Láska na Ministerstvu kouzel (Dramione)

Část 7.

Po cestě domů začala Hermiona vysvětlovat co se stalo u jezera. Nejvíce George překvapilo, že se jednalo o Rookwooda. Nešlo mu do hlavy, proč by chtěl ublížit Hermioně.

Když dorazili, uvelebili se v jejím pokoji. Hermiona byla strachem vyčerpaná, zato George pociťoval hněv. Cítil, jak mu buší srdce. Rookwood, ten, jenž zabil jeho drahého bratra. Chtěl se pomstít. Ach, jak moc rád by se pomstil, ale věděl, že takový není. Nebyl takový ani Fred, nemstili se. Přeci jen, on si na něj někdo dřív nebo později došlápne.

V Hermionině pokoji byl krb v němž plápolaly rudé plameny ohně, který pokoj dokázal vyhřát. Dívka seděla schoulená v dece, kterou jí George přinesl a posadil se vedle ní. Paží obejmul její drobné tělo a přitáhl si ji blíže do objetí. Hermiona se chladem třásla. Chvíli tam mlčky seděli a pozorovali ony plameny.

George si všiml, že se dech Hermiony uklidnil. Vyčerpáním usnula. Bylo mu to příjemné, když dívka, kterou má rád leží naprosto klidná v jeho objetí. Všechen stres co zažila, noční můry a utrpení. Obdivoval ji, jak moc je silná. Náhle uslyšel kroky a vrzání dveří. Otočil se a spatřil Ronalda, který měl vytřeštěné oči.

Nevěřil vlastním očím. Jeho bratr a Hermiona? Popadl ho vztek. Rychlým krokem se vydal k sedícímu páru a postavil se před něj. George měl svou ruku okolo jejího těla a tiskl si ji k sobě. Druhou rukou jí hladil po vlasech tak jemně, jako by byla z cukru. Spala. Byla tak klidná. Ron se posadil vedle bratra na koberec a začal se vyptávat, co se to vlastně stalo.

George nevynechal ani jednu drobnost a poté se odmlčel.

"Stejně jsi blb Ronalde" díval se na spící Hermionu George. "Měla tě ráda, ale po tom, co jsi odjel se toho hodně změnilo. Znáš jí líp, než kdokoliv jiný a přesto jsis nevšiml, že práce je pro ni vše." Zadíval se bratrovi do očí.

Ron se cítil provinile, George měl pravdu. "Víš, když jsi zmizel, byla v šoku, zůstala úplně sama. Harry odjel s Ginny, plno věcí se vrátilo do pořádku, až na její rodinu. Zbyla tu mamka s taťkou."

"A ty." dokončil za něj větu Ron. "Vím, že jsem to zbabral. Kdybych mohl, vrátil bych to zpět." Mluvili tiše, aby Hermionu neprobudili. "Jen nechápu, co tu dělal ten blbec Malfoy."

"Malfoyovic rodina pracuje na ministerstvu, dle toho, co mi Hermiona říkala, měla s ním tu čest. Očividně Lucius něco plánuje a nebude to nic pěkného pro poloviční čaroděje." George zněl vážně. Díval se do ohně a vzpomněl si, co otec říkal v restauraci.

Z ticha je vytrhl hlas Hermiony. Někoho volala. Drmolila jedno slovo přes druhé. Chlapci se snažili přijít na to, oč jde. Avšak jim to došlo, když vykřikla Malfoyovic jméno.

Silně sebou škubla a rázem se probudila. Vypadala vyděšeně, ustaraně a překvapeně.

"Co to sakra! Hermiono!" Řekl podrážděným tónem Ron. George se na něj podíval a v jeho očích bylo vidět zklamání. Ron je prostě Ron. Uražený, dotčený, nedoceněný chlapec.

Hermiona se postavila a odešla k oknu. Cítila, jak jí štípou slzy v očích, ačkoliv nechápala proč pláče. Sen, který se jí zdál byl o Dracovi, který trpěl. Cítila, jak je zraněný a jakýkoliv pohyb ho bolí. Za úsvitu měsíce si setřela slzy z tváří a zhluboka se nadechla.

"Promiňte" omluvila se chlapcům. "Rone, i tobě se omlouvám, neměla jsem po tobě tak vyjet. Jenže ty mě dokážeš tak naštvat! Jsi občas dutější než bambus. Bála jsem se o tebe, když jsi zmizel. Cítila jsem se sama."

Ron s bratrem se zvedli. Hermiona se k nim otočila a rozběhla se mladšímu bratrovi do náruče. Ihned na to objala i Georgeho, který si její dotyk užíval. Musela stát na špičkách, i když se kvůli ní sklonil.

