🖤WHY ME?🖤 {cz}

🖤NEZODPOVĚDNÝ🖤

Ráno jsem se probudila s šílenou bolesti hlavy. Chytla jsem se za hlavu a začala se kroutit. Celkově mi nebylo dobře, ale hlava byla nejhorší. Po mém "protažení" jsem otevřela oči. Chvíli se rozhlížela po místnosti. Až pak jsem si uvědomila, že nejsem doma. Rychle jsem si sedla. Přemýšlela jsem, co se mohlo stát.
Dobrá zprava byla, že jsem se vedle nikoho neprobudila, ale...
Na sobě jsem měla neznáme tričko. Zděsila jsem se a rychle se podívala pod přikrývku. Měla jsem jen kalhotky. Což mě uklidnilo a zároveň znepokojilo.
Seděla jsem tam na posteli a držela se za hlavu, když v tom někdo vešel do pokoje. ,,Dobré ráno😊." Usmíval se na mě Lukas. ,,Ahoj." Řekla jsem nervózně a pohled jsem radši zlomila. Přišel ke mně blíž a podával mi prášek se sklenkou vody. Já si sklenku vzala ,,Díky." prášek jsem do sebe hodila a stále přemýšlela, co se stalo.
,,No nic, já půjdu udělat snídani." Řekl Luk mile. Já jen přikývla, ale pak jsem se zarazila. ,,Luku?" Lukas se na mě otočil. ,,Ano?" ,,Mohla bych se na něco zeptat?" Moje řec byla lámavá, ale jasná. ,,Jasně." Zase se mile usmál a otočil se ke mně celý. Já se na něj stydlivě podívala ,,Je mi to blbý, ale... co se včera stalo? Nic si nepamatuju..." Lukas se usmál a podíval se do země. To mě vůbec neuklidňovalo. ,,Nic, co bys měla vědět.😉" ,,Luku prosím. Proč mám ....toto." Ukázala jsem na tričko, které patřilo nejspíš jemu. ,,Ok. No... Byla jsi dole úplně na mol, tak jsem tě dovedl sem a odskočil si. Mezi tím jsi se pozvracela a usla u postele v zajímavé poloze. Vzal jsem tě a položil na postel. Nemohl jsem tě nechat v tom špinavém, tak..... jsem ti dal své tričko." Já na něj koukala jak na debila. ,,Takže...." ,,Takže jsem tě viděl... Jo" já se zděsěným výrazem jsem si vzpomněla na kázání od Dana. ,,Do prdele!" Řekla jsem si pro sebe potichu, ale asi moc potichu to nebylo. ,, Co se děje?" ,,Já měla být doma!" Vyjekla jsem. ,,To asi těžko, když jsi tu." Pousmál se Luk.
Začala jsem zběsile hledat svůj mobil. ,,Jestli hledáš, mobil je na stolku." Já se podívala na Luka a hned na stolek kde se krásně výjímal můj mobil. Rychle jsem ho vzala do ruky a zapla. Bylo tam několik zpráv a nepřijatých hovoru od Dana. ,,Sakra, sakra, sakra,....." pořád jsem mlela to samé dokola.
Vytočila jsem Danův mobil a čekala až to zvedne.
,,El?!!!" Ozvalo se z druhé strany. ,,Dane, já.....já..." ,,Zbláznila jsi se! Kde jsi! Víš jaký mám strach! Celou noc se ti snažím dovolat! Celou noc nespím!" Začal křičet do mobilu. Má hlava už tak nebolela, ale přes to mi to bylo nepříjemné. ,,Ten kluk nesplnil mé slovo! Doufám, že jsi nepila, nebo hůř jsi si něco NEPÍCHALA!" Poslední slovo zdůraznil, takže to Luk pozorující mě u dveří pokoje musel slyšet. Rychle jsem se na něj podívala a on jen sklopila hlavu a odešel. ,,Dane. Buď v klidu. Jsem v pořádku. Nic jsem neměla. Jen jsem se trochu.....opila. Za chvíli dojedu domů. Jen se nezlob prosím." Mluvila jsem hrozně smutně. Bylo mi to vše líto, ale udělala jsem, co jsem udělala. ,,Dobře. Čekám tě." Řekl už klidněji a položil mobil.

