Láska na Ministerstvu kouzel (Dramione)

Část 11.

Tu noc spala neklidně. Špatné myšlenky, starosti, stres, to vše se jí vkrádalo do snů.

Upocená se slzami v očích se probudila. Celé tělo jí bolelo, jako by jí někdo mučil kouzlem Krucio. Pomalu vstala z postele, krb již vyhasl a v pokoji bylo chladno. Nemohlo být víc jak třetí ráno. Postavila se k drevěné okenici a zahleděla se do krajiny, na kterou měla překrásný výhled. Chlad mučil její prsty u nohou, a tak na ně natáhla teplé podkolenky a pléd, který si přehodila přes ramena. Potichu otevřela dveře a sešla schody do kuchyně, kde si ukrojila kousek sladkého pečiva, které Molly nachystala a dala postavit na čaj.

Konvice začala syčet a dívka jí sundala z plotny. Zalila si připravený čaj z bylinek. hnědý hrnek vzala do rukou a rozešla se zpět do pokoje. Když uchopila kliku od dveří, otevřeli se vedlejší dveře a zpozat vykoukl George.

"Nemůžeš spát?" optal se ospale. Vlasy měl do všech stran a na sobě zelené pruhované pyžamo.

"Jen blbé sny, jak to že nespíš ty? Probudila jsem tě?" zašeptala tázavě. Hoch se na ní podíval a mávnutím ruky jí pozval k sobě do pokoje. Hermiona se po vkročení do pokoje rozhlédla. Bylo tam kupodivu uklizeno. Na zdech byly vlajky Nebelvíru, podepsané fotografie hráčů a Ninbus 2000. Bylo to jako by vkročila do muzea Famfrpálu. Na staré dřevěné hnědé komodě jí zaujala rodinná fotka. Byli tam všichni. Na komodu si odložila hrníček s čajem a opřela se o chladnou zeď.

"Nevěděla jsem, že Famfrpál máš tolik rád." zamumlala tiše. Bylo jí trapně, že svého přítele nezná tak dobře.

Chlapec se zasmál. "Blázníš? s Fredem a Ronem jsme na tom ujížděli." Seděl na své rozestlané posteli.

"Vrátil bych se hned do školy, chybí mi to." Zavzpomínal, ale to se dívka rozesmála.

"Georgy, ty jsi nikdy nebyl studijní typ."

"To si vyprošuju!" chlapec vstal z postele a přiběhl k dívce, kterou chytl do náruče a hodil na postel.

"Co děláš?" smála se Hermiona, zatím co jí zrzavý chlapec lohtal. Po chvíli padl na postel vedle dívky a oba ztěžka oddechovali.

Chlapec si podepřel hlavu dlaní a zadíval se na dívku. "Dlouho jsem tě neviděl se takhle smát." Zašeptal a uchytil nenápadně dívky pramínek vlasů. Srdce mu tlouklo jako o život.

"Měla bych jít, zítra je práce Georgy." zahuhlala v rozpacích a vstala z postele.

"Máš pravdu, promiň" Chlapec cítil únavu, ale pochyboval, že po odchodui dívky bude moci ještě spát. Přeci jen, uklidňovala ho ona. Její přítomnost, vůně, smích a hlas.

Dívka si při odchodu vzala svůj hrníček, popřála dobrou noc a vyšla z pokoje. Bylo to poprvé, co jí George vzal k sobě do pokoje.

V pokojíčku bylo chladněji než kdekoliv jinde. Bylinkový čaj si odložila na noční stolek vedle postele a zachumlala se do hustých péřových peřin. Chvíli se klepala zimou, ale teplo přišlo v zápětí, kdy ucítila svého kocoura, jak jí leze pod dekou.

"Ty jeden malej!" Zasyčela na něj a přitáhla si svého kocoura k hrudi. "Už neutíkej." zašeptala kocourovi do ucha. Teplo, které z něj vycházelo bylo intenzivní, jako by spala s rozžhavenými uhlíky.

Netrvalo to dlouho a dívka usnula s kocourem po svém boku.