TodoDeku (Příběh yandere)❤️💚 [DOKONČENO]

5. Část

Byl roztomilý když se ptal.... on to vážně netuší? Doufám že ví že myslím to že ho miluju

"No.... prostě že tě mám rád"
"Já tebe taky"

Usmál se na mě tím jeho nevinným úsměvem..... asi si myslí že ho mám rád jako kamaráda

"Já myslím úplně jinačí význam"

Najednou se začal červenat a snažil se schovat

"Já tě miluju Izuku...."
"Já tebe taky ale.... co když se zabiješ jako ostatní kterým jsem ublížil? Co když budeš taky vraždit přesně jako Tsuyi dneska...."
"Nebudu slibuji"

Chtěl mě políbit. Tak jsem zavřel oči a čekal ale on když byl blízko mě tak to vzdal. Chytil jsem ho za bradu a políbil on si omotal ruce okolo mého krku a já mu rukou zajel do vlasů

"Budeš můj Izuku?"
"Rád"

Opět jsem ho políbil

"Jdu udělat pití"

V kuchyni jsem začal psát Katsukimu

Shoto:
Katsuki!! Právě jsem se dal dohromady s Izukem!! A má vyvrknutý kotník ale dali jsme si pusu!!

Katsuki:
Konečně!! Myslel jsem si že si Deku myslel že jste jen kamarádi

Shoto:
Taky si to myslel! Ale já ho přesvědčil. Budu muset jít můj andílek má něco s kotníkem!! Bye~~~

Když Shoto odešel tak jsem začal psát Kirimu o tom že jsme spolu!! Jsem rád, jen doufám že pokud mu ublížím tak nebude chtít zabíjet jako holky

Najednou mi někdo volal a tak jsem to zvedl

"Ano?"
"Tady doktor vaší matky"
"Ano... stalo se něco?"
"Vaše matka umřela... uklouzla na ulici jenže se nemohla pohnout takže někdo zavolal záchranku jenže ona teďka.... ona umřela, ten pád zasáhl kritické místo"
"Dobře.... já.... Děkuji za upozornění nemáte číslo na nějakou firmu která zařizuje pohřben?"
"Ano pošlu vám to e-mailem"

Típl jsem to a začal brečet. Shoto mě přišel obejmout a já mi brečel do hrudi
Nejlepší den se stal i tím nejhorším dnem.

Lehl si semnou. Já ležel na něm a stále mu brečel do hrudi, bylo mi tak na nic.

"Izuku co se stalo?"
"Má..... má máma právě umřela..."

Pak už jen mlčel a hladil mě. Sakra.... budu muset do práce, potřebuji někde bydlet a jelikož máma teď umřela tak je vše na mě.... najednou mi opět někdo volal.... byl to Kacchan nevím co chce ale zvedl jsem mu to.

"A-ano?"
"Deku.... právě jsme před tvým barákem a jsou tam nějací lidi co uklízí vaše věci s tetou.... emm co se děje?"
"Hned jsem tam"

Típl jsem to a postavil jsem se ale hnedka na to jsem spadl.
Todorokimu jsem vše ale hnedka vysvětlil, ten mě vzal na záda s mojí nohou a šel rychle k mému baráku. Když jsme došli jeden z chlápků se tam bavil s Kacchanem a Kirim
Když jsme byli u nich tak mě Todoroki položil

"Co se tady děje?"

Chlap se na mě okamžitě otočil

"Tvoje matka umřela.... to je mi moc líto ale ještě před tím než umřela mi tvoje matka nechala vzkaz že hnedka máme vyklidit dům a dát ho na prodej. Plus tady něco máte"

Podal mi obálku a já si jí vezmu

"Ale já nemám teď kde bydlet.... co moje věci?"
"Myslím že tvoje matka počítala s tím že umře až budeš dospělí a na tohle nemyslela"
"Vy jste se znal s mojí mámou?"
"Byl jsem její kolega ještě před tím než měla tebe"
"A co mám teď dělat?! Já nemám kde bydlet!"

Najednou mi na rameno zaťukal Shoto

"Můžeš bydlet u mě místa je dost, o peníze se starat nemusíš a klidně teďka dojdu pro auto a naložíme tvoje věci"
"Nechci mě tam nějak obtěžovat"
"Nebudeš, alespoň to zkus semnou"

Jen jsem kývl a dal mu pusu na tvář, Shoto teda odešel pro auto

"Kolik je mých krabic?"
"Asi tak 8 oblečení je polovina, pak asi dvě jsou nějaké cenné větší jako nabíječka atd. Další dvě jsou ten plakáty a figurky Všemocňáka. Prosím ještě mi vrat klíče od tohohle bytu"

Tak jsem mu teda klíče a rozloučili jsme se, ještě pak pár lidi doneslo krabice s mými věci. Kirishima mě hnedka obejmoul potom co chlap řekl že je moje máma mrtvá... nejdříve jsem to v sobě držel ale pak jsem u něho taky brečel.
Kacchan byl taky smutný nedal to znát ale on si s mojí mámou rozuměl když šlo o vaření. Potom mě taky na krátkou dobu obejmul. Pak jsem jen čekal na Shota.

Dojel jsem do 10 minut k nim. Izuka jsem vzal a okamžitě ho posadil na místo spolujezdce. Katsuki a Kirishima mi pak pomohli odnést krabice do auta. Ptal jsem se jestli nechtějí k nám ale odmítli že jsou prý na rande. Taky bych měl Izuka někam pozvat až bude lépe.

Když jsme byli zase u mě v náručí jsem ho dostal domů kde jsem šel do ložnice a položil ho na postel a dal mu zákaz že mi nesmí jít pomoct. Odnesl jsem všechny krabice domů a pak si lehl za Izukem.

"Dneska už budeme jen v posteli"

Jen zakýval hlavou a přitiskl se ke mě. Hladil jsem ho pak po vlasech a konejšivým hlasem uklidňoval aby už nebrečel a nemyslel na jeho matku. Najednou vyskočil z postele a běžel pro tu obálku. Když se vrátil samozřejmě že jsem ho málem zabil za to že běžel i s tím kotníkem.

Když otevřel obálku tak tam byla..... CO?!