Better without him

Kapitola 4.

Najednou jako by se čas zastavil. Cítila jsem jen chlad, zmocňoval se pomalu celého mého těla.

Vstala jsem ze země. Všude kolem bylo bílo. Neváhala jsem a rozhodla jsem se jít přímo za nosem. Tichem se rozléhaly mé kroky a můj dech. V tom jsem uviděla postavu celou v černém, ležela na zemi. Rozeběhla jsem se tím směrem, netušila jsem, co tohle má znamenat. Byla jsem už tak blízko, že jsem dívku na zemi poznávala, až moc dobře. Menší šestnácti letá blondýnka s rovnými vlasy, rozhozenými na zemi. Byla jsem to já.

Najednou k ní přiběhl chlapec v černé mikině. Ethan. Zmateně vykřikoval mé jméno.

„Lili, no tak vstávej. Lili. Hej." najednou jsem si uvědomila co se stalo, celé se mi to jen zdá, omdlela jsem.

Otevřela jsem oči. Světlo pouliční lampy mi bránilo v pohledu na Ethana. Dala jsem si dlaně před oči, abych něco viděla.

„Jsi v pořádku? Co se stalo?" vyjekl Eth, když viděl, jak se snažím posbírat z chladné země. Chvíli jsem mlčela.

„Nevim, co se stalo." no to teda víš, právě jsi prozradila svoje největší tajemství tomu poslednímu, komu jsi kdy měla. „Ale jsem v pohodě." odpověděla jsem Ethanovi klidným hlasem, aby si už nedělal starosti. „Jak dlouho jsem.."

„Asi minutu, možná dvě." odpověděl rychle Ethan, když jsem nemohla najít ty správná slova k vyjádření této situace. Nechtěla jsem se mu tady zpovídat, chtěla jsem jít dál, k Tery.

Za tu dobu, co jsme šli, se mě Ethan ještě několikrát snažil optat, jestli jsem v pořádku, ale vždy jsem mu jen pohledem dala najevo, že jsem v pohodě a aby už se neptal.

Cesta vůbec neubývala a přišlo mi, že trvá celou věčnost. Alespoň jsem teď měla čas přemýšlet o tom, co se právě stalo a co jsem to udělala. Co když to Eth Chaceovi řekne?! Nedokázala jsem si ani představit, jak by se mi Chace vysmál za to, že jsem do něj zamilovaná. Tohle se nikdy mělo stát.

Konečně jsme došli na místo a já už se chtěla s Ethanem jen rozloučit a jít dovnitř. Vtom ale vyběhla ze dveří Tery a vystrašeně se mi vrhla kolem krku. Netušila jsem co to do ní tak najednou vjelo. Došlo mi pak ale, že mám zpoždění minimálně půl hodiny. Začínala jsem tedy chápat její obavy. Telefon jsem taky měla vybitý, nebylo pak divu, že se o mne starostlivá kamarádka bála, taky bych se bála, kdyby se něco takového stalo v jejím případě. No, nebála, asi bych vyskočila z kůže, jak bych byla strachem bez sebe.

Tery najedou povolila stisk objetí a líbezně se koukla na Ethana. On jí odpověděl jen sladkým úsměvem.

„Děkuju, že jsi mi dal vědět, Ethane." řekla směrem k Ethanovi Tery jejím milým hláskem. Za co že mu to děkovala? Co jí dal Ethan vědět? Neodolala jsem a rychle vyjekla: „Co jsi jí dal vědět?''

„Přece že si omdlela, Lili. Měla jsem o tebe takovej strach.'' zodpověděla mi mou otázku Tery. Náhle mi začal do nohou natékat vztek, vztek na Ethana. Proč jí to říkal, když věděl, jak na to bude reagovat? Bože, alespoň se pokusím nevybouchnout a zachovat klidnou hlavu.

„Jo tak." odpověděla jsem jen klidným hlasem a hněv jsem se snažila nechat uschovaný. Věděla jsem, že kdybych začala povídat ještě něco, nejspíše by to bylo jen vyčítání toho všeho Ethanovi a skončilo by to jen mým hysterickým křikem. Raději jsem tedy zůstala jen u těchto dvou slov.

Chvilku jsme jen tak postávali, takže jsem se rozhodla neváhat a ukončila jsem tu dlouhou chvíli. Už mě nebavilo stát na místě jako socha, řekla jsem teda: „Můžu už jít dovnitř? Je tu hrozná zima." bylo mi spíš horko, ale už to trvalo moc dlouho.

„Jasně, půjdeme na něco koukat. Ještě jednou díky, Ethane, měj se hezky." promluvila směrem k Ethovi Tery a otočila se na patě čelem směrem k velkým dřevěným dveřím.

„Tery? Mohla bys na slovíčko? Bude to jen chvilka." řekl stydlivě Eth. Koukal se přitom do země. Řekl to tak potichu, tak, jako by nechtěl aby to slyšel někdo jiný než ona, ale ne zase až moc potichu, tak, abych to slyšela i já. Obrátila jsem se směrem k nim, pousmála se a zašla dovnitř. Naznačila jsem jim, že budu vevnitř.

V domě bylo teplo. Sundala jsem si svojí černou bundu a přehodila jsem ji přes rám bílé židle v kuchyni. Batoh jsem hodila k noze stolu. Nikdo nebyl doma. Byla jsem tam jen já. Po chvilce jsem nevěděla, co tu mám teď dělat. Vzala jsem do ruky studený mobil a chtěla ho zapnout, došlo mi ale, že je vybitý. Povzdechla jsem si. Rozhlédla jsem se po místnosti a první zásuvka, kterou jsem uviděla, byla hned vedle okna. Neváhala jsem, popadla jsem nabíječku z batohu. Došla jsem k oknu a zapojila svou nabíječku do telefonu. Chvilku trvalo než se zapnul. Bez přemýšlení jsem vrhla pohled z okna, ale strnula jsem, když jsem viděla, jak Eth Tery líbá na krku. Nevěděla jsem, jestli přede mnou něco tají nebo tohle bylo poprvé. Ani jsem si neuvědomovala, že civím z okna s otevřenou pusou. Vypadali tak spokojeně, tak...zamilovaně. Nikdy jsem nevěděla, že Ethan k Tery něco cítí, nenapadlo by mě to ani ve snu.

Ještě chvilku jsem pozorovala svou nejlepší kamarádku, jak se vášnivě líbá s tím, s kým si to vysnila. Byla jsem šťastná za ní. V tu chvilku jsem nemyslela na to špatné, nemyslela jsem na to, že na mě nebude mít čas, že jí na mně přestane záležet. Myslela jsem jen na to, jaké štěstí má. Nikomu jsem to v tu chvíli nepřála víc, než jí.

Šla jsem si sednout na gauč. Dveře se rozletěly dokořán a Tery celá rozzářená vlétla dovnitř. Tváře měla rudé, rty měla krvavě červené a na krku měla sotva viditelné stopy od zubů.

„Pane Bože, neuvěříš co se stalo!"