David & Mery - Nezapomněl jsem 2

Potřebuju čas

Thea přišla domů a Mery se zrovna vracela z vycházky s Benem.
M:Ahoj Theo
T:Čau
M:Tak jste si to s tátou užili?
T:Jo,bylo to super odpoledne
M:Tak to jsem ráda
T:A tobě je dobře,už nezvracíš?
M:Ráno mi zase zle bylo,ale teď je mi fajn
T:A jak dlouho ti ještě blbě bude?
M:Doufám že už dlouho ne
Usmáli se.
T:Tak já si jdu udělat úkoly
M:Jojo
Mery mezitím si uvařila čaj a přichystala malou svačinu pro Theu.
Mery pořád přemýšlela o Davidovi.Hodně jí ublížil,ale zase nechce i druhé dítě připravit o tátu v dětství.Říkala si že by mu možná za nějaký čas byla schopna to odpustit,protože si hrozně přáli mimíska.
Thea za chvilku přiběhla dolů.
T:Už to mám hotový
M:Super,tak tady máš něco malého k snědku
T:Jé díky
Sedla si ke stolu a Mery vedle ní.
T:Hele mami,ty by jsi to tátovi neodpustila?
M:Theo já nevím,přemýšlela jsem nad tím a třeba bych mu to asi byla schopná odpustit,ale teď asi ještě ne.Potřebuju čas.
T:Jasně,ale je to takový divný že tu s náma není,je tu bez táty nuda s ním je vždycky sranda protože má ty svý vtípky
M:Jo to máš pravdu,ale jsme ženský my to tady zvládneme
T:Jojo
Večer si Mery lehla do postele.Rukou přejela po Davidové půlce postele a steklo jí pár slz po tváři.Chvíli takhle ležela a přemýšlela ještě nad tím vším,ale byla už unavená tak za chvíli usnula.
David seděl v křesle a myslel na Mery.Je teď na všechno sama a on jí nemůže být nápomocný.
Odpustí Mery Davidovi?