Láska na Ministerstvu kouzel (Dramione)

Část 3.

Ke společnému obědu se přidal i pan Weasley, který Hermionu obdařil první úlohou, jednalo se sice o papírování, ale i za to byla ráda. Aspoň se vyhne Malfoyům. Při obědě se společně smáli a vzpomínali na staré dobré časy. Na ty časy, kdy patřila mezi slavné trio. Ona, Harry a Ron.

"Vzpomínáš si, jak jsme ti vyprávěli, že si Ron zlomil hůlku? Jak použil kouzlo na Malfoye a ono se obrátilo proti němu?" Ptal se chlapec otce a ten se div neudusil douškem kafe.

Vzpomínky na ty časy rozradostnily pochmurný den nejen ji, ale i panu Weasleymu. Ron v té době měl opravdu velikou smůlu.

"Hodně kouzelníkům na Ministerstvu se nelíbí co Malfoyovi udělali. Lucius sebe a celou rodinu zachránil vyprávěním, že byli pod kletbou." Řekl potichu zrzavý chlapec.

"Divím se, že tomu někdo uvěřil" odkašlala si Hermiona naklonila se ke staršímu muži. "Byl přece pravá ruka Voldemorta a nedej bože byl nebo je stále členem smrtijedů."

"To máš pravdu, nikdo si to nedokáže vysvětlit, proč si ho nechali. Doufám, že neplánují nic hrozného." Zhrozil se Arthur a pohlédl z okénka na ulici Londýna.

"Slyšela jsem jejich rozhovor, Lucius chce, aby se mnou Draco nějak spolupracoval." zašeptala a sledovala výraz těch dvou. Arthur nebyl ani tolik překvapen jako jeho syn.

"Musíš být opatrná, ať plánují cokoliv, nebude to bezpečné. Teď když je Voldemort mrtvý, nemají ke komu vzhlížet." Otec chlapce byl znepokojen a tušil, že se bude něco dít.

"Buď raději vždy připravena. Draco je zmije. Pokusím se zjistit o co jim jde."

"Otče, bereme v potaz to, že není čistokrevná, Malfoyovi si na tomhle hodně zakládají." George se omluvně podíval na dívku, měl ale pravdu.

Třeba nás chtějí jednou pro vždy zničit.

"Synu, nedělejte si s tím starosti. Hermiono, ty dělej to co vždy. Jsi šikovné pracovité děvče a je jedno jakou krev máš. Inu, jestly jste dojedli, vydáme se zpět na Ministerstvo." Pan Weasley se nasoukal do obleku a vydal se zaplatit jídlo. To stejné následovalo u jeho syna a Hermiony.

Když vyšli z restaurace ovanul je ledový vítr. Blížila se zima a s ní i hektické Vánoce.

Podívala se vzhůru k nebi a zahlédla pochmurný temný mrak.

"Hermiono?" optal se s obavou v hlase George.

"Už jdu, promiň." doběhla chlapce a poplácala ho po rameni.

Společně došli zpět na Ministerstvo. Už ve velké hale bylo velice rušno. Bylo zde mnoho kouzelníků ze čtvrtého patra, kde sídlil odbor pro kouzelné tvory.

"Asi jim utekl nějaký mazlíček" zavtipkoval chlapec a popohnal Hermionu k výtahu. Pamatovala si krásného bílého jednorožce, kterého zabil Voldemort. Mohutného a nebezpečného hypogrifa, kterého zachránili před katem. Trolla, obra z lesa a plno dalších. Byl to pro ni jiný svět. Zvířata, která žijí ve svém kouzelném světě, se objeví v Londýně. Musí být zmatená a vystrašená.

Prodrat se davem lidí k dalšímu davu u výtahu bylo složité až skoro vyčerpávající. Když se k němu ale konečně dostali Hermiona uviděla někoho, komu se chtěla vyhnout.

"Ale ale, kohopak tu máme?" Ozval se ledový hlas Luciuse. Nebyl sám po boku měl svého věrného syna Draca.

"Dobrý den" řekla dívka a pohlédla bělovlasému muži do očí. Poté pohlédla na jeho syna. Jejich vlasy měli totožnou barvu. Zato oči měl Draco mnohem ledovější než jeho otec.

