Better without him

Kapitola 6.

„Matte?" řekla jsem do tmy po v celku dlouhé cestě lesem.

„Tady." ozvalo se z měsíčního světla, svítícího přes koruny stromů.

Šla jsem za jemným hlasem, ve kterém jsem slyšela potěšení. Došla jsem k malé polorozpadlé zídce a sedla si na ni, přímo vedle Matta. Už jsme nebyli v lese, ale na malé mýtině, pod kterou se rozléhalo celé město. Nevěděla jsem jak konverzaci začít, aby to nevyznělo hloupě. Tak jsem řekla jen: „Děkuju."

„Za co?" nechápal Matt.

„Zastal ses mě, když všichni jen čekali na to, až mě ten slizoun začne oblizovat." řekla jsem to vážně, ale ani jeden jsme to nevydrželi. Když jsme se na sebe podívali, vyprskli jsme smíchy. Vysvětlila jsem mu, že jsem byla tak nepozorná, protože mě rozptylovaly ty platinově blond vlasy. S úsměvem mi začal vyprávět, že se ta holka jmenuje Clare a že se s většinou z nich už vyspala. Dozvěděla jsem se taky, že Matt všechny ty holky nemá rád a že jsou to podle něho jen laciný holky, který se všem z nich chtějí jen dostat do kalhot. V tu chvíli říkal, že by se radši vyspal s aligátorem, než aby se ho jedna z nich musela třeba jen dotýkat.

„Páni." vydechla jsem šťastně.

„Co?" zeptal se Matt.

„Dnešek měl bejt jeden z nejdokonalejších dnů mýho života, ale nakonec jsem se skoro musela líbat s klukem, kterýho ani neznám. Teď tu sedim s Matthewem Moorem, se kterým jsem už nejmíň dva roky neprohodila slovo. Jen je to fakt divný víš." vychrlila jsem ze sebe, ani jsem moc nepřemýšlela co.

„Jo, chápu to. Vůbec sem sem neměl chodit. Víš, chodil jsem s jednou z těch třech. Nancy. Byli sme spolu fakt dost dlouho, ale pak se začala chovat jako Clare a i když jsme spolu furt byli, líbala se s Ethanem," říkal to tak zraněně „je to teprve dva týdny. Je to fakt těžký. Miloval jsem jí, vlastně pořád miluju, fakt moc." slzy se mu už vehnaly do očí. Rychle si oči otřel, abych to neviděla, ale byla jsem rychlejší. Bylo mi ho líto, opravdu líto.

„Promiň, je to fakt trapný." řekl a otřel si slzy do rukávu. Nechtěla jsem ho v tom nechat tak samotného. Přitulila jsem se k němu a on mě objal kolem ramen. Vybavila jsem si, jak je hezké, když tohle dělá Chace. Zase před očima vidím jen tu blondýnu. Do očí se mi nahrnou slzy a začnou se mi kutálet po tvářích. Přivinu se blíž.

„Notak, to je dobrý. Je to dobrý." utěšuje mě Matt. „Stalo se něco?" nikdy bych nečekala, že bych v životě řekla svoje tajemství o citech k Chacovi někomu jinému, než Tery. Vylíčila jsem Mattovi úplně všechny svoje pocity a emoce. Poprvé se mi zdálo, že to někdo doopravdy chápe.

Povídali jsme si celé hodiny. Stihli jsme se přemístit k Mattovi domů. Koukla jsem se na mobil. Jako první jsem si všimla asi deseti esemesek od Tery a Ethana. Rozhodla jsem se na ně neodpovídat, neměla jsem ani na jednoho z nich náladu. Chtěla jsem jen ještě chvilku zůstat s Mattem.

„Měla bych už jít, Tery má určitě starost." řekla jsem Mattovi po chvíli strávené povídáním o všem, co se v našem životě stalo za tu dobu, co jsme se nebavili.

„Jasně. Ale je už pozdě, nechceš tady zůstat přes noc?" bylo to milé gesto, které bych tak ráda přijala, ale nemohla jsem. Zavrtěla jsem hlavou a dodala: „Ne, děkuju, myslim že bude lepší, když půjdu k Tery. Ale mohl bys mě doprovodit." Matt se s úsměvem postavil a zamířil ke dveřím.

Po cestě jsme jen mlčeli. Kupodivu Matt ani nekomentoval škobrtnutí o kamínek, kterého se dopustil. Pamatuju si, jak vždycky nadával a vztekal se kvůli každé hlouposti. Za ty roky se změnil. Ani nevím, jestli se mi tohle jeho nové chladné a agresivní chování líbí. Ne, že by se mi nelíbilo, ale nesedí mi to na toho vysmátého, veselého a srandovního Matta.

Ticho začalo být tísnící. Za dobu chůze se proměnilo v to trapné ticho. Konečně se za rohem objevil mně až moc známý béžový dům. Z oken světlo jen zářilo, až bylo trochu oslepující. Ulevilo se mi. Chtěla jsem se jen rozeběhnout ke dveřím a jít spát, oči se mi klížily únavou. Namísto toho jsem ale Matta přátelsky objala. Najednou jsem celou situaci přehodnotila a chtěla jsem v jeho objetí ještě chvíli zůstat. Neřekla bych, že mi někdy tak moc chyběl.

„Chyběl jsi mi. Hrozně. Moc" zamumlala jsem mu do hrudníku.

„Ty mně taky." zašeptal mi do vlasů a celou větu ztlumil polibkem na čelo. Překvapilo mě to, ale jen příjemně.

Nevím, jakou dobu jsem v jeho objetí zůstala, ale rozhodně nebyla ještě dostačující. Cítila jsem se tak bezpečně. Pro jednou jsem nemyslela na Chace, na Tery, na Ethana, ani na mámu. Myslela jsem jenom na toho blonďáka, který mě drží v náručí už takovou dobu. Líbí se ti? Ozvalo se moje podvědomí. Nevím, jestli se mi líbí. Ne, nelíbí. Nemůže se mi přece líbit. Jo, je vážně velmi pohledný, ale není to můj typ. Alepoň v tu dobu jsem si to myslela.

Ráno jsem se probudila vedle Tery. Nepamatovala jsem si, jak jsem se sem vůbec dostala. Pamatuji si, jak jsem s Matthewem seděla na schodech před vchodem. Pamatuju si, jak mě objímal a já se spokojeně uvelebila na jeho rameni. Byla jsem hrozně unavená, ale nechtěla jsem, aby už šel pryč.