Thorova velká sestra

6.Nový člen týmu

Steve se zatvářil smutně, poslední slovo které jsem od něj slyšela bylo aha, jeli jsme celou cestu potichu nikdo nepromluvil ano slovo.

Už jsme zastavovali v garáži když v tom mě někdo vzal za ruku a trhl s ní k sobě. Stal tam Thor a koukal se na mě jak na zázrak. Usmíval se od ucha k uchu. "Jak jsi se měla?,, podíval se na moje ruce." Jo dobrý šlo to, teta se má dobře.,, když jsem to dorekla všimla jsem si že je nějaký divný, tváří se jako kdyby se něco stalo.

"Víš něco se stalo.,, řekl a pohladil mě po po paži." Co se stalo?,, chtěla jsem vědět on se mi podíval do očí. "No víš moje... tedy naše matka...ona umřela.,, To nemuze být pravda vždyť jsem ji nikdy neviděla řekla jsem si pro sebe a začala brečet.Thor mě vtáhl do objetí, měl ale furt kamennou tvář.

Došli jsme nahoru a všichni na mě koukali. Po chvilce za námi přišla Natasha a objala nás. "Je mi to líto.,, řekla a já se znovu rozbrečela.

Bylo to hrozné nepamatovala jsem si ani jak vypadá. Po chvíli za námi došli všichni a udělali jsme hromadné objetí.

Seděli jsme na gauči když jsem najednou dostala hrozně velké nutkání se proběhnout jako vlk. Řekla jsem tedy že potřebuji na vzduch ať na mě nečekají že se vrátím pozdě.

Došla jsem do nějakého lesa nedaleko New Yorku. Hned jak jsem vstoupila do lesa jsem se proměnila na bílého vlka.

Doběhla jsem na kámen a pokusila se si pročistit hlavu. Chvilku jsem tam jen tak stála dokud mě někdo nechytil za ocas a já jsem ho málem kousla. Podívala jsem se neznámému do očí,taky to byl vlkodlak. Měl každé oko jiné. Měl černou barvu a byl to kluk (to my vlkodlaci poznáme jestli je to holka nebo kluk). Přiblížil se ke mě ale v ten moment se vedle mě objevil Thor.

Po vlkovi hodil kladivo a ten už pelášil pryč. Zavřela jsem na něho. "No co já vím že jsi říkala že chceš být sama ale... měl jsem blbej pocit tak jsem šel za tebou.,, uculil se a já jsem mu řekla přes myšlenky že to je v pořádku že už naštvaná nejsem. Bohužel opak byl pravdou a já měla sto chutí ho zakousnout. Cítila jsem že na nás někdo kouká, ale nechala jsem to být. Když jsme stáli na kraji lesa tak jsem se přeměnila zpátky do své lidské podoby.

"Tak jaké to bylo venku?,, zeptal se Stark." Nestarej se.,, řekla jsem a mířila si to do mého pokoje. Až v něm jsem si uvědomila co jsem řekla. Chtěla jsem se mu jít omluvit a taky že šla ale nemohla jsem ho najít. Zeptala jsem se tedy Jarvise a ten mi řekl že Stark je v pracovně a ji zmrzlinu.

Když jsem přišla do pracovny seděl tam Stark se zmrzlinou v ruce. "Jestli si myslíš že ti dám, tak se šíleně pleteš.,, začal se smát a já taky." Ne to si nemyslím, přišla jsem se ti jenom omluvit, takže promiň.,, "Za co se mi omlouváš?,, zeptal se a měl jiskřičky v  očích." Za to jak jsem přišla a řekla ti ať se nestaráš.,, řekla jsem potichu a už jsem vycházela z pracovny. Při mém štěstí sem ale narazila do skla a totálně se tam rozplácla jak široká tak dlouhá. Stark se mi začal smát, a místo toho aby mi pomohl se zvednout tak na mě ještě hodil tu zmrzlinu. To už se válel po zemi a probudil všechny ve věži, ty hned přišli k němu a začali se mi smát taky až na Steva, přišel za mnou a podal mi ruku aby mi pomohl se zvednout. Vzala jsem zmrzlinu kterou jsem měla na tričku a šla blíž k Tonymu, hodila to na něj a on se přestal smát a vypadal jako kdyby dostal infarkt. Tentokrát jsem se začala smát já.

Raději jsme šli spát a nic neřešili, ještě v noci jsem se probudila a šla do kuchyně nalila jsem si vodu a napila se. Když jsem si lehla vybavil se mi ten vlkodlak kterého jsem dneska viděla v lese.

Ráno
Vzbudila jsem se a vypadala jak strašidlo. Když jsem vešla dolů stál tam ten černoch furt si nepamatuji jak se jmenuje. Vedle něho stála ta jeho asistentka, za nima stál kluk, měl každé oko jiné barvy. Poznala jsem ho byl to on ten vlkodlak kterého jsem potkala, usmál se na mě řekla jsem si že mě asi také poznal. Šel směrem ke mě klekl si na jedno koleno a chytl moji ruku do té své. Pak se k ní sklonil a opatrně ji políbil. Cítila jsem se jako kdybych byla z porcelánu. Na proti mě teď stal můj bratr a tvářil se jako kdyby ho chtěl zabít. Myslela jsem že když za ním půjdu a objemu ho tak se uklidní, měla jsem pravdu uklidnil se.

Ten černoch a ta agentka řekla že je teď nový Avenger tak ať se k němu chováme hezky. Všichni sme kyvli hlavou a slovo si hnedka vzal můj bratr. "Ještě jednou se jí dotkneš a ucitis na obličeji moji pěst kapiš to?,, řekl naštvané a já se musela usmát jak se o mě bál." Ano pane.,, řekl ale celou dobu se díval na mě. Natasha se ho po chvíli zeptala jak jse jmenuje, my jsme mu už naše jména řekli takže byla ráda na něm." Jmenuji se..........