"Draco" oslovila ho.

Ticho přerušilo cinknutí výtahu a všichni se začali hrnout do výtahu. Byl přeplněný. Hermiona hledala Georgeho, který stál až v zadním rohu, zatímco ona stála ve předu společně s mladým Malfoyem.

Stál čelem k ní, v těsné blízkosti. Vzpomněla si na tu chvíli ve své kanceláři, pokud se jí tak dalo říkat a rozbušilo se jí srdce. Chlapec si toho všiml a využil své příležitost. Byl sice vyšší než ona sama ale to nebyla překážka. Naklonil se k jejímu uchu, kde měla zastrčené vlasy.

"Dlouho se tu nezdržíš Grengerová" pošeptal jí a jemně jí stiskl ucho mezi zuby. Poté se odtáhnul a rukou jí jemně přejel po tváři, kde se objevoval růžový rumnělec. "Přijdu si pro tebe. Už neunikneš" Zašeptal tak tiše, že ho sotva slyšela. V moment, kdy chtěla něco říct výtah zastavil a všichni se tlačili ven. Hermiona zmateně hledala Draca po přeplněné hale, ale nikde ho neviděla, zmizel.

Co se to proboha děje! okřikla se. Celý den jí nedával smysl.

"Hermiono, až budu končit, přijdu pro tebe, ano?" George byl naštvaný, bylo to na něm vidět.

"Zkus se mu co nejvíce vyhýbat, vidím, co dělá." Nesměle se usmál a dal se na odchod do své pracovny.

Svou pracovnu měla na druhé straně chodby než sám George. Hlavou se jí honilo mnoho otázek, ale ani jedna se netýkala její práce, kvůli které je zde. Jako tělo bez duše došla ke dveřím své pracovny, otevřela dveře a rozsvítila. V tu chvíli jí někdo zakryl rukou ústa a zavřel dveře.

Vyděšená zrychleně dýchala, ale ani v tenhle moment nepřestala přemýšlet. Byl to Draco, jeho ledovou a jemnou dlaň by poznala kdekoliv. Snažila se sáhnout po hůlce, kterou měla v hábitu. Bylo to ale zbytečné, byl rychlejší.

"Everte statim!" vykřikl a Hermiona odletěla na druhou stranu při čemž zády narazila do kovových regálů. "Tak dlouho jsem čekal a konečně je to tady. Bez přátel nejsi nic." na jeho tváři se objevil úsměv.

Chvíli trvalo než bolest ustala a ona se mohla hýbat. Vše jí bolelo, ale i přesto rychlím pohybem sáhnula po své hůlce.

"Expelliarmus!" Křikl znovu, ale tentokrát odolala.

"Defensio!" Hermiona byla výborná studentka na obranu, ale měla někdy šanci proti smrtijedovy?

"Nedělej si to ještě těžší." Hermiona se za pomoci regálu vyšplhala na nohy. Vlasy měla rozčepýřené do všech stran.

"Co po mě chceš Draco?!" Křikla. V očích se jí zračil hněv.

"Chci aby jsi byla moje" Jeho slova Hermionu zaskočila natolik, že ze sebe nevydala ani hlásku.

"Cože prosím? Špatně jsem slyšela." Optala se.

"Nedělej hloupou, slyšela si dobře." Chlapec se pomalým krokem přibližoval k dívce, která se opírala o regál. Nebála se ho. Byla dost silná a obratná aby se ubránila, ale samostatný boj vyhrát nemohla.

Bělovlasý chlapec se k dívce nahrbyl. Mezi prsty uchopil její bradu a zvedl její hlavu tak, aby se mu dívala do očí. Jeho ledové oči jí propalovaly.

"Ještě jednou Draco, co po mě chceš?" na poslední slova dala veliký důraz.

Chlapec obmotal svou dlouhou paži okolo jejího pasu a přitiskl si jí blíže k sobě tak, aby ji mohl hltavě políbit. Srdce jí zběsile bilo tak silně, až vynechávalo údery. Ten polibek byl naléhavý, plný vášně, touhy a strachu.

Tu touhu a vášeň necítila jen z jeho strany, ale také ze své.