🖤WHY ME?🖤 {cz}

🖤DROGY!!!🖤

Ležím ve vaně a vedle na zemi leží stříkačka. Užívám si teplou vodu, kterou jsem celá zalitá. Pomalinku upadám do říše klidu. Tam o sobě nic nevím užívám si chvíli kdy nemusím nic řešit. Aby ne, s dvojitou dávkou.
Ani nevím co se stalo, ale už o sobě nevím vůbec nic....

Dan (bratr El)
Přijdu domů ,,Ahoj! Jsem doma!" Odložím si věci a jdu do obýváku. ,,El?!" křiknu.
Nic se neděje. Vždycky za mnou El přiběhne a je ráda, že jsem konečně doma.
Jezdím hodně na obchodní cesty, a tak El musím někdy nechat doma samotnou. Ale od smrti rodičů je taková divná. Dřív byla veselá a měla radost ze všeho. Ale teď. Teď je uzavřená do sebe a stále bledá. Je to sice už rok co tu mezi námi už nejsou, ale od té doby to jde s El dolů. Upřímně. Bojím se ji tu nechávat samotnou, ale nic mně nezbývá.
,,El!!?" Pořad se nic neděje, tak se jdu podívat do jejího pokoje. Nikdo tam není, jen hroznej bordel. Napadla mě koupelna. Dojdu ke dveřím a zaklepu. ,,El? Jsi tam?" Nic se neděje. Začínám se o ní dost bát, a tak otevřou dveře. Když ji vidím ležet ve vaně, která skoro přetýká a El je vidět jen obličej, hned k ní běžím. ,,El! Proboha! Co jsi vyváděla!" Vytáhl jsem ji z vany a zabalil do županu. Odnesl jsem ji do pokoje a zakryl peřinou. Byla úplně bledá a studená. Došel jsem zpátky do koupelny a začal jsem vypouštět vanu a uklízet. Najednou jsem našel na zemi injekční stříkačku. Chvíli jsem se zamýšlel, jak se tam mohla dostat, ale pak mě to došlo. El.... moje malá ségra.....bere.....drogy....
Stříkačku jsem vyhodil a šel si sednout do křesla k El do pokoje. Chvíli jsem přemýšlel, co s tím dělat. Až jsem vyčerpáním usl.

El
Ráno jsem se probudila v posteli v županu. Absolutně netuším, jak jsem se tam dostala, ale radši jsem to hodila za hlavu a šla si udělat snídani. Došla jsem do kuchyně ,,No dobré ráno!" Ozvalo se z obýváku. Já se dost lekla, ale podle hlasu jsem poznala Dana. Běžela jsem rychle do obýváku a skočila na gauč, aby jsem ho pořádně objala. ,,Kdy jsi přijel?" zeptala jsem se překvapeně. ,,Včera večer" když to dořekl zarazila jsem se. ,,a....ha" a sedla jsem si vedle. ,,Hele El.....ty máš problémy co?" Já jen sklopila oči a lehce zakývala hlavou na souhlas. ,,Jak dlouho ......no.....to už bereš?" Zhluboka jsem se nadechla. ,,Asi....... no.... začala jsem ..... asi měsíc po tom..... no ty víš...." on jen zakýval hlavou. ,,Hele...budeme muset s tím něco udělat... dlouho jsem včera přemýšlel a ...... odstěhujeme se...." já na něj vykulila oči ,,C...C....cože! A .....a kdy!? A...a .... kam!?... a co moji kamarádi!!!??" ,,Asi už pozítří...El mě to mrzí, ale nedá se nic dělat. Podívej se na sebe. Školu ti zařídím. A.... s přáteli se musíš prostě rozloučit. Takhle to dal nejde. Budeme se stěhovat do LA mám tam velký dům. Budeme se mít lépe." Mně se do oči nahrnuly slzy. Zakývala jsem hlavou a odešla.

Jak jako!? Odstěhovat se! Budu se s tím muset smířit...