Láska na Ministerstvu kouzel (Dramione)

Část 10.

Zbytek dne dívka tvrdě pracovala. Byla vyčerpaná z neustáleho přemýšlení a práce byla jediná, která jí dokázala osvobodit. Zabraná do lejster si ani nepovšimnula kolik hodin už je. Bylo pozdě v noci. Ministerstvo utichlo, ani toho si nevšimla.  Uklidila si na svém stole, vzala si kabát a tašku a vydala se vyčerpaná domů. Bylo zvláštní, že jí nikdo nevyrušoval. Jako by tam ani nebyla.

Pomalým krokem, když už věděla, že není kam spěchat se vydala po tmavé, svíčkami osvětlené chodbě. Užívala si ten klid, neznala ministerstvo takhle tiché, bez kouzelníků, sov, které předávali dopisy.

Když přicházela ke krbu, zaslechla onen ledový a hrubý hlas Luciuse. Nechtěla ho zase potkat a tak se schovala za roh a opřela se o kamennou chladnou zeď.

"Draco, nejsi tu pro zábavu. Máš práci, zbavit se ji." Znělo chodbou tlumeně.

"Otče, snažím se." odpověděl Draco.

Hermiona zatajila dech, to přece nemohla být pravda. Začala couvat směrem ke krbu aby odtud mohla vypadnout.

Jakmile vsoupila do krbu, přemístila se.

"Tak se snaž víc!" zasyčel hrubě Lucius a zadíval se směrem odkud vyšel paprsek. "Někdo tu byl" Odstrčil syna a vydal se ke krbu. "Někdo nás slyšel, Draco, postarej se o to." Lucius byl vzteklý.

Když se dívka přemístila do domu Weasleyů, spočinulo na ní šestero očí, Arthur a Molly a hlavně George, který se ládoval pečenou bábovkou.  Hermiona vypadala vystrašeně, ustaraně.

Vysoký chlapec polknul své soustgo, odložil nedojedený kousek na linku a přišel k dívce.

"Měli jsme starost, kde jsi byla?" Optala se Paní Weasleyová.

"Zabrala jsem se do práce, pak jsem nevnímala čas." pověděla dívka a přemýšlela, zda má rodinu zatěžovat tím, co slyšela.

"Vše v pohodě?" optal se tázavě zrzavý chlapec, avšak jedinou odpovědí bylo přikývnutí.

"Nemějte obavy, jen jsem pracovala. Půjdu do pokoje, jsem celkem unavená. Neviděli jste Křivonožku?" zasteskla si dívka. Kocoura neviděla už pár dní.

"Napoled jsem jí viděl, když tu byl Ron." vzpomněl si George, ale to dívku nijak neuklidnilo.

Když jí bylo nejhůře, vždy si na klín posadila svého chlupatého mazlíčka a přemýšlela.

Když se odebrala do svého pokoje, kde se převlékla a uvelebila se u krbu s knihou, ozvalo se zaklepání na dveře. Stránku si založila perem od Hedviky, co dostala od Harryho. "Dále"

Zpozad dveří vykoukl kulatý obličej pana Weasleyho.

"Hermiono, mohu dál?" optal se, ačkoliv byl u sebe doma. Hermiona se postavila a knihu odložila na postel, na kterou se také i posadila.

Postarší muž přišel blíže a odkašlal si.

"Hermiono, měla by jsi být více opatrná, přes noc v Ministerstu není úplně tak bezpečno." Upozornil ji.

"Omlouvám se, nějak jsem se zabrala do lejster." Hermiona se odmlčela a znovu zvážila, zda mu má říct o Malfoyových. "Víte, když jsem odcházela, zaslechla jsem Luciuse jak se baví s Dracem. Povídal mu: Nejsi zde pro zábavu. Máš práci, zbavit se jí."

Arthur nevypadal nijak překvapeně, ba naopak.

"Myslím, že není dobrý nápad, aby jsi nadále pracovala na Ministerstvu. Není to pro tebe bezpečné. Zkusím zařídit, zda by jsi nemohla pracovat odsud."

"Jenže tohle je můj sen být tam." bránila se.

"Dobrá děvče, ale dávej si opravdu pozor, ideálně nechoď nikam sama." Upozornil jí a otočil se k odchodu.

Hermiona byla zničená, proč by se jí měli zbavit, však nedělá nic špatně. Nebo snad ano?