Better without him

Kapitola 1.

,,Je krásnej." rozpívala jsem se nad modrookým blonďáčkem, který seděl o dvě lavice přede mnou.

,,Měla by jsi nad ním přestat přemýšlet." řekla moudře Tery. I když vím moc dobře, že to nemyslí vůbec zle ani nějak špatně, naopak, vím že pro mě chce jen to dobré, tyhle řeči mě už vážně začínají štvát.

Bylo mi jasné, že jsem mým promluvením jenom vyrušila její romantické myšlenky, při kterých si představovala neexistující chvíle s Ethanem.

,,To se snadno řekne, ale špatně realizuje." odpověděla jsem sklesle a dál jsem se utápěla v jeho oceánově modrých očích s jasnou jiskrou.

Malá část třídy dávala veliký pozor, protože jsme zrovna brali novou látku z matematiky. Další, menší část se alespoň snažila to pochopit. A ta poslední část, velká většina, vůbec netušila o co jde a řekla bych, že je to ani nějak extra nezajímalo.

V tom zazvonil na chodbě zvonek a všichni se bez jakéhokoliv dovolení začali zvedat a začali zběsile házet všechny učebnice do rozdrbaných batohů.

Já, jakožto vzorná žákyně, jsem se nabídla vyučujícímu, že mu odnesu věci do kabinetu. Byla to poslední hodina, takže po odnesení různých pravítek a propisek do učitelova kabinetu, jsem zbyla na tiché chodbě sama. Mé rychlé kroky se hlasitě rozléhaly po celé chodbě. Bylo to celkem depresivní, takže jsem ještě více zrychlila tempo.

Konečně jsem došla do šatny, kde už na mě Tery čekala. Ten blonďák jménem Chace, už byl na odchodu. Chtěla jsem si sednout a obout si své už celkem ochozené, přesto však milované černé tenisky, ale Chace ke mě svižně přiskočil a objal mě kolem pasu. Něžně jsem mu dala ruce kolem krku a nosem jsem se nadechla jeho parfému smíchaného s cigaretovým kouřem. Ze začátku se mi vždy tenhle divný pach hnusí, ale když vdechnu po druhé, po třetí, už jsem na tom totálně závislá. Velmi nerada jsem ho pustila a on odešel.

S Tery jsme nejspíš začaly řešit něco hrozně zajímavého a odešly jsme taky.

,,No to si ze mě děláš prdel." řekla naštvaně Tery, když jsme vyšly před školu a prudký silný déšť omýval všechna okna vysokých budov v okolí.

'15.11.2k19
Dnešek byl zajímavý, přesto smutný pochmurný deštivý den. Vlastně se nestalo nic zajímavého. Celý den jsem jen koukala z okna na hýbající se barevné deštníky.
Jako každý jiný den jsem se topila v těch překrásných očích. Rozcuchané vlasy, které si každou chvilkou prohrábnul a snažil se si je rozcuchat ještě víc. Je těžké vědět, že mě nikdy nepřijme takovou, jaká jsem. Nejsem zdaleka tak zábavná, hezká ani drsná jako všechny ty holky o které by měl zájem. Vím taky, že mě nikdy nebude brát jinak, než jako prostě nějakou kámošku. Vztah by mezi námi taky být nemohl, byla by to katastrofa, vždyť já ani s nikým nikdy neměla vic než dětskej vztah. Tahle situace je hrozně složitá, kéž bych měla ještě někoho jako je Tery. Někoho, komu bych se mohla vždycky svěřit a mohla bych mu věřit. No uvidíme, čas ukáže.'

Zaklapla jsem deníček, položila ho na noční stolek a zhasla lampičku. Rychle jsem si ještě zapla svůj playlist smutných písniček. Přikryla jsem se hladkou umouněnou tyrkysovou dekou a zamyslela se. Samozřejmě jsem nemyslela na nic jiného, než na Chace. Slzy mi začaly pomalu stékat po tvářích, po chvilce už byla deka celá mokrá a já měla zase příšernou náladu.

,,Miluju tě." řekl líbezný chlapecký hlas, když jsem ležela na bíle povlečené vysoké posteli. Na sobě jsem měla jen červenou krajkovanou podprsenku a červené průsvitné krajkové kalhotky. Oči jsem měla pořád zavřené, měla jsem před očima jenom tmu. Najednou jsem ucítila jemné doteky na stehnech, najednou hlas znovu promluvil: ,,Miluješ mě?" teď už jsem hlas poznávala. Nosem jsem něžně vdechla a ucítila tu vůni cigaret a parfému.