"Necháme tě odpočinout" Odtáhl se a chytil rona za paži.

"Dobrou Hemiono" řekl Ron a nechal se vléct bratrem. Dívka ani nestačila popřát chlapcům též na dobrou noc, jak rychle odešli.

Chvíli ještě sledovala plameny v krbu, než se rozhodla lehnout si do postele a jít spát.

Chlapci, než šli spát, se posadili naproti na své postele a vytáhli z šuplíku balíček kouzelnických karet. Ron, ačkoliv měl za sebou dlouhou cestu z Rumunska, se necítil být ani tolik unaven. Hlavou mu stále vrtal Malfoy, ale to ho přešlo po pár prohrách ve hře. Oba nakonec usnuli oblečeni tak, jak byli.

Ráno panoval v domě až veliký klid. Když se Hermiona probudila, oblékla se a vyrazila do kuchyně, kde se její kočka roztahovala po kuchyňském stole.

"Křivonožko! Okamžitě dolů!" Okřikla ji, ale kocour jen zvedl hlavu a dívce nevěnoval žádnou pozornost. "Ty chlupatá zrzavá obludo!" opět jí okřikla, to už ale zvedla kočku a hodila ji zpět na zem. Křivonožka se na Hermionu podíval a opět se uvelebil, tentokrát v blízkosti vyhaslého krbu.

Hermioně přišlo divné, že je dům tak tichý a tak vyběhla do pokoje Georgeho a Rona.

"Georgi!" zvolala a jemně s chlapcem zatřásla. Ten jen zamumlal a přikryl se dekou. Hermiona vzdychla a opět s chlapcem zatřásla. Tentokrát se jí to povedlo. George otevřel slepené oči a podíval se na dívku stojící u jeho postele. "No tak! prober se! je pracovní den!" V tu chvíli jako by chlapce někdo uhodili po hlavě. Prudce se zvedl z postele a seběhl po schodech do kuchyně.

"Kde jsou naši?" optel se a rozhlížel se po domě. Obvykle, touhle dobou je Molly vzhůru a připravuje jídlo, nebo uklízí.

Hermiona jen zakroutila hlavou. "Když jsem se probudila, nikdo tu již nebyl."

"Co se tady děje?" Uslišeli hlas Ronalda, který ospale slézal schody.

"Naši zmizeli, je pracovní den a nikdo nám nic neřekl. I Charlie je fuč." Oznámil s obavou v hlase starší z bratrů.

Zrzavý ospalý chlapec sešel schody a ukázal na drobný papírek nad krbem.

"Drahé děti, museli jsme na ministerstvo, kde vyhlásili poplach. Dnes zůstáváte doma. Vše co potřebujete najdete v lednici. S láskou Máma a Táta." Četl Ron.

Hermiona pohlédla na chlapce. "A co bude teď?" Její otázka oba zaskočila. Chlapci se na sebe podívali a zběsile vyběhli schody a s bouchnutím dveří zmizeli v pokoji. Možná to je tak nejlepší, aspoň bude mít čas pro sebe a bude si číst. Neuběhly ani dvě minuty a z dveří vyběhl George a za ním Ron. Oba byli oblečený. "Kam jdete?" optala se, ale místo odpovědi jí na hlavně přistála její čepice okolo krku šála a s pobídnutím na sebe nasoukala i kabát. Jen boty si musela obout sama. Když byla oblečena chlapci se postavili ke krbu a první kdo do něj vlezl byl Ron.

"Příčná ulice" vykřikl a z krbu vyšlehl zelený plamen a dým. Poté šel George, než ale vešel do krbu. Učinil něco, co chtěl udělat už hodně dlouho. Uchytil Hermionu jemně za paži, přitáhl si ji k sobě a nečekaně ji políbil na rty. Pak se jen šibalsky usmál.

"Příčná ulice" Řekl a zmizel stejnou rychlostí jako Ron.

Hermiona byla v šoku. Prsty si přejela po rtech a snažila se uklidnit své srdce. Tenhle polibek byl plný něhy a lásky. Nebyl dravý a vynucený. Vstoupila do krbu a letaxovou sítí se přemístila na stejné místo co chlapci.

Objevila se v přeplněné uličce. Bylo zde tolik vzpomínek nad kterými se pousmála. Ron s Georgem, který vypadal, jako by se nic nedělo stáli opodál. Ihned jak Hermionu zahlédli, uchopili jí za ruce a vydali se k Georgově obchodu s žertovnými předměty.