Seděla jsem tam jak hromádka neštěstí. Bože, já jsem tak blbá!* pomyslela jsem si. V tu chvíli přišel Luk se snídaní. ,,Tady je ta snídaně.🙂" usmíval se. ,,Díky..."
Byl už na odchodu, když jsem ho zastavila. ,,Počkej... Ty jsi to slyšel, co?" Zahleděla jsem se na něj. On jen přikývl. Já sklopila hlavu a hrála si s prsty. ,,No... ne jen to." Podívala jsem se zděšeně na něj. ,,Včera, když jsem tě odváděl sem, tak ses ptala jestli o něčem nevim." Jak jsem na něj nevěřícně koukala. To jsem vážně řekla!* ,,Promiň. Jen bych chtěla, aby sis to nechal pro sebe, prosím." Nahodila jsem smutné oči. ,,Jasně. Jen chci vysvětlení." Já se zarazila a hledala slova, kterými bych se dokázala vymluvit a nebo hůř, říct mu to. ,,Emmm......no víš.... já...." díval se na mě pohledem, jako "Dělej vybal to!" Já se zhluboka nadechla ,,Tak Jo. Když naši ještě žili, byla jsem úplně v pohodě. Se spousty kamarádů a i klukem. S kterým to stalo za hovno, ale to je vedlejší.-" zamumlala jsem. ,,Proč?" Vyhrkl najednou Luk. Já se na něj podívala ,,no. Byl to ten typ kluka, co chce holku jen na to jedno. Vydrželi jsme spolu skoro rok. Rok bez lásky a romantiky. Když mě nějak došlo, že mu jde jen o sex, začala jsem ho přehlížet. No a pak se stala nehoda....." ,,Spala jsi s ním?" Zeptal se s jasností v hlase. Já se na něj jen podívala: ,,Ne. Přece jen mi bylo čerstvých patnáct a jemu sedmnáct. Vždycky jsem se z toho nějak vykroutila, ale pak to přesahovalo vše... takže jsem to nevědomky ukončila." On jen kývl hlavou a dále mě naslouchal. Chvíli jsem mlčela a váhala, jestli mu to opravdu říct.
,,No, a pak se stala nehoda. Máma s tátou zemřeli a já se s tím nemohla vyrovnat. Začala jsem pít, a když už nebyl chlast... Na party.... na party se mě zeptali jestli to nechci zkusit. Nechtěla jsem, ale když jsem viděla, jak je všem "dobře" zkusila jsem to taky. Je to lepší jak chlast. Uvolníš se a na nic nemyslíš. Jenže moje dávkování zašlo až moc daleko a teď nevim jestli to je závislost nebo ne..." sklopila jsem oči ,,...takže jsme se přestěhovali sem, aby jsem přešla na jiné myšlenky. Jenže mně stačilo par dní, abych našla někoho kdo tu hrůzu..... heroin má...." nemohla jsem se na něj ani podívat. ,,To bude dobrý." Pomalu mi stékali slzy po tvářích. ,,Nikomu to neřeknu. Bude to jen mezi námi. Rád bych ti pomohl, jestli to nějak půjde." Já se na něj uplakaně podívala. Zakývala jsem hlavou na souhlas. ,,Jen nevim jak... to musíš určit ty..." ,,Stačí mě jen hlídat, abych ..... no..." ,,Chápu." Lehce se usmál a objal mě. Cítila jsem se tak skvěle v náruči někoho, koho moc neznám a chce mi pomoci. ,,Díky." Zamumlala jsem do jeho trička.
,,Nasnídej se. A... to tričko si nech, někdy mi ho vrátiš. Sluší ti.😉 Pak tě odvezu domů." Já jen zakývala a Luk odešel pryč.
Usmála jsem se nad jeho upřímností a dala se do snídaně.

Své oblečení jsem našla přehozené přes křeslo. Nasadila jsem si kraťasy a špinavé tričko přehodila přes ruku. Došla jsem dolů do obývacího pokoje kde jsem se zarazila. Seděli tam všichni. Všichni až na Emu. ,,Dobré RÁNO." Ozval se Cameron. ,,Dobré..." pípla jsem nervózně. ,,Aaaa Luk měl žhavou noc...😄" začal provokovat a všichni se začali smát. ,,Hahaha... velice vtipné.... El pojedeme?" Já jen přikývla a následovala Luka. Nasedli jsme do jeho černého auta a vyjeli.
,,Musíš mi říct kde bydlíš..." já se zamyšleně na něj podívala. Chvíli jsem byla v tranzu, ale včas jsem se vzpamatovala. ,,Jo... já ti řeknu. Zatím rovně." Luk přikývl.

——————————

Stáli jsme před našim domem. ,,Díky..." Slušně jsem poděkovala a lehce se usmála. Luk se taky usmála ,,Tak zatím ahoj." ,,Ahoj." Vystoupila jsem z auta a šla domů. Upřímně se mi tam nechtělo. Zas uslyším přednášku od Dana. Ale z jiného úhlu pohledu ho chápu. Odemkla jsem dveře a rychle vplula dovnitř. Otočila jsem se a zároveň lekla. ,,Slečna se uráčila jít domů!?" Stal tam naštvaný Dan. Já vyděšená nevěděla co dělat... ,,Takže, pro příště... jestli teda nějaké příště bude! Se budeš řídit mými pokyny! Nebo na party budu chodit s tebou! Ještě, že jsi měla jen ten zkurvenej chlast, který bys neměla, ale lepší jak herák..." Když řekl větu, že by chodil se mnou na párty, měla jsem chuť se zabít. Já a můj bratr na teen party.... super. To každý chce. ,,Já..." ,,Žádný "Já"! Řekl jsem to jasně! Nebo snad ne?!" Nestačila jsem to doříct a hned po mně vyštěkl. Přikývla jsem hlavou a šla do pokoje.

——————————

Cely den mi nebylo dobře, a tak celý den jsem proležela v posteli u filmů. Několikrát mi zapípal mobil, že mi přišla nová zpráva, ale já to radši ignorovala. Nemám náladu se o tom všem s někým bavit. A už vůbec ne s Lukasem nebo Danem...

Ahojky, po delší době je to tu. Jinak, příběh mi moc nenavazoval s předešlými kapitolami, takže je trochu předělaný (v pár částech příběhu: např. Cameron a letadlo).
Budu ráda za jakékoli ohlasy.
ADEL🖤