Better without him

Kapitola 7.

Chtěla jsem Mattovi napsat. Nedošlo mi ale vůbec, že jsme si nevyměnili čísla. Zkusila jsem do kontaktů naťukat Mattovo jméno.

Kupodivu to našlo jeden kontakt, u kterého byla fotka z doby, kdy nám bylo čtrnáct a vyjeli jsme si spolu na loďce po řece. Byl to krásný prázdninový den, kdy bylo ukrutné horko a slunce jen žhnulo. Chtěli jsme si udělat piknik u lesa, ale už v tu dobu tam byl Ethan a jeho parta ubožáků. V tu dobu jsme pro sebe s Ethanem byli úplně cizí a myslím, že se oba divíme našemu aktuálnímu vztahu. Nechtěli jsme je rušit, tak jsme šli k jezeru, které bylo jen kousek. Je to krásná vzpomínka. Matně si vzpomínám, že Matt při výstupu z loďky mých rodičů stoupl vedle a celou loď obrátil i se sebou vzhůru nohama. Ten den jsem se tomu ještě dlouho smála.

Nevěděla jsem, jak začít konverzaci, chvíli jsem váhala, ale za chvilku mi mobil cinknul sám a přišla mi zpráva od Matta Moora.

Dekuju za vcerejsek. Bylo fajn si zase popovidat se starou kamaradkou :-). Rozhodně mi to ulehčil. Odepsala jsem: I stara pratelstvi se daji obnovit. Chvilku jsem čekala. Když se mobil ozval podruhé, hned jsem po něm hrábla. To teda jo, to s tebou mi obzvlast chybelo :(. Je hodný i přes zprávy. Odepsala jsem, že jsem ráda, že jsme si popovídali po tak dlouhé době. Co mas zitra v planu:D? Napsala jsem, že nic, protože jsem ho opravdu chtěla vidět znova. Domluvili jsme se už jen, že se sejdeme večer u té zídky.

Nemohla jsem se dočkat. Bylo opravdu fajn mít zase zpátky starého dobrého kamaráda, který pro mě byl jeden z nejdůležitějších. Byl to jen kamarád?

Seděla jsem na zídce a vyčkávala Matta. Byla celkem zima a moje slabá bunda proti ní moc nebojovala. Město bylo uklidňující. Stmívalo se. Pouliční lampy se rozsvítily přesně ve chvíli, kdy mě Matt prvně objal zezadu. Nemusela jsem se otáčet, abych se ujistila, že je to opravdu on. Poznala jsem to.

Pobyli jsme spolu celý večer. Nikdy se nestalo, že bychom si neměli o čem povídat. Smáli jsme se, dělali blbosti a chvilku jsme dokonce jen mlčky přituleni k sobě brečeli.

Tohle se opakovalo každý den a vůbec mi to nevadilo. Trochu jsem kvůli němu zapomínala na Tery, ale jí to moc netrápilo, byla ráda, že jsem šťastná. Měla Ethana a jejich vztah se každým dnem posouval dál, stejně jako můj a Mattův.

Nebudu lhát, za ty týdny mi na tom blonďákovi začalo víc a víc záležet. Pokaždé, když jsme se viděli, přinesl mi nějakou drobnost nebo mě alespoň políbil na čelo. Začínalo to být více jako vztah, než kamarádství. Ani jednomu nám to nevadilo, tedy, alespoň mě ne. Byl to krásný kamarádský vztah, který by si každý přál mít. Matt pro mě dělal všechno, co jen mohl.

Skoro nikdo o našem přátelství nevěděl, alespoň ne Chace, Ethan a všichni jim podobní. Oba jsme se s Mattem báli, jak by na to reagovali. Byla to možná zbytečná obava, ale znám je dost dobře na to, abych mohla říct, že by si z nás alespoň pár dní utahovali. Dělali mi to vždycky, i když jsem jim nedala záminku, vždycky si nějaký důvod našli. Zvykla jsem si na to, byly to jen nevinné srandičky nebo ne? Jednou to bylo kvůli tomu, že jsem odmítla Masona. Podruhé zase, že se prý moc dobře učím. Jak říkám, vždycky, ale opravdu vždycky, si něco najdou.

Od toho příšerného večera uplynulo už několik týdnů a za chvíli tady byly Vánoce. Nepřála jsem si nic, dělám to tak každý rok, ale stejně se mi to nikdy nevyplní. Přijde mi to jako zbytečné klišé. Nejlepší dárek pro mě jsou přátelé, kteří by se pro mě rozdali a vím, že mě jen tak nepošlou k vodě. A Matt, ten se stal tím nejdůležitějším.

„Na co myslíš?" zeptal se Matt, když jsem měla hlavu položenou na jeho hrudi. Leželi jsme na velké posteli v Mattovo pokoji.
„Jaký by to asi bylo, kdyby se tohle někdo dozvěděl." odpověděla jsem, ani jsem si odpověď moc nepromyslela.
„Tohle?" ušklíbl se Matt, posadil se a jemně mě ze sebe shodil.
„Tohle." řekla jsem nervózně. Pousmála jsem se a znervózněla jsem, když se Matt najednou zabraný do mých očí zastavil a jenom na mě koukal. Byl to krásný pohled. Začalo to ale být ještě více znervózňující než předtím.
„Co je?" zasmála jsem se a čekala na odpověď. Matt jakoby rozmrzl. Odkašlal si a řekl: „Nic. Co by mělo bejt?" Fajn, to jsem čekala.
„Jenom...To je vlastně jedno." usmála jsem se a zvedla se z postele. Měla bych jít domů. Je už celkem pozdě a celá tahle situace už byla trapná pro nás oba.
„Doprovodíš mě domů?" zeptala jsem se, když jsem si oblékala bundu. Chvíli si mě prohlížel a pak se ohlédl po střešním oknu. Ale ne. Venku se jen chumelí a já mám jen tenkou džínovou bundu.
„Neumrzneš tam?" uchechtnul se Matt a vyškrábal se z postele na nohy. Zamířil ke skříni, otevřel ji a vytáhl z ní purpurovou mikinu.
„Vem si tohle." hodil ji po mně.
„Díky." řekla jsem a přetáhla si mikinu přes hlavu. Vzala jsem si na ni i bundu, přece jenom venku mrzne a domu je to celkem štreka.
„Můžeme?"
„Můžeme."

Přes vánoční prázdniny jsme se vůbec neviděli. Volali jsme si ale každý den. Zvedla jsem se z postele zrovna ve chvíli, kdy mi zapípal mobil. Byla to zpráva od Matta. Chybus mi. Kdx sr uvodime? On pil. Určitě. Zpanikařila jsem a rozhodla jsem se mu rychle zavolat. Chvíli se nic neozývalo. Spadl mi kámen ze srdce, když se z druhé strany ozval Mattův jemný hlas.
„Matte?! Jsi v pořádku? Kde jsi?" vychrlila jsem na něj.