň. Seděly jsme a najednou jsem pocítila slabé doteky na rameni. Byl to Chace. Nikdy bych nečekala, že by na mě sám od sebe promluvil, pokud by něco nepotřeboval, co jsem ale nikdy, nikdy nečekala, je že mě pozve ven. Vlastně mě a Tery, ale cítím, že to bylo mířené hlavně na mě. Nenávidím ho, za ty city, které se mě drží dál a každým jeho dotekem, slovem, objetím ještě více narostou. Kéž by cítil to co já. Všechna ta tíha, která mě tlačí na prsou, vždy, když ho vidím. Je občas až moc silná a je to na mě moc. Nemůžu se dočkat soboty. Strach se mě zmocnil, ale nadšení ho s přehledem přepralo a zahnalo ho zpátky do kouta.
Nevím co budu říkat, co si vezmu na sebe, co budu dělat. Už je to jen pár hodin, pár minut, pár sekund."

Vždy se ta tíha, ten pocit, že pro něj nejsem dost dobrá, trochu utiší, když všechno napíšu do deníku. Jako by mi naslouchal a chápal moje trable.

Najednou se mi vhrkly slzy do očí, neměla jsem nejmeší tušení proč, prostě to tak bylo. Už vím, zase jsem přemýšlela nad tím, jak moc a jak nešťastně jsem zamilovaná. Rozhodla jsem se pokusit se dneska už nerozbrečet, měla jsem toho už po krk, ale nemohla jsem za to. Často jsem na sebe kvůli té své přecitlivělosti naštvaná, i když vím, že tomu jen tak neporučím.

Zbytek dne jsem už jen koukala na seriály. Vzpoměla jsem si na Chaceovu nabídku, znervózněla jsem. Nohy se mi začaly klepat, moje ruce se bez dovolení zvedly k mým ústům a konečky prstů si našly cestu k zubům. Chvíli jsem si okusovala kůžičky kolem nehtů, když jsem si připomněla, že už dávno jsem sama sobě slíbila, že tento můj příšerný zlozvyk přestanu dělat, na to si ale vždycky vzpomenu moc pozdě.

Ráno jsem vstala hned. Už mi chybělo jeho objetí, jeho hlas, jeho oči a jeho vůně. Autobus jsem samozřejmě stihla taky jen tak tak. Ve škole se nic zajímavého nestalo, teda skoro.

,,V kolik zítra přijdete?" otázal se mě příjemným hlasem Chace.
,,Nevím. Třeba v pět?"
,,Jo tak jo. Víš kam ne?"
,,Jasně. Děláš jako bych tam s váma nikdy nebyla." popíchla jsem ho se smíchem.
,,Dobře, my už tam asi budeme, tak tam na vás počkáme." ukončil hovor a odešel. Ve tváři měl nečitelný výraz, možná neměl jenom náladu.

Když jsem přišla domů, čekal na mě na lednici vzkaz od matky. Stálo v něm, že se vrátí až pozdě, takže mám jít přespat k Tery. To mi vůbec nevadilo, sama doma jsem být vážně nechtěla, šla jsem proto hned. Už se stmívalo, takže jsem přidala do kroku. S Tery jsme to od sebe měly necelý kilometr, nebyla to tak hrozná dálka.

Už jsem byla skoro u Tery, když najednou se po mě natáhla ruka. Zakryla mi pusu, já jsem jen dál stála. Úplně jsem ztuhla a vůbec nevnímala, co de děje. Najednou jsem začínala chápat o co tu jde, ticho se rázem proměnilo v hlasitý klučičí smích. Otočila jsem se. Ethan.

,,Apríl!" zvolal ke mě se smíchem Eth, ale mně do smíchu rozhodně nebylo.

,,Co to mělo bejt?!" vyštěkla jsem rozzuřeně, ale pořád vysrašeně, bylo mi do breku. Tohle bylo to jediný, co jsem ze sebe vydala.

,,Ale, vždyť to byla jen sranda." popošel ke mě Ethan a objal mě. Objetí jsem mu neopětovala, samozřejmě. Cítila jsem se ale už v bezpečí.

,,Ale moc vtipný to nebylo, lekla jsem se." zahuhlala jsem mu do černé mikiny s kapucí. Jen mě ještě víc stisknul a já se cítila tak bezpečně, že jsem ho objala taky.

,,Promiň, odpusť mi to." prosil Eth a pak jsme se oba začali smát.

,,Kam vůbec jdeš?" zeptal se.

,,K Tery."

,,Doprovodím tě, jestli chceš. Mám namířeno stejným směrem." pousmál se a já přikývla.

Celou cestu jsme si povídali, když z něj najednou vypadlo: ,,Víš...on..no..kde bych začal." napětí ve mě stoupalo a celkem jsem se děsila jeho odpovědi. ,,Chaceovi se fakt líbíš. Proto tě pozval ven a tak moc chtěl aby jsi tam byla." pomalu jsem cítila jak rudnu. Nohy se mi rozklepaly a plíce se sevřely tak moc, že jsem sotva mohla dýchat.

,,C-c-o-že?" zalapala jsem po dechu.

,,No jo, je to tak." pousmál se. ,,A on tobě se líbí?"

,,Já nevím." ale víš, připoměla my mysl. ,,Je to s ním složitý, jednou se choval krásně a jednou jako hajzl." odpověděla jsem.

,,Ale na to jsem se neptal." zasmál se a přátelsky mě strčil do ramene. ,,Jo nebo ne?"

,,No fajn, líbí." vyjelo ze mě takovou rychlostí, že jsem ani chvíli nechápala, proč na mě kouká tak udiveně s otevřenou pusou. Co jsi to jenom udělala, je jasný že mu to teď vykecá, celý si to podělala, mysl ale měla naprostou pravdu. Celý svět se mi rozpadl před očima. Najednou jsem začala vidět rozmazaně, jako by se svět otáčel, bylo to jako zpomalené. Cítila jsem otřes mého těla, ale to bylo to poslední, co jsem cítila.