Stál jsem na zahradě plně květin, slunce svítilo jasně na modravém nebi, po kterém pluli bílé mráčky které připomínaly nadýchanou cukrovou vatu.
Jemný vánek mi čechral vlasy zatímco já upíral pohled do dálky, bylo to jakobych něco zahlédl...ale popravdě ne, přemýšlel jsem a vzpomínal.
Moje mladá léta kdy jsem jako malé děcko probíhal prolézkami, smál se a hledal si kamarády, objevil svůj quirk....byl ve škole a učil se....dělal problémy a pak studoval na U.A....a pak...jsem skončil tady...
Ve věku dvaceti sedmi let, s rodinou...a hlavně šťastný...
Bylo to jako včera kdy to všechno začalo, kdy jsem se narodil...a došel až sem.
Vždycky jsem si myslel, že zemřu dříve kvůli nadměrnému množství útoku které záporáci konali v dobe kdy jsem byl na U.A.
Však dožil jsem se úžasného věku...dospěl jsem a též i vyspěl...to mi to ale trvalo že?
Zavřel jsem na chvíli své oči které byly už celé rudé z toho zírání do ničeho, tohle bych dělat neměl...
Chcete se podívat na to jak jsem došel až sem?
Je to velice spletitá cesta to vám říkám rovnou...ale stojí za to, stojí za tohle všechno co mám momentálně teď.
"Izuku? Pojď dovnitř, Eri prišla!"
"Už běžím!"
Tak se zatím posaďte, budu vám to vyprávět od začátku...tam kde to všechno začalo...
Tam kde se objevuje jméno Inko Midoriya, jméno mé milované matky...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
-Izukův úhel pohledu-
Má dobrá nálada se vytrácí den po dni, mizela tam kde jí bylo určitě lépe než se mnou. Já jsem totiž tak šťasten nebyl...proč tedy takovou emoci vůbec vlastnit?
Jmenuji se Izuku Midoriya...kluk kterého jeho otec opustil, a nechal matku samotnou aby nesla tíhu celého světa.
Jsou mi tři roky, moje maminka, Inko, snaží se udělat svět pro mě lepší. Tak moc se snaží že je z toho též celá nešťastná. Jen co se otec přestal domů vracet, bylo to čím dál tím víc horší a horší.
ČTEŠ
ﾟ｡･*.ﾟEraserhead Jr.ﾟ.*･｡ﾟ
Fanfic[V přepisu] - vyčkejte trpělivě na nové kapitoly. Sledoval jsem jak na zemi v kaluži kve leží žena s krásnými zelenými vlasy které si zrovna teď dávaly koupel v karmínové tekutině rozlévající se všude kolem. Život se z jejích očí vytrácel... Zatímco...
