Láska na Ministerstvu kouzel (Dramione)

Část 1.

Stála před zrcadlem s bílým dřevěným rámem, který pasoval k ostatnímu nábytku v pokoji a sledovala svůj odraz. Od doby co vystudovala v Bradavicích se hodně změnila. Když nastoupila, byla malá dokonce menší než Ron a Harry. Ti dva byli vždy o něco vyšší. Kdyby se teď sešli, byla by stejně vysoká jako oni dva.

Ze vzpomínek jí vytrhlo zaklepání na dveře pokoje. Rychle si upravila nezbedný pramínek svých rezavých vlasů za ucho a otevřela dveře.

Nebyla ani překvapená kdo za nimi stál. Kývnutím hlavy pozvala vysokého zrzavého chlapce do pokoje. Když jí viděl, pootevřel překvapením ústa.

George Weasley, kdysi chlapcem, dnes už mužem stál v tmavém obleku s bílou košilý, kravatou a v ruce držel hábit. Vše mu perfektně sedělo.

"Jsi připravená jít?" optal se a sedl si na její ustlanou postel. Při zaboření do měkkých peřin se mu na tváři vykouzlil úsměv. Dívka oblečená v úzce šitém kostýmu se otočila zpět k zrcadlu. Nebyla si jistá oblečením.

"Nevypadá to směšně?" zavrcením si upravila sukni sahající ke kolenům. Na otázku se jí ale odpovědi nedostalo a tak v odrazu zrcadla zahlédla Georgeho jak ji sleduje. "Weasley!" Okřikla ho a znechuceně zavrtěla hlavou.

"Ne, vypadáš perfektně." odkašlal si a lehce si uvolnil kravatu u krku. Otočila se na něj a pobídla ho aby vypadl z její perfektně ustlané postele. Jakmile vstal, Hermiona přišla k němu. Byl o něco vyšší než ona, ale to mu zůstalo už od školy, vždy byly s bratrem vysocí.

Cítil její parfém a vůni šamponu, který používala. Chlapec vyčkával co se bude dít, byl z té chvíle v rozpacích. Nikdy tak blízko u něj nestala. Hermiona natáhla ruce k jeho krku a uchytila kravatu, kterou si povolil a opět mu ji utáhla. Zrzavý muž při dotažení zkřivil obličej. "Neblázni, udusíš mě" zasmál se.

Cítila, že smích, který se mu linul z hrdla je poněkud falešný. Bylo jí Georgeho líto, věděla, že bez bratra už nebudou to vtipné duo co bývali.

"Kdyby tu byl Fred, určitě by neměl na svého bratra slov." Chlapci věnovala úsměv a lehce ho poplácala po tvářích.

"Nebo by jich měl hodně" Zasmál se George při vzpomínce na staré dobré časy se svým bratrem.

"Chybí ti viď?" optala se, věděla že ano, ale vysoký zrzek o tom málo kdy mluvil.

"Blázníš? na světě je hned lépe!" zasmál se a loktem šťouchl do Hermiony. "Byl to super bratr." Usmál se na dívku a nabídl jí rámě, které ale s ladností odmítla.

"Jdeme do práce, ne na bál, aby jsi mě doprovázel." zavrtěla s úsměvem na rtech hlavou. Naposled pohlédla do zrcadla a vyrazila z pokoje.

"Tvůj první den na ministerstvu kouzel." Nadchl se. Měl z toho ohromnou radost. Dokonce větší, než ona sama.

Společně se vydali po schodech do kuchyně kde paní Weasleyová pomocí kouzel připravovala jídlo.

"Ach Hermiono!" vyhrkla, když jí spatřila. "vypadáš úchvatně!" Pořádně si prohlédla dívku stojící před ní a poté odvrátila zrak na svého syna. Uchvácena spojila ruce. "Chlapče můj! Jsme na tebe pyšní!" a přicupitala ke svému synovi.

"Mami, pracuji tam už rok." George se snažil vyhnout matčině doteku, když mu upravovala nezbedné vlasy.

"Já vím, já vím" odbyla ho a dál se věnovala jeho zrzavým vlasům. Musela stát na špičkách, aby na syna dosáhla. Bylo komické je sledovat, Molly a Arthur nebyli nijak vysocí a přesto měli pět chlapců, kteří je přerostli. Jen Ginny zůstala stejně vysoká jako její matka.

