David & Mery - Nezapomněl jsem 2

S ní už nikdy mluvit nechci

M:Daví
D:Mery já vím,že to myslíš dobře,ale já jí nedokážu po tom všem odpustit a nechci být na tebe protivný jenom proto že se moje matka uráčila mě po letech najít a chce dělat jakože nic.
M:Dobře,nechám to na tobě,ale víš že ve mně máš oporu vždy a kdykoliv si o tom muzeme promluvit
D:Jsi fakt zlatá,mám štěstí že jsem potkal zrovna tebe a můžu se ti svěřit s čím koliv i když to často nedělám
Mery se pritulila k Davidovi a ten je pevně objal.
Pro oba tak byl náročný den a tak za chvíli vytuhli.
Ráno je vzbudil tradičně Táďa.
Mery ho šla nakojit a pak si ještě lehla k Davidovi i s malým.
Malej tahal Davida za vlasy a ho to po chvíli probudilo.
David otevřel oči a usmál se na Tádu.
Malej se taky pousmál.
D:To je sranda že Táďo?Budit taťku taháním za vlasy
Smál se David.
M:Dobré ráno
D:Dobré
Dali si pusu.
M:Spal jsi v pohodě?
D:Jo,nad ránem jsem se sice vzbudil a zase jsem o mámě přemýšlel,ale ještě jsem pak usnul.
Všichni se společně nasnídali a pak se David chystal do práce.
D:Mery myslíš že se teď zdržuje v Rubavě?
M:Jako máma?
D:No
M:Tak myslím že to chce urovnat tak asi jo
D:Doufám že neví o tom že pracuji v nemocnici a nepřijde za mnou
M:Tak určitě ví že tu pracuješ a myslím že s tebou chce mluvit spíše o samotě
D:Jenže já už s ní nikdy mluvit nechci
T:S kým?
D:Já tě doprovodím ke škole a cestou ti to řeknu jo?
T:Ok