Better without him

Kapitola 5.

Věděla jsem skoro přesně co se stalo. Nechtěla jsem jí ale kazit radost, ani jsem na sebe nechtěla prásknout, že jsem je sledovala zpoza okna. Tery už něco povídala, ale já jsem nebyla schopná jí vnímat, pořád jsem musela myslet na ty líbezné pohledy, když se líbali. Kéž bych taky měla takové štěstí a byla bych šťastná. Začala jsem přemýšlet, jak dlouho už Tery mluví a když jsem zaslechla, že říká něco o mém odchodu, zpozorněla jsem.

„Hned jak jsi zabouchla dveře, vzal mě za ruku a řekl mi, že ke mně něco cítí. Nechápu jak se to pak tak rychle semlelo, ale když to dořekl, nezmohla jsem se na jediné slovo a jen jsem ho políbila," cože? Ona políbila jeho? Ne on ji? To jsem nečekala. „pak jsem jen řekla, že se omlouvám. Bylo mi fakt trapně, ale on se jen zmateně zasmál a začal mě líbat."

„Páni, to jsem nečekala." sakra, znělo to nepřesvědčivě. Musela si myslet že jí to vůbec, ale vůbec nepřeju. Rychle jsem teda dodala radostným tónem: „Tak moc ti to přeju."

Tery ze začátku vypadala zmateně, ale pak se jen pousmála a objala mě. „Tak moc doufám, že ti zejtra Chace všechno řekne," co všechno? Vzpomněla jsem si na Ethova slova Chaceovi se fakt líbíš. Nevěděla jsem, jestli se o tom mám před Tery zmínit. Rozhodla jsem se, že dnešek nechám její radosti z její nové známosti.

Ráno jsme normálně vstaly, obě jsme snědly misku cereálií. Celý den jsme jen proležely a koukaly na různé nekonečné seriály, které zrovna televizní program nabízel.

Byly čtyři a my jsme se rozhodly začít s přípravami. Cesta tam bude přeci jen trvat alespoň patnáct minut. Svoje oblečení a vlasy jsem narozdíl od Tery moc neřešila. Vzala jsem si jen děrované černé džíny a černé tričko skupiny Green day jsem zastrkala do nich. Venku bylo ještě teplo a nic víc jsem s sebou ani neměla. Vlasy jsem jen párkrát přejela žehličkou a na jedné straně si je trochu zastrčila za ucho. Tery si vzala své nejlepší kousky. Velmi těsné světlé džíny lichotily její hubené postavě. Černobílý pruhovaný rolák vykukoval zpod šedého trička jakési kapely. Neznala jsem ji.

Ani jsme se nenadály a už byl nejvyšší čas vyrazit. Na místo jsme došly celkem rychle. Malá mýtinka uprostřed lesa, s ohništěm uprostřed se zdála prázdná. O kousek dál ale v malém polorozpadlém altánku seděli lidi mého věku. Většinu jsem znala. Mou pozornost ale upoutala vysoká dívka s vlasy na ramena. S někým se líbala, s někým kdo mi byl velmi povědomý. Chace. Nemohla jsem uvěřit svým očím a kdyby na mě Tery nepromluvila, asi bych tak stála ještě dlouho, dokud by mojí pozornost neupoutal někdo jiný. Přišla jsem si hrozně zraněná a podvedená. Tohle mi na kluka, kterého mám tak ráda, nesedí. Popojdeme směrem k altánku a všichni na nás upřou oči. Chace od sebe dívku odstrčí, zvedne se z lavičky a jde za námi. Má úplně růžové tváře a těch skleněných očí jsem si nemohla nevšimnout. Byl úplně opilý. Nikdy jsem ho neviděla tak šťastného z toho, že mě vidí. Vrhne se mi kolem krku a začne mumlat něco o tom, jak je rád, že jsem tady. To jsem teda rozhodně nečekala ani v nejmenším případě. Přijde mi, že uběhlo minimálně deset minut, než se konečně odtáhl.

Chvíli jsme jen všichni seděli a bavili se. Mezitím co se všichni smáli, až se popadali za břicha a skoro padali z laviček, já jsem jen mlčky seděla s rukama v klíně. Nic z toho, co řekli, mi nepřišlo tak moc zajímavé, že by mě to přimělo myslet na něco jiného, než na tu bloňďatou otravnou mrchu na Chaceově klíně.

„Zahrajeme si flašku?" vyjekla jedna z dvou hnědovlasých dívek, které si pořád pletu.

„Nevim jestli je to dobrej nápad Nik." řekl Eathan, který se držel s Tery za ruku. Nejspíš to řekl jen proto, že na něj upírala krásné hnědé oči s prosbou, aby nic takového dělat nemusela.

„Vy jste suchaři," řekla ta blondýna s prázdnou flaškou v ruce „Lili by si určitě zahrála, žejo?" ušklíbla se.

Chvilku jsem si ani neuvědomila, že to mluví na mě. Když jsem se vzpamatovala, stejně jsem nevěděla co říct tak jsem jen pokračovala v tom, co jsem dělala celou dobu. Mlčela jsem.

Snažila jsem se myslet na něco jiného, než na ten obrázek obsahující Chace a tu bloncku. Z přemýšlení mě vytrhl až chlapecký hlas, který jsem neznala. Když jsem se podívala na flašku, směřovala na mě. Proboha, já se s ním ale líbat nechci. Už se ke mně nahýbal přes Tery a Ethana. Byl tak blízko, že kdybych se tak neodtahovala, už by jsme se políbili.

„Já se s tebou nechci líbat." konečně jsem se zmohla na slovo.

„Ale prosimtě." řekl ten kluk. Byl taky opilý a nejspíš ani neví co dělá. Nahybal se ke mně, zavřela jsem oči a najednou jsem přestala cítit jeho dech na obličeji.

Otevřu oči a vidím ho na zemi s roztrženým rtem, ze kterého teče krev. Chvilku nechápu co se děje, ale když na něj vysoký blonďák začne pořvávat, že když nechci, tak ho líbat nemusím, dám si všechny střípky do sebe.

Toho blonďáka znám moc dobře. Chodí o rok výše. Dříve jsme se hodně bavili, ale pak jsme se úplně přestali vídat a už jsme spolu hrozně dlouho nemluvili. Je fakt moc hezký. Delší blond vlasy má rozcuchané a jeho překrásné modré oči září ve světle měsíce.

Když rozčileně odejde, nenapadne mě nic jiného než jít za ním do temnoty lesa.