"Tak upalujte a nezapomeňte, otec vás bude čekat, buďte opatrný. Obzvlášť ty Hermiono!" Pohlédla na dívku, která přikývla a políbila ženu na tvář. Poté se oba postavili do starého krbu a s dýmem se přemístili do ministerstva kouzel.

Byla nervózní byl to její první den. Nikdy by polovičnímu čaroději nedovolili pracovat na Ministerstvu kouzel. Za to mohla děkovat pánu Weasleymu, který se za ní zaručil a prosadil, že i poloviční čaroděj má právo tam pracovat. Mnoha čistokrevným členům se to příčilo. Když vstoupili z krbu do přeplněné haly, rozdělili se. Vysoký zrzek se s mávnutím ruky rozloučil. Nebylo těžké najít čaroděje, který jí tohle opatřil. Stál opodál a čekal na ní.

"Hermiono!" vykřikl a potřásl dívce rukou.

"Pane Weasley, moc vám děkuji." rozhlížela se po obrovské hale, kde to kouzly jen překypovalo. Arthur Weasley měl na sobě dlouhý černý hábit a pod ním světle hnědé sako a červenou kravatu. Nebyl to žádný drahý oblek, ale svůj účel to splnilo.

"Zatím ještě není za co děkovat. Nebudeš to mít lehké, ale to ty moc dobře víš. Od smrti Voldemorta se to tu hodně změnilo. Byli jsme nuceni nabrat plno stoupenců, kteří se pána Zla zřekli, jen aby nemuseli jít do Azkabanu" Rukou popohnal Hermionu k chůzi.

"Stoupenců?" Optala se a snažila se rychlým krokem doběhnout muže.

"Lucius Malfoy a jeho syn zde pracují." Řekl tak tiše, aby ho nikdo moc neslyšel.

Zaskočilo jí to. Od ukončení školy se s Dracem neviděla. Celou dobu na škole dělal jen zlo. Nejen ji, ale i ostatním. Při té vzpomínce sebou cukla, bylo to nepříjemné. Málokdo jí bral jako čarodějku a rod Malfoyů už vůbec, byla pro ně špína.

"Mudlovská šmejdka." zašeptala si pro sebe při vzpomínce na Draca.

"Říkala jsi něco?" Zaraženě se optal Weasley. Hermiona ale zavrtěla hlavou.

"Kdepak" a věnovala mu úsměv. Nesmí na to myslet. Teď je důležitá její práce. Weasleyovi jí hodně pomohli. Poskytli jí vše potřebné, domov a hlavně rodinu. Často vzpomínala na své rodiče, ale vrátit se k nim, po seslání zapomínajícího kouzla by bylo zbytečné. Jediné co jí po rodině zbylo, byla jejich fotka.

Prodírající davem se konečně dostali ke dveřím, kde byla přidělaná její jmenovka. Když vešla do malé místnosti věděla co musí udělat jako první - uklidit. Celá místnost sebou nesla zatuchlý zápach. Knihy na policích byly zaprášené. Regál a stůl taktéž.

"Zde najdeš všechno co potřebuješ." Arthur ukázal na poličku knih, která byla hned u dveří. Vyndal hůlku a mávnutím ruky je přemístil na zaprášený stůl. "Příručka, pravidla, je tu i seznam kouzelníků, pod kterými budeš pracovat. Vše si prostuduj." nadechl se. "Je zde plno vzpomínek na mé mládí" dodal a rozhlédl se. "Kdysi jsem zde též začínal. Tak, jako ty."

Na Ministerstvu kouzel všichni vnímají čas jinak, než doma. Bylo to hektické a uspěchané. Starší muž vyhrnul rukáv svého hábitu a podíval se na čas. "Tolik hodin!" Vykřikl a dal se na odchod, než ale stihl otevřít dveře otočil se. "Kdyby jsi cokoliv potřebovala jsme tu pro tebe. George je jen kousek od tebe. Tak se drž." Na tváři vykouzlil úsměv a kývnutím hlavy se dal se na odchod.

12.01.2020 - úprava textu

Ahojte, tak jsem zde... Opět s něčím pro mě novým. Ne jen že to je FF na Dramione, ale taky zkouším nový styl psaní. Tak sami uvidíte, jestli zaujme :)